severská zima
Interiéry & design,  Zahrada

Co je nového….

V první řadě chci moc poděkovat za hlasování a komentáře k mému dotazu na délku článků….. Drtivá většina hlasovala pro zachování stávající podoby psaní, za což jsem moc vděčná a upřímně… máte štěstí…. já bych ty krátké články stejně nepsala… hehe…

Ne, vážně… Krátké články mi nejdou… Nebaví mě. Připadá mi totiž, že vlastně nic nesděluji, navíc takový článek má člověk přečtený rychleji, než si uvaří kafe… Skoro až ztráta času něco takového psát…

Problém ale je, že zatímco u krátkého článku stačí pár odstavců lehkého zamyšlení nad čímkoliv, u toho delšího je třeba víc materiálu… víc fotek…. víc času. A přestože většinou, když ke psaní sednu, začne to ze mě samo padat, stále takový článek zabere několik hodin psaní a vybírání fotografií. Čas sice nějaký mám, ale přiznám se, že energie a motivace nějak ubývá… a navíc (a to především), jsem přestala pít….

Posledního půldruhého roku jsem fungovala výhradně díky červenému vínu. Přestože se o alkoholu říká, že způsobuje deprese, u mě má (víno) evidentně opačný účinek. To samé se týká spánku. Oproti antidepresivům, práškům na spaní a dalším sajrajtům má alkohol skvělou vlastnost…. dá se dávkovat podle potřeby a nálady, a navíc funguje hned. Pít jsem začala po smrti Orffa. Ne abych utopila žal v alkoholu, nýbrž abych usnula. Přes obrovské vyčerpání jsem zkrátka nedokázala normálně usnout. Lehké připití vínem tento problém vyřešilo. A přestože za tu dobu bylo jen pár dnů, kdy jsem nepila, doopravdy opilá jsem byla možná dvakrát… Nikdy jsem neměla problém nepít. Do auta bych opilá nikdy nesedla, a nepila jsem ani když jsem věděla, že řídit bude Pepa. Ovšem jak bylo jasné, že nikam nejedeme, a po návratu z cesty/nákupu, už jsem měla nalito….

Poslední rok a půl se mi ale kupí různé zdravotní problémy, a protože jsem extrémní typ, co raději zhyne bídnou smrtí, než by šel k doktorovi, nemám ponětí, co se děje.

Nevím, zda je to ztrátou kluků, či tím, že je mi skoro 34 a nikdy jsem se o sebe nestarala, anebo je něco doopravdy špatně… v každém případě jsem dospěla do bodu, kdy mám pocit, že se rozpadám, život bez bolesti neznám, a k tomu jsem začala přibírat na váze…

A protože jsem skoro celý život byla vorvaň, a protože styl stravování, který mi ještě před dvěma lety na hubnutí zázračně fungoval, najednou nefunguje vůbec, došla jsem k radikálnímu rozhodnutí, že omezení alkoholu nestačí, a prostě jsem chlast vypla.

Na rovinu…. tohle je první článek, který píšu za střízliva…

Nemám schované lahve, ani žádná nutkání potají si cucnout.. ale lahev červeného mi chybí.

S vínem jsem přišla o jedinou radost ze života, kterou jsem v poslední době měla. Zní to fakt blbě, ale jedině s vínem jsem ten poslední rok a půl dokázala být na chvíli veselá. Jen s vínem jsem měla energii, kuráž a hlavně hromadu nápadů… Teď tu jen tak sedím, dny mi připadají příliš dlouhé, vlastní život neuvěřitelně nesmyslný… nemám chuť nic dělat, nemám nápady, motivaci, nemám nic…

A najednou mi ani to psaní nejde… a vlastně se mi tak nějak psát nechce… přitom zároveň chce… prostě zmatek.


Jestli se ale letošní rok něco vydařilo, je to sníh….. Mé tolik vysněné metry se sice nekonají, ale přesto je sněhu dostatek, takže i přes jinak bláznivé počasí, kdy se skoro třicetistupňové mrazy střídají s deštěm, sníh stále drží…

Abyste rozuměli, já tajně sním o dvoumetrové vrstvě sněhu, ale hlavní důvod je především ten, aby Pepa nikam nemusel, a k nám nikdo nelezl. Nutno si přiznat, že korona v tomto směru funguje ještě mnohem lépe, protože oproti sněhu drží i přes léto….

Nejsem si jistá, jestli mám na Pepu tak špatný vliv, nebo je to životem na samotě, anebo to měl v sobě vždycky, jen byl zvyklý z domova se socializovat, každopádně nedávno prohlásil, že doufá, že ta korona ještě nějakou dobu vydrží.. hlavně aby nikam nemusel.

Trochu jsem se vyděsila, co jsem mu to ježišmarja provedla, ale Pepa není snadno ovlivnitelný typ, proto se přikláním spíš k poslední možnosti.

Takže jsme tu teď asociálové dva, když máme jet nakoupit, skoro se u toho pohádáme, protože ani jednomu z nás se nikam nechce… Kdyby šlo v našich končinách objednávat jídlo z internetu, už bychom nešli asi nikam.

Přiznám se, že představa setkávání s kýmkoliv je pro mě čím dál víc děsivá. Děsí mě, že bych měla někam cestovat… Děsí mě, že někdo přijde na návštěvu. Děsí mě, že na mě někdo bude mluvit… že někdo bude chtít po mně, abych mluvila. Děsí mě lidi…

V noci nemůžu spát, honí se mi hlavou scénáře příjezdu různých osob, srdce mi buší, polévá mě pot….

Myslím, že by se mi lépe usínalo s klaunem pod postelí.

Letošní zima byla opravdu pohádková… úplně ta správná atmosféra na zahrabání se do vlněných dek s hrnkem kořeněného čaje, zírání na oheň v krbu, přitápění velkým množstvím svíček a tak….

Už v době, kdy jsme psí pelechy nahradili vánočním stromkem, bylo jasné, že pohled na prázdný roh místnosti nezvládnu… Začala jsem proto hledat vhodný kus nábytku, který bychom do rohu umístili.

A protože jsem hodně dlouho snila o další dřevěné lavici, s konkrétním typem zdobení, hlídala jsem inzeráty na internetu, až jsem jednu ideální našla. V barvě, která se mi líbí, a tudíž není nutné lavici upravovat. Jedinou nevýhodou je, že je pro daný prostor trochu větší (přesahuje přes okrasnou lištu dveří).

Zelená je má celoživotně nejoblíbenější barva….. kdyby to jako někoho zajímalo..

Tím, že je stále sníh a mráz, není aktuální situace tak tragická, ale slunce nabírá na síle, některé dny teploty stoupají nad nulu, ve vzduchu voní jaro, ptáci zpívají……. a na zemi stále leží vrstva zledovatělého sněhu….

Zahradničení ještě nějakou dobu neproběhne, ale díky skleníku máme trochu lepší vyhlídky, takže máme „koupelnu“ nacpanou sazeničkami, které letos poprvé horlivě pěstuji, a které kontroluji asi tak stokrát za den, o kolik už povyrostly, a proč rostou tak pomalu.

I když stačí pohled z okna, a je mi jasné, že do května času dost… a tak jo, jen si papričky dejte na čas, šetřete síly na skleník…. pak to bude fofr.

Doufám.

Nejlépe mi zatím roste meloun… Cantaloupe… a já sakra začala jíst nízkosacharidovou stravu….

Nedá se z melounu dělat víno? Když to funguje u hroznů a ze sladkých bobulí v lahvi zůstává jen trocha zbytkového cukru……

Jen nápad, no..

Budu jíst asi jen chilli a lilky…. z grilu….

A když zmiňuji gril…. letos už jsme ho vyzkoušeli několikrát, včetně lilku, a včetně sezení ve skleníku.

Za slunečného dne je skleník příjemně vyhřátý, takže i při teplotách kolem nuly se uvnitř dá sedět jen ve svetru. Kdo by si takovou příležitost nechal utéct…

Nábytek nakonec ve skleníku zůstal přes zimu, což se ukázalo jako super rozhodnutí. Za prvé se potvrdilo, že stůl je natřený fermežovou barvou, takže ten zůstal v nezměněném (už loupajícím se) stavu. A za druhé, židle opravdu jsou natřené barvou umělohmotnou, takže krásně chytly plíseň, a barva se z nich začala loupat. Bordel kolem, to ano, ale jinak mám velkou radost, protože tento typ nátěrů se většinou velmi špatně odstraňuje. Naše židle se evidentně zvládnou oloupat samy…. takže budu mít méně práce se škrabáním, hurá!

Na sázení to ještě nějakou dobu opravdu nebude.. co se týká rovnání terénu, počkám si ještě déle…. Odklizení skládek dřeva a budování vyvýšených záhonů před skleníkem se čím dál víc jeví jako sci-fi.

Sněhu už ale začíná ubývat….. zde je vidět rozdíl mezi odklizenou cestičkou s drenáží, a tou bez drenáže….

Jak já ty drenáže nemám ráda, nejradši bych je zakopala všude…

V každém případě ale nesdílím negativní emoce lokálních obyvatel. Osobně jsem za sníh ráda, a doufám, že vydrží co nejdéle. Bez ohledu na cokoliv totiž jaro doopravdy začne až v květnu, a čím déle vydrží sníh, tím kratší dobu se budeme brodit bahnem.

Print Friendly, PDF & Email

12 komentářů

  • Monika Pangrácová

    Terezko, naprosto Vás chápu, já jsem se pokoušela dodržet suchý únor, ale bylo to strašně smutný, fakt, už nikdy více :-). Ta zelená lavice je super a dlouhý články taky. Jo a těm sazeničkám zkuste něco zazpívat nebo ev. k nim hezky promlouvat.
    Dneska je první jarní den, tak si ho hezky užijte :-).
    Z Prahy mává eMPé

  • Monika

    Milá Terko,

    úúúúúúúúúúúúžasný skleník máte – už jsem ho obdivovala na Instagramu.
    Držím palce, ať je brzy lépe po zdravotní stránce (té fyzické i psychické). Čas je úžasný lékař, ale některé „šrámy“ prostě léčí strašně pomalu ….. a ono se pak není čemu divit, když to odnese i zdraví.
    Radujte se z maličkostí, těšte se na všechno kolem domu a zahrady a snad bude brzy lépe.
    Monika

    • Tereza Talvikki Metsola

      Děkuji, Moniko ❤️❤️

      Skleník mi dělá radost…. už aby se dalo venku vrtat v hlíně… Zatím mám alespoň ty sazeničky, takže nějaké maličkosti k radosti tu jsou. Jen tedy máme před sebou náš úplně první rok s vlastním skleníkem, takže se trochu děsíme, aby se nám to pěstování povedlo… 😂

  • Lucie Maniak

    :-))))))) ja miluju ty tvy dlouhy clanky, jenom mam problem pak zareagovat na ten milion vtipnych veci, protoze si je vsechny nedokazu zapamatovat. :-))) Ale hrozne me pobavila cast o hadkach kvuli nakupu a tomu strachu z navstev, uplne jsem se tam nasla. :-)))))) Prvni vlnu korony jsem si timhle zpusobem fakt uzila. Ted je to jiny, protoze chodim do prace a celkovou situaci, kdy je to v praci proste lepsi. :-/
    Lavice je dokonala! A vuuuubec by me nezajimalo, ze precuhuje! :-)) Je bozska! Splnenej sen! ♥️ Jo a po shlidnuti fotek mam zase po dlouhy dobe chut jit a vyhodit pulku veci v dome, miluju tu tvoji jednoduchost, je primo omamna. Zase si pripadam jako bordelarka, jako nekdo, kdo jenom shromazduje veci..
    U slova vorvan jsem se zarazila, protoze asi nevis, jak to zvire vubec vypada. :-))))) Nekdy ti poslu moji fotku, treba te to trkne. :-)))))
    Co se tyce vina, nemuzu slouzit… Alkohol me nikdy nijak nebral a ani mi nedelal dobre, takze to nepochopim, ale kdyz si tam dosadim treba slovo cukr, chapu velmi dobre. :-)))) Akorat me je ted bez nej lip… I kdyz mozna tam bude hrat roli i jiny faktor, ale to bych tu nerozebirala… :-))
    Kazdopadne… naaaadherny fotky! V breznu je snih uz pro me nesnesitelnej, ale nad tvyma fotkama jsem se zasnila… ♥️ Obyvak s lavici je spicka, pasuje tam jak… A ta zelena vsude neuveritelne nabiji.
    Proste bozi bozi boziiiiiii ♥️♥️♥️

    • Tereza Talvikki Metsola

      Děkujuuu ❤️❤️❤️

      No, ono to tak vypadá jen na fotkách… já před focením uklízím, jinak bych se hanbou propadla. Snažím se věci eliminovat, ale jsem prostě kramář…. Všeho mám moc. Sice se mi celkem daří mít na věcí místo, ale nějakým způsobem všechno stejně končí nahromaděné jinde. Třeba taková kuchyňská linka je peklo…. dám pryč vše nepotřebné, a za pár dní je to tam zase zpátky 😂 já vůbec nevím, kdo pořád ty věci roztahuje 😂😂 Poslední dobou jsem začala vyklízet a prodávat, ale pořád se to zhoršuje, protože kupujeme další a další věci… a protože nejsme schopni dokončit úložný prostor v kůlně, hodně věcí nám straší v domě. Ložnice je takový úložňák, do postele lezu přes věci 😂 Pak všude zaclání kytky, jak je stěhuji kvůli světlu, a taky proto, že se jim tu nedaří, různě chcípají a chytají brebery, a to je pak musím dávat stranou od ostatních, aby se to nerozlezlo, takže máme věčně zaskládanou i kuchyni 😂 a v obýváku nám teď straší zahradní křeslo.. protože jsem koupila dvě v akci, jedno se vešlo do kůlny, ale to druhé už ne… 😂 Strašný 😂😂

      Jojo, vorvaň…. 😂 proto se až na výjimky odmítám fotit. Fotky, které zveřejňuji, klamou… podle nich mě ještě nikdo nepoznal 😂😂

      S tím vínem je to prostě komplikovaný. Jeden moment jsem si fakt říkala, že mám problém, ale pak mi došlo, že alkoholik asi nebudu…. už jen proto, že jsem své pití nikdy netajila 😂 No a nemám problém ani nepít, jen mě to prostě nebaví. Cukr jsem dlouho měla jako hlavní zdroj energie, protože jsem jinak jedla tak málo, že jsem padala na hubu… A přestože sladké fakt miluju, nedělá mi problém to nejíst. Víceméně ve všem jídle jsem schopná se omezit, ale víno… to už je fakt moc 😂😂 To červené mi prostě dělá dobře… a ještě mám pocit, že si dopřávám 😂😂

  • Stáňa Hegedüsová

    Hurá, žijete 😉😊. Nakukovala jsem sem každou chvíli….těším se na další články. A věřím, že vše zvládnete…čas pomůže.

  • Jana

    Zdravím Terezko,
    Vaše povídání mi zhezčilo ráno 🙂 – ano je to slovo podivné, ale naprosto vystihující situaci.
    Asociál jsem dlouho, rok jsem byla z domu jen dvakrát u mudrů, vůbec mi to nechybí a nechybí mi ani příchozí lidé, zatímco dřív jsem to obhajovala těžce, teď mám objektivní důvod 🙂

    Lavička je dokonalá. Víno dokonalé není když někomu nedělá dobře a nemůže jej proto pít 🙂
    Sníh dokonalý je pokud dělá lidem radost. U nás už není, jaro v plném proudu, odpoledne jsem už sela venku. Otevřít můžeme jediné okno, ostatní jsou plná sazenic 🙂
    Držím palečky a budu se těšit na další povídání 🙂

    • Tereza Talvikki Metsola

      Děkuji, Jani 🙂

      S tím vínem máte pravdu… dala jsem si po delší době a byla jsem až překvapená, jak negativní efekt na mě má…. škoda, protože mi bez něj všechno přijde ještě smutnější.

      Osobně mě mrzí, že se člověk vůbec musí obhajovat … že musí vysvětlovat, že je rád sám… Kromě toho, že to lidé nechápou, většinou nejsou ani ochotni to respektovat…

Napsat komentář: iveta Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *