bydlení v dřevostavbě
Rekonstrukce,  Zahrada

V kůlně a na podzimku

a najednou prsk! Ale čepice se ztratila jen jedna…..

Kdykoliv se zmíní práce v kůlně a na pozemku, vzpomenu si na Cimrmany a hru Vyšetřování ztráty třídní knihy… To jen aby bylo jasno, že jsem se nezbláznila… tedy alespoň ne víc, než je můj standard. Jo, a tu čepici jsem nakonec našla…

Naše kůlna je takový vlekoucí se projekt. Naše velká ostuda.

Že rekonstrukce domu trvá spoustu let, když člověk dělá vše sám bez hypoték a půjček, je celkem pochopitelné.. Ale že trvá několik let opravit kůlnu je trochu trapárna.

Za polehčující okolnost považuji fakt, že z naší kůlny se vyloupl takový druhý dům. Současně se snažíme dát si na čas a udělat věci správně, abychom si nemuseli zpětně nadávat, že jsme ve spěchu něco odflákli.

Ale letos už chvátáme. Protože konstrukce s plachtou, pod kterou máme uložené mnohé věci, se pod sněhem rozpadla už před dvěma lety. Protože máme skládku věcí v karavanu, z nichž spoustu potřebujeme, ale nemůžeme se k nim dostat, a kterou máme v plánu nanosit do kůlny, přebrat, věci na ponechání řádně uložit, a zbytku se zbavit.

Vždy nás chytá děs, hrůza a panika, že to musíme stihnout do zimy…. no, jenže do které… Už je tu zase jaro, a ono pořád není hotovo.

Na pomoc však přichází kamarád Janne.

Po loňském nevydařeném plánu opravit střechu domu jsme se s Jannem domluvili na rok letošní.

Plán jasný…. na jaře rozebrat střechu původní, opravit/upravit krov, zabudovat střešní okna, před létem střechu oplechovat.

Kdo čtete mé články už asi tušíte, jak celý plán dopadl….

Jojo, šel regulérně do háje.

Po tom, co nás plánovaný dodavatel oken – Velux – několik měsíců ignoroval, nám nakonec udělal čáru přes rozpočet oznámením, že jsme jejich konkurence, a konkurenci oni neprodávají. Tečka.

Abych to vysvětlila…. rozhodli jsme se místo klasických střešních oken pro světlíky, a zatímco obyčejná střešní okna si může koupit každý smrtelník, jejich světlíky jsou dostupné pouze pro firmy. No a my firmu máme….. firmu, která vyrábí i světlíky… Že jde o zasklení na náš vlastní rodinný dům, nikoliv komerční projekt, a že my nabízíme úplně jiný systém, neprošlo… Takže jsme skončili bez oken.

Důvod, proč jsme se rozhodli pro Velux byl ten, že ke světlíkům stejně jako ke střešním oknům nabízejí doplňující výrobky… např. stínící rolety. Mohli bychom samozřejmě pořídit klasická střešní okna, ale ta by zničila vzhled celého domu, a to samozřejmě nechceme….

No a tak jsme došli k řešení, že si okna vyrobíme sami… ale to je někdo musí nakreslit…. vyrobit….. Upřímně, nejraději bych si je vyrobila sama, abych měla jistotu, že budou podle představ…

V každém případě projekt střecha je sice stále plánován na letošní rok, ale s odkladem na podzim…. No, úplně to vidim….

Ale protože Janne si práci u nás naplánoval už rok dopředu, a odmítal jiné nabídky práce, rozhodli jsme se toho využít. Protože práce je tu víc než dost, Pepa nestíhá časově, já nezvládám fyzicky, a další chlap v baráku (na dvoře) je prostě dar z nebes.

Není třeba mít iluze, práce nikdy nebude postupovat dost rychle. Vždycky se věci komplikují, a když náhodou jde vše od ruky a dokonce nechybí žádný materiál, pokazí se počasí. Ale i kdyby každý den přibylo jen pár prken na fasádě, je to pořád víc, než se udělalo za poslední rok…

Janne téměř vždy doráží se svými dvěma fenkami laponského sobího psa (Lapinporokoira)… a zatímco starší Molly tráví dny štěkáním na cosi v blízkosti domu, mladší Laika, pokud zrovna někde nekope díru, se za chladnějšího počasí raději uklidí do domu.

Po skoro pěti měsících se v domě zase pohybují psi.

Máme z holek trochu legraci, protože oproti vlkodavům jsou prostě miniaturní… Projdou pod stolem, nevidí na linku….. a člověk o ně snadno zakopne. Také mají tendence štěkat na příchozí, a chudákovi poštákovi skoro nastupují do auta (za stálého štěkotu)… Kluci nikdy moc neštěkali. Vlkodavi obecně moc neštěkají… většinou spíš tiše stojí a čekají, co se bude dít, takže se nejednou stalo, že pošťák s balíkem vlezl až do verandy a stál přímo proti psovi.

Protože Pepa nemá kvůli pracovnímu vytížení žádný čas, musel Janne začít s prací, kterou může dělat sám….. totiž fasádu kůlny.

Kůlna má sice asi kilometr foukané izolace z vnitřní strany, ale když už, tak už.

Zdi jsou tudíž obložené izolační dřevovláknitou deskou, rohy a spoje trámů zakryté papírem proti profouknutí. Na deskách dřevěný rám, a pak už samotná fasáda.

Dorazil už sice i nátěr, ale mezitím se ochladilo a v příštích dnech je opět hlášené sněžení….. Červená bude muset ještě chvíli počkat, ale i tak…. rozdíl je to neskutečný.

Měli jsme pár týdnů opravdu krásného počasí, s teplotami až k 17°C. Na slunci vedro jako v létě. Sníh díky tomu roztál prakticky před očima.

Dny jsem trávila prací (a zevlováním) na zahradě. Už před několika týdny jsem plela první záhon…. respektive jeho část. Ten zbytek byl totiž ještě pod sněhem. V každém případě mám velkou radost, že jsem neostříhala seschlé trvalky už na podzim. Hrabání se v záhonech jsem teď nutně potřebovala.

Teplo, voňavý vzduch, člověk jen v košili s hrnkem kafe v jedné ruce a květináčem v druhé okouní kolem domu, obhlíží statky, kontroluje rostliny (domlouvá jim a prosí, aby hezky rostly), ťuťuňuňuje první čmeláky a další breberky, hrozí sousedovic kočkám, co zase rozvrtaly kytky, aby se měly kam vykálet.

Krom těch koček mi to celé dělá radost.

Vysadila jsem i nějaké kytičky…. pryskyřníky, sasanky a jiřiny. Takže jsme s krásným počasím začali venčit.

Jako nutno říct, že běhání a přenášení velkých těžkých květináčů je fakt pruda, ale to zelené kvítí venku vypadá tak krásně…

Většina na podzim vysazených trvalek se zdá být stále při životě, střemcha na dvoře už je těsně před rozvinutím lístků, a rebarborovou šťávu letos zase mít budeme.

Letošní jaro je dokonalé. Doufám, že se to příliš nepokazí, protože mám mimo jiné i sazenice rostlin do skleníku.

Skleník od půlky března využíváme k sezení při grilování (grilujeme skoro každý den, kdy je hezky), ale dokončili jsme (konečně!) vyvýšený záhon. Nopová folie na stěnách záhonu, záhon sám o sobě vyplněný kartonem, větvemi, skorohnojem (mix zeminy, hnoje a zetlelého dřeva z rozpadlého chlívku), s vrstvou čistého substrátu navrch. Ten ještě musíme doplnit, protože se nám sice podařilo sehnat co největší pytle (320 litrů/pytel), ale jsou díky tomu šíleně těžké, takže po vysypání dvou pytlů má člověk fakt dost.

Elektřina ani voda zatím ve skleníku není, teprve rozmrzá země, takže přípojky teprve budeme dokončovat. Čeká mě i první mytí skel, ale do toho se pustím až skončíme s děláním bordelu s navážením hlíny.

V blízké době bychom ale rádi zprovoznili topení, protože současné noční teploty zatím pěstování ve skleníku neumožňují. Přes den, je-li slunečno, už je však skleník dokonale prohřátý, takže kromě kytek běháme dovnitř-ven i se zeleninou…

V příštím týdnu to bohužel na venčení moc nevypadá, ale i tak je to všechno nějak nadějnější……. V lednici čekají buřty, a já si asi vyseju nějakou další zeleninu…..

červený dům, finská dřevostavba

…. totiž určitě vyseju…. pytlíčky semínek se tu na mě úplně smějou.

4 komentářů

  • Tereza

    Ahojky Terezko,

    řekni mi, prosím, kůlna je tam jak má Pepa bicí nebo to je třetí budova?

    🙂

    Fotky nádherné a ten skleník je úžasný

    • Tereza Talvikki Metsola

      Děkuji, Terezko 😊

      Ano, v kůlně má Pepa bicí. Jsou to ty prostřední dveře. Vpravo je dřevník a sklad, odkud jsou i ty dveře na druhou stranu. Vlevo je něco jako dílna a úložné prostory ( ta část s velkým oknem). Budeme teď uvnitř snad už dokončovat nějaké věci, takže bude i článek s fotkami z interiéru 😊

  • MHR

    Zdravím z Prahy, máte to opravdu nádherné ani se nechce věřit, že děláte sami, krása. Ohniště – posezení, vše se mi moc líbí i v domě
    Mějte se co nejlíp mhr

    • Tereza Talvikki Metsola

      Moc děkuji 😊

      Ono to všechno na fotkách asi vypadá lépe než ve skutečnosti. Co si budeme povídat, hodně se toho teprve učíme, hodně věcí bychom po nějaké době nejraději předělali, ale tak je to proces, a vlastně si ho celkem užíváme. Kromě toho, že bychom rádi měli hotovo a vše hezké, nás nic moc nehoní, takže to bereme docela v klidu.

      Z ohniště mám velkou radost… do budoucna bude mít své místo, ale bude potřeba ještě srovnat nějaký terén…. to je zas výhoda toho, že je přenosné, takže si ho můžeme užívat už teď 😊

      Ještě jednou děkuji a moc zdravím 😊

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *