Ten letošní se vydařil… mrznout začalo teprve v polovině října…

Totiž v noci.

Podzim jako takový přichází ve Finsku už v polovině srpna. Někdy je až k smíchu, jak načasované počasí je.

Přestože podzim, jako ten letošní, může být i teplý, přesně v půlce srpna jako když tlačítkem sepne nové roční období.

Ze dne na den začne foukat silný vítr, vzduch voní jinak a první listí stromů (především střemchy) změní přes noc barvu. Především ale začne být v noci zase tma..

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Příchod podzimu hlásí také kurki… totiž jeřáb popelavý… Pták s rozpětím křídel skoro 2,5 metru, jehož zpěv zní jako z jiného světa.

Zde nejsou vidět, ale zato jsou naprosto dokonale slyšet:

Jeřábi přilétají do našich končin na jaře, kdy na otevřených plochách místních polí a pastvin vyčkávají další členy svého druhu, a ve velkých hejnech pak odlétají dál na sever.

Letošní léto se tu velká část jeřábů zdržela… důvod nevíme… ale jejich zpěv tak zněl celým létem… Ovšem podzim je čas dalšího sjednocování a společné cesty zpět na jih. Což znamená opětovnou velkou koncentraci jeřábů v našem okolí.

Jsou překrásní. Od chvíle, kdy jsme je zahlédli poprvé, a s úžasem pozorovali jejich ladný let a uhrančivý zpěv, je milujeme.. Těšíme se na ně každý rok. Každý rok je vítáme, a na podzim se loučíme. Kdykoliv slyšíme, že se jejich hlasy přibližují, vybíháme na dvůr a zíráme do nebe.

Neumíte si ani představit tu krásu, když velké hejno přeletí těsně nad domem.

Jsou obrovští, ale také neskutečně tišší. Pokud letí, aniž by jediný vydal hlásku, neuslyšíte víc než jen jemné šustění.

---

Pepa letošní podzim po dlouhé době vyrazil létat…. potřeboval totiž nalétat hodiny nutné k udržení pilotního průkazu.

Jeden let si naplánoval i kolem našeho domu…. a já při tom stihla rychle cvaknout letadlo ze země.

• 

• 

• 

• 

S podzimem přichází tradičně i panika související se spoustou trvalek a okrasných keřů, které jsem za poslední roky nasyslila, a které každé jaro sázím do květináčů, a na podzim zase zakopávám do zeleninových záhonů.

Po tom, co jsem zase celé dny chodila po dvoře vzdechajíc, že ty rostliny není kam dát, a „achjo, my tu zahradu nikdy mít nebudeme“, prohodil Pepa: „No tak to uděláme!“…

Po tom, co jsem se ho asi desetkrát zeptala, zda to myslí vážně a ne ironicky, a po potvrzení, že opravdu vážně myslí, jsme vyrazili na velký nákup do zahradnictví (a objednala jsem asi milion rostlin z internetu), protože jsem měla narozeniny a také proto, že to zdánlivě obrovské množství kytek ve skutečnosti stačí leda na pár metrů čtverečních…

A tak se stalo, co jsem nečekala, a můj plán na vyštěrkované cestičky na dvoře, proložené střapatou zelení, se začal plnit.

Vymýšleli jsme jak by cesty měly vést, což se ukázalo jako snadný projekt, protože za ty roky, co tu žijeme, už víme kudy a kam po dvoře chodíme. Pro představu, jak budou záhony a cesty skutečně vypadat, jsem zatloukla kolíky a natáhla provázky… jak se ukázalo, cestičky vedou správnými místy a dokonce i Linus, který absolutně nebere v potaz změny a chodí vždy svými vlastními cestami, chodil po naplánovaných cestičkách a jen občas nějaký kolík ukopl.

Co se týká výsadby, je to mix různých hortenzií (latnatých) a pivoněk… z trvalek například sasanky, jarmanky, náprstníky, echinacey, kontryhele, ostrožky, hosty a další… Spousta nádherných rostlin, které jsou všechny mé oblíbené…. ale jak jejich rozložení dopadne, se ukáže až časem. Stejně jako záhon u kůlny, který jsem založila loni, vypadá po zakopání rostlin hodně bídně… avšak už příští rok se dá očekávat spousta zeleně a krásných květů. Beru to jako pokus… a jinak než zkoušením se to člověk prostě nenaučí.

Zbývalo zbavit se trávníku.

Do budoucna bychom chtěli zrušit trávu na celém dvoře, ale to bychom letos prostě nestihli.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Ty cesty mají šířku menší dálnice z toho důvodu, že potřebujeme být schopni projet po nich naší mini technikou. Idea je taková, že rostliny v záhonech budou dost střapaté aby překrývaly i část cest…

No, uvidíme…

Mezitím Linus stihl dostat zánět do dásní… příčinou je zubní kámen, který mu nemůžeme nechat odstranit, protože se to dělá pod sedativy, která on už by ale nezvládl.

Několik dní mu z tlamy lila krev a v domě to vypadalo jako na jatkách.

Naštěstí existuje mast podporující hojení a likvidující bakterie, které zánět způsobují, takže tenhle problém jsme zvládli.

Sklidili jsme dýně, letos stihly i vyrůst, díky tomu, že nemrzlo už v září.

Upletla jsem vřesové věnce na dveře… Měli jsme jeden už pár let zpátky, tehdy mi při jeho pletení ještě pomáhal Orff….. Také jsem alespoň na chvíli udělala pohodu ve skleníku… (než mi byla taková zima, že jsem utekla domů uvařit konev zázvorového čaje).

• 

• 

• 

• 

A také napadl letošní první sníh…. Totiž ten první byl hodně mokrý a už ve chvíli, kdy padal, rovnou tál…. O pár dní později ale napadl doopravdy, a přestože hned ten den začalo pršet, stihla jsem udělat alespoň pár fotek té krásy… Po probuzení do sněhu jsme měli úplně vánoční pocit a Pepa tvrdil, že cítí vůni cukroví… mně zase připadalo, že domem voní vánoční šunka…

• 

• 

• 

• 

• 

V současné době však zase bojujeme….

Minulý pátek Linusovi otekla tlapka, přes víkend nám přestal chodit a nezvládl už ani stát.

V pondělí to vypadalo, že o něj snad přijdeme. Odmítal se zvednout a noha mu otekla celá a na tlapě se vytvořily otevřené zanícené rány.

Naháněli jsme doktory, nikam se nedá dovolat, psa nemáme pořádně jak dostat do auta, a vzhledem k jeho stáří a srdeční arytmii, by stejně nezvládl podstoupit větší vyšetření, takže tahat ho na kliniku nemá smysl.

Snažili jsme se sehnat naši veterinářku, která běžně jezdí a obstarává zvířata v jejich domovech. Ale nakonec nám předepsala jen antibiotika a tím s námi byla hotová.

Linus se naštěstí vyhecoval k tomu, aby vstal, a k našemu překvapení se rozběhl verandou tak rychle, že jsme ho ani nestihli zastavit. Venku prošel půlku zahrady, vyvenčil se, a za pomoci se zase vrátil domů.

Rána se mu díky lékům hojí, ale bude vyžadovat ještě hodně péče. Linus dál leží celé dny doma, zvedáme ho a otáčíme, aby trochu změnil polohu. Občas zase nezvládne ani stát… ven chodí jednou dvakrát za den, za asistence.

Teď po týdnu ho stále ještě žádný doktor neviděl, nezbývá tedy než doufat, že jde jen o zranění a problém není vážnější…

• 

• 

❤️❤️❤️❤️❤️❤️

• 

•