V zahradě

Už předloni jsme zvládli zřídit venkovní umyvadlo, ale protože jsme to stihli až těsně před mrazy, začali jsme ho doopravdy používat až loni.

Do té doby jsme měli sice kohout na zdi kůlny, ale na ten byla stále připojená zahradní hadice a mytí rukou tak bylo velmi komplikované… totiž hadicí si člověk ostříká jednu ruku, naleje si při tom slušně do bot, v horším případě ostříkne i obličej, a pak tou zrovna umytou rukou vezme špinavou hadici, a myje ruku druhou, přičemž následně by pak bylo třeba zase umýt tu první…. No, co si budeme povídat..

V domě kdysi bývalo staré litinové umyvadlo, které však sloužilo jen jako výlevka, protože před naším příchodem nebyla na pozemek přivedená voda. V domě už pro něj sice místo nemáme, ale od začátku jsme ho chtěli nějakým způsobem využít v zahradě.

Umístění na stěnu kůlny bylo zamýšleno už dlouho, ale teprve po obložení fasády přišel na řadu i rozvod vody.

Nejjednodušší by samozřejmě bylo umístit umyvadlo pod již existující kohout, nicméně pak bychom měli k dispozici jen umyvadlo, ve kterém se nedá ani napustit voda do konve, či psího kýble. Dalo by se to sice řešit připojováním hadice, ale protože konve doléváme třeba i několikrát denně, a to samé platí o vodě pro psí kluky, znamenalo by to neustálé odpojování a zapojování, a k tomu ta hadice… no, nikdy to není zrovna krása…

A tak jsme vymysleli rozdvojení, s jedním kohoutem k umyvadlu, a druhým nízko nad zemí, tak akorát pro zahradní konev, kýbl, anebo zablácené holiny..

Umyvadlo jsme nechali v původním stavu, nechtěli jsme ho příliš vyumělkovat. Renovovat ho můžeme později, až to bude doopravdy potřeba.

Jedinou nepříliš hezkou částí je plastová černá odpadní trubka, nicméně měli jsme ji doma, perfektně sedla na průměr odtoku, a přišlo nám tak logické ji použít, protože jiné využití bychom pro tak krátký zbytek stejně asi nenašli. No a rozhodně lepší kousek plastové trubky, než aby voda cákala na nohy. Odpad je svedený do štěrku a drenáží vedoucích kolem kůlny.

Je to vlastně jen taková drobnost, ale z hlediska využití zahrady ohromný luxus…. už proto, že je umyvadlo umístěno pár kroků od venkovního sezení a grilu.

Další menší projekt s velkým efektem je přístřešek na popelnici…

Popelnici máme trochu větší (vyváží se u nás jen jednou za 14 dní), plastovou (takže ne zrovna krásnou na pohled), a navíc minimálně čtvrtinu roku přimrzlou a zasněženou. Bylo tak od začátku v plánu postavit přístřešek.

Dlouho jsme si nebyli jisti konkrétním umístněním, ale protože náletová zeleň u příjezdové cesty za poslední roky neuvěřitelně vyrostla, stíní si navzájem, a začala tak prosychat, napadlo nás umístit popelnici ke vjezdu, mezi stromy, místo části mrtvého uschlého roští.

Poslední roky jsme plánovali místo vyčistit, ale protože vždy bylo na práci něco důležitějšího, došlo na stěhování popelnice až loni, a to především proto, že jsem objevila skládačku jednoho takového zastřešení popelnic v akci.

Cena byla sice stále vysoká, ale my bychom na stavbu vlastního krytu neměli čas. Z materiálu, který se nám válí kolem domu, by navíc vyrobit nešel, a museli bychom tedy dřevo cíleně kupovat, což by při současných cenách materiálu nakonec vyšlo minimálně stejně draho. A tak jsme zajeli do místního obchoďáku, ulovili poslední kus, a začali stavět.

Terén jsme srovnali štěrkem, pískem a betonovými dlaždicemi.

Protože šlo o neošetřené dřevo, dal se použít úplně jakýkoliv nátěr. Shodli jsme se s Pepou, že použijeme tu naši klasickou červenou fasádní barvu. Je to barva, která se vaří, a po otevření plechovky je potřeba ji do pár měsíců spotřebovat. Nám nicméně zůstala část nespotřebované barvy z předchozího roku, ve které se vytvořila trocha hrudek a škraloup, takže na fasádu domu bychom už ji nenatírali, ale na stavbu takhle malého rozměru jsme se ji rozhodli zkusit a barvu tak ještě využít. Současně jde o nátěr, který lze používat i při nižších teplotách, a který rychle schne.

Střešní krytina nebyla součástí balení, a tak jsme střechu obložili asfaltovými pásy, které nám zbyly ze stavby ostrovní sauny.

Předloni jsme po dlouhých letech zvládli vyrobit lišty kolem oken verandy, nicméně natřít jsem stihla jsem jednu stranu, tedy tu pohledovou, kterou vidíte po příchodu k domu. Tu druhou jsem tedy mohla natřít až loni, po tom, co se trochu oteplilo.

No a když už jsem měla štětec umazaný od černé barvy, zkusila jsem natřít i obložky jedněch dveří do kůlny.

S oteplením samozřejmě přichází i má milovaná zeleň…

Trvalkové záhony jsme oplotili šňůrou hned jak země začala tát… ovšem ne že by to stoprocentně fungovalo..

Velká spousta kytek naše psy nepřežila. Nicméně nechala jsem růst volně vysemeněné trvalky z předchozích let, takže už byly dost velké pro bezproblémové přesazení. Velkou spoustu rostlin jsem samozřejmě dokoupila, jiné rozesadila, přesunula…

Rostliny ale bojují statečně, pokud se mi je nadále podaří ochránit, mohla by už letos zahrada vypadat mnohem lépe.. V každém případě, i když nejvíc se daří plevelu, pořád je to zelená zeleň.