Punainen Talo - Červený Dům
Rekonstrukce

Rekonstrukce VII

Nový rok začal ve znamení velkých příprav a změn. Po téměř čtyřech letech mytí nádobí ve škopku, a vaření na jednoplotýnce, se konečně začala budovat kuchyň.

2017 – Bylo to po dvou letech bydlení v domě zároveň i první velké budování. Kromě zapojení tepelného čerpadla, a uzavření verandy, se totiž pořádně nic jiného neudělalo.

Trochu jsme si pohrávali s myšlenkou dokončení koupelny, ovšem finance stačily jen na jeden projekt. Dokončení kuchyně znamenalo vystěhování se z obytné místnosti, což zároveň znamenalo, že budeme konečně mít i obývák. Dokončení jedné místnosti nám tak získalo dvě nové. Priority tudíž byly jasné….

Původní idea a plány nicméně vzaly za své hned jak se začalo plánovat na vážno. Představovala jsem si venkovskou kuchyni, kompletně ze dřeva. Samozřejmě, aby taková kuchyně byla funkční, a šuplata a dvířka se dala otevírat stejně snadno bez ohledu na počasí a roční období, musel by kuchyni vyrobit někdo doopravdy zkušený v oboru. O někom takovém jsme věděli snad od začátku bydlení ve Finsku. Firma, sídlící nedaleko od nás, s dlouhými roky praxe, perfektními referencemi…. ale především, tak krásné kuchyně nikdo jiný snad ani neumí….

Takže, jak je běžné, když je něco doopravdy dobré a kvalitní a ještě navíc krásné, je to i neuvěřitelně drahé…. Kuchyně střední velikosti začínají někde na 30 tisících eur!!! Představa, že dáme milion za kuchyni bez spotřebičů by byla šílená, i kdybychom ten milion měli. Ale my ho samozřejmě neměli. Co si budeme povídat, taková kuchyně vydrží klidně i stovky let, stejně jako dům. Ale upřímně, k čemu mi to je, když já tak dlouho žít nebudu, a po mně co… přijede někdo s bagrem, jak se to tu dělává, a dům strhne i s luxusní kuchyní…?

Došlo nám, že bude praktičtější pořídit kuchyňskou linku s dřevotřískovými korpusy a snad dřevěnými dvířky, pokud seženeme….

No, nesehnali jsme. Prohlédli jsme veškeré prospekty, i ukázkové kuchyně v některých studiích, a zasekli se na klasickém problému: Doba dodání – kdoví… a komplikované plánování, protože zahrnuje komunikaci s lidmi a vysvětlování jim, že věci chceme, jak je chceme, přestože to možná není normální/běžné/pochopitelné, a že celá kuchyně je úplně křivá – zdi, stropy, okna, dveře, nic není rovně a tudíž nemáme tušení, zda naměřené skříňky budou pasovat a jak…

Po dlouhých úvahách jsme tak došli k rozhodnutí pořídit kuchyň z Ikey. Původně jsme Ikeu nechtěli, protože jsme si nedokázali vybrat dvířka, která by se nám líbila. Zároveň jsme chtěli podpořit některou z finských firem. Ovšem jímala nás hrůza při představě, že kuchyňské skříňky montuje firma. Chtěli jsme to prostě udělat sami, abychom případné problémy mohli v klidu vyřešit, ne aby někdo cizí nadávajíc usadil skříňky špatně jen proto, že něco někde nevychází. Zároveň je nutno si přiznat, že pojezdy šuplat a vnitřní vybavení na podobné úrovni jen tak někdo nenabízí. Do toho možnost dvířka v budoucnu vyměnit za jiná, pokud se poškodí, či budeme chtít jiný druh/styl. Možnost dokoupení vnitřního vybavení, či dalších šuplat apod. dokonce přes internet! A hlavně to, že si člověk celou linku může naplánovat sám, z domova, objednat přes internet a jen vyzvednout (hurá, nemusim mluvit s lidma!!) a následně i sám namontovat….

Takže bylo jasno….. a o druhu dvířek bylo jasno prakticky záhy, protože jako ve zbytku domu, je i v kuchyni vše křivé. Plány na krásné kachličky za linkou tak šly do háje stejně jako tapeta krytá sklem. Po zkušenosti s pružností dřevěných palubek po obložení předsíně bylo jasné, že je to asi jediné možné řešení – nejrychlejší, nejméně pracné a neinvazivní – pokud mluvíme o zachování domu/oken/dveří… A protože bylo jasné i to, že bychom měli použít stejný typ palubek – zdobené helmipaneeli, rozhodli jsme se pro hladkou moderní verzi kuchyňských dvířek. Tak trochu pravý opak toho, co bylo původně v plánu (hladké zdi + zdobená dvířka). Náš dům totiž nikdy neměl atmosféru klasického vesnického domu, kombinace zdobených palubek se zdobenou kuchyní už by byla příliš. Museli jsme vybrat něco jednoduchého a hladkého – zvítězil matný bezúchytkový Voxtorp.

Důvod navíc, proč zvítězila Ikea, byl i fakt, že konečná cena podle plánovače byla 7,5 tisíce euro včetně spotřebičů, zatímco nejlevnější kuchyně z kuchyňského centra začínala na 15 tisících euro bez spotřebičů…. Plus fakt, že zrovna probíhaly kuchyňské týdny, a dostali jsme tak za každých tisíc euro z kuchyně hned 100 euro zpět na dárkové kartě (což současně zaplatilo skoro celou novou pohovku)…

Punainen Talo - Červený Dům

Ale jako se vším v našem domě, koupením nábytku se nic neřeší, protože nejdřív je třeba připravit celou místnost…

Bylo třeba oškrabat strop, což se s mýma zhoršujícíma rukama ukázalo nad mé síly. Nastoupil Pepa (děkuju). Museli jsme obrousit umělohmotnou hrůzu, co zedník natáhl na vyzdění kolem trouby, což se samozřejmě zkomplikovalo, protože nakonec bylo třeba hmotu ještě na některých místech přidávat, začišťovat, a znovu brousit. A u toho všeho se ještě musela zleva do prava přendavat hromada křápů a materiálu.

A pak už přišly na řadu palubky…..

Ehm… Jsem to jen já, kdo má totální averzi vůči palubkám? Jako vážně… není moc strašlivějších věcí než vzhled „komunistická horská chata“….

a přesně tak to u nás vypadalo…..

Nátěr to naštěstí zachránil… uf… Jako klasicky jde o přírodní nátěr, obsahující lněný olej, ale vodou ředitelný a hlavně – rychloschnoucí. Na zdi to chtělo čtyři vrstvy. Stejně tak strop, okna a lišty… ovšem na ty jsme použili olejovou barvu, kdy jedna vrstva schne celý den. Barva je ale díky většímu obsahu lněného oleje lesklejší a bílá má přírodnější/krémovější odstín. A ano, zvládli jsme i lišty…. bylo to třeba. Sice nás to o několik dní zdrželo, ale bylo nám jasné, že jakmile nedáme lišty na strop před postavením skříněk, pak už nikdy.

A schválně, kdo si všiml stolu…. Náš krásný starý omlácený a špinavý stůl… Ach ano, ten nad kterým hodně lidí achá (včetně nás), a pro který jsme jeli na otočku přes 150 km daleko, ve tmě, zimě, při extrémním náledí…. Stůl, kvůli kterému jsme se vzdali kuchyňského ostrůvku…!!!

A pak už se montovalo……. huráááá….

Prý – jo, a to máte jako modrobílou kuchyni…. ve finských barvách… hmm….

Ne, to je ochranná folie.

Jo… a nakonec jsme byli fakt rádi, že jsme si linku montovali sami. Částečně jsou skříňky zavěšené na kovové liště, jak mají být, částečně nejsou, protože se lišta nevešla/zeď byla příliš křivá. A po usazení skříněk symetricky (jinak bych to nepřežila), nám to od lednice ke dřezu vyšlo prakticky na milimetry, stěna s lavicí pod oknem o jeden centimetr, a strana s lednicí a mikrovlnkou úplně přesně. Skoro to vypadá, jako kdyby celá místnost byla projektovaná na ikeáckou kuchyni… hmm… Hodně lidí v Čechách šokuje fakt, že linka zakrývá okno. Pokud člověk okna nemění, popř. nevynechává skříňky, či neupravuje jejich výšku, moc řešení to nemá. Ovšem ničemu to nevadí. Staré domy tu mají pouze jedno otevírací (větrací) okno na místnost. A to je navíc otevíratelné jen přes léto, protože okna jsou dvojitá a vnitřní se musí vysadit. Na zimu se všechna nasazují zpět, zatloukají hřebíky, jako zbytek oken, a oblepují izolační papírovou páskou. Ne, nevadí to…. V zimě je otevírání oken to poslední, co by Vás napadlo. Dům, není-li obalený do plastu, dýchá. Větrání tudíž není třeba. Pod druhým (větracím) oknem jsme se rozhodli udělat lavici… Přes léto slouží jako odkládací/servírovací místo – lavice je snadno dostupná ze dvora, což se hodí při grilování a sezení venku…

Jedním z nejdůležitějších plánovaných prvků kuchyně byl zesilovač s kvalitními repráky… Náš hudební ráj… Po dlouhých letech konečně kvalitní zvuk….

Čekali jsme na kuchyni dlouho, a bylo to vyčerpávající. Takže jsme se po dokončení opili…. ale strašně… usnuli jsme v kuchyni na zemi a tak… neumím ani popsat, jaký zázrak je tekoucí voda, a tím spíš technologie jako myčka či mikrovlnka. A digestoř… panebože…. už nemíchám jídlo v pánvi poslepu kvůli zamlženým brýlím…. Funkční kuchyně pro mě přestavuje vrchol luxusu. To, že je to místnost, ne jen mini pomocný stolek s kávovarem a plotýnkou. Místnost, které jdou zavřít dveře, takže pes nestrká čumák do pánve, nekrade nakrájenou zeleninu z prkýnka, ani nevylizuje odstavené špinavé nádobí. Místnost, kde si při muzice můžeme sednout se skleničkou vína (lahví.. dvěma….. třema…). Prostě ráj.

Pro Finy bylo překvapením v jaké místnosti se kuchyně nachází. Klasicky se totiž budují v místnosti s krbem (kde je i plotna a pec). Jenže my asi nikdy nic neděláme podle očekávání, a od začátku nám prostě přišlo logičtější, a přirozenější, koukat do krbu z pohovky. Vize byla od začátku jasná – velká pohovka uprostřed místnosti, rohová, orientovaná proti krbu…. A protože jsme měli peníze na dárkové kartě za kuchyň, a protože pohovka, která by se mi doopravdy líbila, byla nad naše finanční možnosti, vybrali jsme v Ikee Kivik. Z tehdy dostupných největší, barevně odpovídající naší představě, za cenu, kterou jsme si mohli dovolit… a nebude nás mrzet ji časem vyměnit.

Koupili jsme i jednu komodu…. Televize, která do té doby několik let strašila za dveřmi ložnice, konečně dostala své místo. My se navíc mohli po skoro čtyřech letech rozvalit na měkkém a dívat se na film jinak, než na monitoru počítače. Poprvé po letech jsme se tak cítili jako v opravdovém domě.

Řešení obýváku je ale stále ještě provizorní. Pepův stolek s počítačem poputuje do současné ložnice, až ta se přesune do podkroví…. Skříněk jako je ta pod TV bude víc, podél celé stěny za pohovkou… a nad nimi… má vysněná knihovna… přes celou stěnu, na obou stranách okna (symetricky, jak jinak) s místem na sezení u okna…. (ehm…teď po třech letech o místě na sezení pochybuji…. stoprocentně tam budou zaclánět kytky…).

Ale to vše je v nedohlednu (i z dnešního pohledu, bohužel).

I přesto mě po dokončení kuchyně přepadla panika…. došlo mi, že jednou rekonstrukce bude hotová, že už nebude co zařizovat. Bylo mi z toho smutno…. Dneska, po třech letech, se tomu už jen směju…. Budu ráda, když se dokončení vůbec dožiju…

P.S. Krásné reakce na kuchyni ze sociálních sítí:

Zaměstnanec české Ikey kuchyni pohanil, šlo by to vyřešit jinak/lépe (sorry, ale to jde vždycky všechno), chtělo by to tradičnější skříňky (klasicky, jak jinak). Další komentáře byly o tom, že se kuchyně do domu nehodí…. a další, že by to chtělo něco víc „boho“ (jako vážně? Boho kuchyně do neboho domu? Bohajeho… ta by určitě pasovala…. a hlavně… co s tím furt všichni mají?! Proč do starého domu musí přijít jen rustikální kuchyně…?!!) ….

Co myslíte vy?

Print Friendly, PDF & Email

20 komentářů

  • Vendula

    Ta vaše kuchyň je božská… i přes to že „moderní“, velmi citlivě vybrána a k domu pasuje…. A co mě pobavilo, tak je fotka Orffa, který pokorně stojí za provizorní brankou ze sušáku 🙂 On ho jako fakt nepřekročil a nešel kam ho srdce táhlo? 😀

  • Jana

    Ta kuchyň je parádní !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
    Jasně, kolik lidí tolik názorů, nejsme všichni stejní (naštěstí!), horší když někdo bude svůj pohled na věc ostatním vnucovat 🙁
    Můj názor: místnost je využitá suprově, líp by to (podle mě) nešlo. Makačka to musela být neskutečná a vy jste to zvládli, smekám. A ještě jak vám to nádherně vyšlo, na milimetry! Jen toho dřezu v jednom kuse by mi bylo líto, je s ním praktičtější provoz. A jednoduchost/hladkost dvířek je nadčasová a praktická, hodí se ke KAŽDÉMU domu!!
    Ale mám milion otázek: ta kamínka jsou „zadní stranou“ krbu v pokoji? Nebo to má vlastní komín? Čím je to obezděné, litina (je to litina, že jo?) se umí pěkně rozpálit a běžná cihla by to nemusela snést …. Aha, není to zadní stěna krbu, muselo by to být bokem u vnější zdi a to není…..Proč se dává vodovod/odpad k venkovní stěně i v oblastech, kde umí opravdu pěkně mrznout? Viděla jsem to už v mnoha domech, ale nebylo koho se zeptat, jsem zvědavá a tady bych mohla mít odpověď přímo od pramene…. Zalinkované okno by mi asi vadilo (nikoli šokovalo), ale jen kvůli tomu, že se občas musí umýt…..asi jej máte v „zimním stavu“, čili při mytí bych se chtěla dostat mezi okenní křídla, aspoň jednou za rok…dva… :-)….tři…..:-)
    Palubky na stěny jste dávali na rošt nebo rovnou? Hřebíky? Lepidlo? A čím máte ošetřenou podlahu v místnosti, kde se přes největší opatrnost může něco vylít?
    Já si určitě ještě na něco vzpomenu, můžu? :-))))

    • Tereza Talvikki Metsola

      Děkuji moc, Jani ❤️

      Takže….kamna jsou litina, konstrukce kolem je z normálních cihel, nicméně v těsné blízkosti kamen jsou cihly jiné…šamot to vyloženě není, ale něco podobného. Kamna jsou napojená na komín, který byl v prostoru, ale přizdili jsme mu pevnou stěnu, za kterou je technická místnost, vlevo pak jsou dveře do budoucí koupelny, a příčka mezi kuchyní a koupelnou je dřevěný rám + izolace + sádrokarton.

      Proč se dává vodovod na venkovní stěnu není jasné ani nám, ale už nám je jasné, že je to blbost…respektive, že jsme to podcenili. Při větších a dlouhodobějších mrazech nám voda zamrzá. Třeba hlavní přívod do domu máme vyřešený, protože je do trubky zavedený speciální topný kabel. Myslím, že s přívodem v kuchyni budeme také muset něco udělat. Roli určitě hraje i fakt, že průduchy pod domem se při větších mrazech mají zavírat, protože už není vlhko, není tak třeba pod domem větrat, a uzavřený prostor vzduchu pod domem funguje jako izolace. Jenže my se ještě nedostali k vyřešení a instalaci oněch dvířek (dávají se např. litinová, ale pro ty by se některé díry v kamenech musely vyřezat větší…nebyl na to tedy ještě čas).

      Jo, když chci umýt okna, musím je vysadit 😀

      Palubky na stěnách jsou přímo na dřevovláknité izolaci. Opět, jako jinde v domě, nebylo kvůli parapetu možné přidávat centimetry na stěny. Už takhle je palubkový obklad v rovině s okrasným rámem oken…a pod okny jsme palubky dokonce seřezávali, protože už by přes parapet čouhaly. Tak jsou zdi křivé. Palubky jsou ale hodně pružné a jde je podložit jen místy, není třeba vyloženě stavět rám (tedy když člověku nevadí, že výsledek je zase křivý – což nám nevadí, protože v tomhle domě je křivé vše, a naopak když se něco postaví rovně, je to jak pěst na oko). Jo a používali jsme nastřelovací hřebíky, střílené do drážek palubek (tedy skrytě) a jen nahoře a dole (pod lištami) jsou nastřílené skrz….

      Podlaha je laminát, a paradoxně docela i něco vydrží..jednou nám tam vytekla pračka, ještě když jsme neměli kuchyni… a podlaha to přežila.

      A určitě se ptejte ❤️ Jak to píšu takhle zpětně, spoustu věcí zapomenu napsat. Je toho spousta. Kdybych psala průběžně už během rekonstrukce, asi by články byly daleko obsáhlejší a plné detailů…. Takže cokoliv Vás zajímá, klidně se zeptejte. Pokud budu vědět a umět vysvětlit, ráda odpovím.

      ❤️❤️❤️

  • Jana

    Já jsem ten rám nemyslela kvůli vyrovnání, ale jako bonusovou tepelnou izolaci. Jistě, ztrácí se tím prostor, ale v některých stavbách to právě kvůli teplu dělají naschvál.
    Velice se mi líbí věta: „Kromě zapojení tepelného čerpadla a uzavření verandy se totiž pořádně nic jiného neudělalo.“ To jsem šla do kotrmelce, vždyť to je nejdůležitější, obojí zachraňuje před zmrznutím 🙂 Ano krb – ale kdo má to dřevo pořád tahat? 🙂
    Ta okna jsou zvláštně nízko – odhadem 60 cm od podlahy? Podle toho sezení v kuchyni a podle výšky sedáku houpacího křesla – vy jste přece podlahy nezvedali nebo ne dramaticky, to mají i v jiných domech TAK nízko?

    • Tereza Talvikki Metsola

      Jo, to chápu…nám se rámy nevejdou, takže jsme to ani nijak neřešili.

      Máte pravdu 😀 ale po letech, kdy se například vybudovali celé podlahy a udělala strašná spousta jiné práce, se dokončení jedné mini podlahy a připojení trubek k čerpadlu zdá jako nic moc 😀😀

      Ano, okna jsou kolem těch 60 cm vysoko. S podlahou jsme šli nahoru možná o 6 cm, tím to tedy není. Je to tu normální, musím říct. Záleží samozřejmě na typu domu. Jinak ale spousta domů má už měněná okna…jsou pořád třeba 100 let stará nebo i mnohem víc, ale už novější. Úplně staré domy měly malá okna a nízké stropy (fary a panské domy ne, samozřejmě) – kvůli vytápění, ale i příliš vysoké ceně skla. Náš dům je stěhovaný a když ho znovu stavěli, umístili trámy nesoucí strop trochu výš. Takže se zvýšila místnost a předpokládám, že pak i vyřezali větší okna. Když je ale chtěli umístit symetricky a tak, aby to zvenčí hezky vypadalo, vyšlo to uvnitř takhle nízko. Z toho, co vídám na internetu, jsou na tom někteří ještě hůř, ale spousta domů má samozřejmě okna v celkem normální výšce. Nejvtipnější jsou ale podkroví…tam bývají okna opravdu jen kousek nad podlahou 😀

  • Jana

    Ono se v době vzniku těchto domů asi v podkroví nežilo, jestli to využívali jako u nás tak sklad čehokoli… Nebudete uvažovat o střešních oknech, že ne??? Ve štítech okna jsou….
    A ještě jsem se chtěla zeptat čím/jak v létě kosíte ty pozemky, pokud je vůbec kosíte? Trochu mi ty vaše metry plochy „něco“ připomínají, o to hůř, že my jsme ve svahu,…… 🙂

    • Tereza Talvikki Metsola

      Je to tak…byly tam maximálně letní pokoje, jinak nic. Sekáme jen část pozemku – klasicky sekačkou na trávu. Za ty roky už nám i nějaká tráva začala růst, ne jen plevel, co tu byl předtím… (předtím to bylo na křoviňák). Sekáme dvůr a kousek za domem, kde se chodí..a tak. Zbytek roste divoce.

      Jo, střešní okna budou. Nebyla v plánu .. a naprosto rozhodně jsme je nechtěli. Ale teď po letech, kdy už máme důkladně vypozorováno, jak je to tu se světlem, jsme se rozhodli, že do nich půjdeme. Jedno štítové okno je orientované na sever, druhé tedy na jih, ale ani jím moc světla dovnitř neprojde. Přes zimu, kdy je slunce nízko, prosvítí celý barák naskrz, ale je to sotva hodina denně, ještě za předpokladu, že svítí slunce. Jinak strašná tma. A v létě je zase slunce tak vysoko, že svítí maximálně na parapety oken a kousek podlahy pod. My v těch místnostech chceme žít. Jen jedna z nich bude ložnice, část je plánovaná na velkou pracovnu a je to i jediná místnost, kde budu moci mít svou sbírku kytek – a ty potřebují světlo. Na chodbě pak koutek na čtení…a tam krom toho malinkého okýnka pod střechou není denní světlo žádné. Obvykle mají lidé nahoře jen ložnice a musím říct, že jsou to opravdu temné komory, přestože většina lidí mění okna za větší. Když chce ale někdo podkroví plně využívat, zvyšuje celý dům, takže podkroví má pak stejnou výšku stropu jako přízemí (nebo vyšší, když je otevřené do střechy) a i stejnou velikost oken. Takový zásah do vzhledu domu pro nás nepřipadá v úvahu. Takže jediné řešení jsou střešní okna. Střecha není původní, a je třeba ji v dohledné době vyměnit, takže zásah do ní je rozhodně menší zlo, než jakékoliv jiné změny. Nadšená z toho nejsem, protože jsem chtěla zachovat vzhled domu beze změn. Na druhou stranu, děláme to všechno jen pro sebe, chceme tu žít už napořád a cítit se tu dobře. Je škoda nevyužívat 100 metrů čtverečních podlahové plochy jen proto, že tam bude tma. Nosné trámy krovu zůstanou jak jsou…takže kdyby něco, bude stačit okna vyndat, opravit střechu, izolaci a podhled..

  • Jana

    Aha 🙁
    Ale ano, jasně, kolik lidí tolik názorů a co se nelíbí mě, druhému se líbit může a naopak. A hlavně praktičnost.

    Ale konečně má zamlžená paměť vydala na co jsem se chtěla zeptat už u verandy – proč se ta okna musela přesklít?
    Existují nějaké stránky, kde si Finové předvádějí svoje úpravy, chaty, chalupy, modernizace domů ….. nějaké DIY. Vzhledem k neznalosti řeči nevím co hledám a na Pinterestu je pramálo z této země. Jsem zvědavá a koho se zeptat, než toho, kdo řeč umí 🙂

    • Tereza Talvikki Metsola

      Přiznám se, že o takových stránkách nevím. Leda skupina Pelastetaan vanhat talot! na Facebooku. Na Pinterestu třeba něco pod heslem: vanhan talon remontti / hirsitalon remontti. A na Instagramu: #vanhantalonremontti #remontti #pelastetaanvanhattalot …já sleduji především Instagram.

      Okna se musela přesklít, protože velká část tabulek na obou oknech byla rozbitá. Skla jsme vyndali, a tabulkami, které jsme měli, jsme pak zasklili alespoň jedno z oken. Na druhé jsme našli nějaká stará skla, což ale trvalo dlouho, protože jsme nechtěli používat nové sklo, a všechna stará, která jsme měli, byla příliš malá.

  • Jana

    Na FB ani na Instagramu nejsem, ale díky za informaci jak se ptát na Pinterestu.
    Rozbité tabulky mě nenapadly, Asi že okno, které mi před pár lety přivezl manžel jenom 100 km 🙂 bylo kupodivu neporušené 🙂 zřejmě ho vybourali opatrně 🙂

    Když jste škrábala tu barvu ze stropu, měla jste na to elektrické nářadí? Ručně si to fakt neumím představit….. no i držet brusku nad hlavou je fuj práce…… práce nad hlavou je vždycky fuj….i natírání…

    • Tereza Talvikki Metsola

      Obávám se, že ta okna byla z nějakého starého a opuštěného domu, který nejspíš skončil v demolici 🙁 Mohla být rozbitá už hodně dlouho 🙁

      Barvu škrabeme pouze škrabkou, ručně….chce to hodně síly, a nad hlavou je to opravdu hnus největší.

  • Lucie Maniak

    U nas funguje taky jenom susak! :-)))) Vsechno ostatni ten nas stehovak odtlaci (a to i pekne tezke kusy nabytku) nebo rozstipe (drevene plotove pole), ale ten vesak… To je proste neprorazitelna blokada. :-))) Minule jsem na nej mezi dverma ale zapomnela a prelitla ho, takze mi nohy a lokty jeste ted hraji barvami. :-)))
    Jinak ja palubky miluju. 🙂 Hlavne ty belene nebo uplne bile nebo sede, v Ikee meli v detskem pokoji i ruzove za postylkou a nekde jsem videla zelene. Pro me je to proste blaho. 🙂 Tak si s nima vesele obkladam predsin a aspon celo v loznici si delam a porad premyslim, kam jeste… :-)))
    Kuchyn je uplne dokonala tak, jak je. Nezmenila bych vubec nic a zadna jina by se mi tam nehodila vic. Je to dokonale ladici kontrast, stejne jako pruhledne plastove zidle s kozesinou v kamennem dome. Proste to k sobe sedne a z rustikalni kuchyne v rustikalnim dome bych si asi vystrelila mozek z hlavy. :-)))) Nerikam, ze vsechno chce kontrast, ale jsou veci, ktere se proste k sobe hodi a ktere ne.
    Ta akce s penezi na kartu byla teda bomba. Takhle si predstavuju nakup kuchyne. Se sedackou zdarma. :-))))
    Uplne ty komody po cele delce vidim! A nahore ty kytky taky. :-)))
    Me se ten dum libi nejvic tak, jak je. To je ta jeho nej verze.
    A nejchytrejsi jsou vzdycky ti v byte po babicce, zarizenem z doby jejiho mladi, co nikdy nic neresili.
    Tekouci voda je luxus, pracovni plocha taky, kuchyn nejvic a mycky se snad taky nekdy doziju. Zatim jsem tu mycka ja a je to peknej vopruz… 🙂

    • Tereza Talvikki Metsola

      Jo, natřené palubky taky můžu….jen když se to obloží a všude kolem je jen nenatřené dřevo, evokuje mi to horskou chatu 😀 To pak vždycky rostu z názorů, že dřevo má být dřevo a nemá se matlat barvami. S množstvím dřeva, co máme doma, si to radši ani nechci představovat. I v těch skanzenech (které mimochodem hrozně miluju) není nikdy vše dřevěné… Jo a kuchyně nebývaly takové, jako máme dnes (většinou byla jen plotna, velký stůl a nějaký příborník), takže ani tehdy v tomhle typu domů nebyla rustikální kuchyňská lina. To je právě vidět i ve skanzenech. Často byl ten prostor hodně minimalisticky zařízený – co si budeme povídat, všechno bylo drahé a kusy nábytku se dědily jako rodinné poklady.

      Což mi připomnělo, že mám fotky z návštěv skazenů….třeba bych o tom mohla napsat…?

      • Lucie Maniak

        No jasneee! A porovnat to s dnesnim zivotem. Ve Finsku, samozrejme. 😄
        Driv taky lide asi tolik nehnili doma. Vsechnosi museli vypestovat, takze prace venku od rana do vecera. Na co by jim tolik kravin (jako dneska) bylo. 😄🤷‍♀️

  • Jana

    Fotky ze skanzenů by byly bezva, prosííííím…..

    Dřevo je úžasný materiál, ALE – nenatřené mívali jen ti nejchudší, kdo mohl měl natřeno, viz fary u nás – kuchyně bývaly slonová kost, pokoje dýha až intarzie a nejspíš je to srovnatelné v celé Evropě, nemám dost informací…
    A linky jak je známe dnes začínaly (v Evropě) až někdy po druhé válce, mycí stůl (bývala to skříňka, ale říkalo se stůl, zkráceně mycák ) na jehož desce se pracovalo, kamna, kredenc a pak stůl se židlemi. Jo a malá skříňka, které se bůh ví proč říkalo botník, na té se dalo sedět. Až později kohoutek s výlevkou. Město. Na venkově mnohdy ani ten mycí stůl, pracovalo se klíně nebo na stole, u kterého se pak jedlo. Kdo měl štěstí, měl pumpu v kuchyni a ostatní nosili vodu z venku. Ještě v šedesátých letech. Pak už měli téměř všichni domácí vodárny.

    Využila jsem ta „kouzelná slova“ z Vaší nápovědy a viděla i četla (překladač) fůru zajímavých věcí i to stěhování domů – znovu děkuji!!! To vyměňování spodních trámů zasažených věkem dělávají i tady – roubenky v Čechách, ale vyheverovaný celý dům jsem viděla poprvé.

    Sundávat starou barvu bez elpomocníčků jsou galeje, sice jsem takto renovovala kredenc, ale už nikdy víc, už mám na to své hračky 🙂 Tím víc smekám, musela to být šílená dřina.

    Čím jste ty palubky natírali? Mám odpor k vodou ředitelným barvám že málo kryjí, ale nejspíš se s nimi budu muset smířit, čeká mě natírání teď kdy se nedá řádně větrat (celé dny a noci) a než začnou práce venku, chci to mít hotové………………….. a kolik vrstev jste dávali než to vypadalo tak krásně?
    A můžu poprosit ještě o něco?

    • Tereza Talvikki Metsola

      Tak jsem koukala po barvách…a v Čechách se prostě ten náš druh nátěru neprodává. Jsou to barvy typické pro severské země….barva na bázi lněného oleje. Ale barva..nikoliv olej nebo lazura. V ČR jsem našla pouze lazury, oleje a vosky…a to není ono :/

      My používáme značku Uula, což je finská firma, a konkrétně dva druhy jejich barev. Jedna je vodou ředitelná, ale opět..je to barva…lněného oleje je v ní míň, a to je ta na palubkách, ale i stěnách ostatních místností. Ta šedá byla dost pigmentovaná, takže stačily vrstvy dvě. Té bílé byly nutné čtyři vrstvy. Stejně tak barva na oknech a stropech – to je ten druhý nátěr, který obsahuje lněného oleje víc, a je tudíž i lesklejší a bílá krémovější, také čtyři vrstvy.

      Určitě můžete, když budu vědět, ráda pomohu.

  • Jana

    Lněný olej v barvářství je fermež, fermežové barvy, to jsou vlastně PRAbarvy, než přišla ředidla……… ovšem v provedení prodávaném tady to chce větrání jako při ředidlech a ještě to schne nejdéle ze všech typů……. a jsou to opravdu barvy, s pigmenty, krycí. Nějak jsem na ně zapomněla, už je nepoužívám mnoho let kvůli tomu dlouhému schnutí…….

    • Tereza Talvikki Metsola

      Jé, tak fermež znám…ale spíš jen jako slovo. Nikdy v životě jsem ji neviděla naživo…a nemám právě vůbec tušení, jak vypadá, jakou má hustotu či jak se chová…. Moc děkuji. Od Vás se toho člověk mnohé naučí, máte ohromnou spoustu znalostí…. Vy jste z oboru? že máte takový přehled…

  • Jana

    Fermež je jako tekutý med a blbě se umývá z rukou 🙂 Z pracovních šatů taky.
    Nejsem z oboru. Obyčejná ženská, která když něco chtěla, musela to většinou udělat sama včetně drobného zedničení, obkladů, dlažby. A za ty roky … eh ….mnoho roků…. se to nastřádalo. I s chybami. No a koníček v podstatě odjakživa – plést se do řemesla těm, kteří kreslí domy, byty. Jak bylo někde kousek půdorysu už jsem jej překreslovala – knížky, časopisy, teď na netu 🙂 Málo jich bylo za tu dobu TAK prakticky vyřešených, že byly dokonalé. Odtud krůček k předkům a jejich nesporné moudrosti a praktičnosti, tudíž zájem o staré stavby, staré postupy. A zoufalství, kolik je toho na světě a já to nestihnu ani letmo očichat, ne tak proniknout hlouběji. Proto jsem nesmírně vděčná za každé nasměrování jazyka neznaje k dalším informacím a vědomostem, které by mě jinak minuly. Co na tom, že je nevyužiju, ale moje zvědavost dostává potravu 🙂
    Proto se mi TAK líbí to, co jsem zatím viděla z vašeho domu. Tak veranda je skvost praktičnosti přesně z důvodů. které jste sama vyjmenovala. Ne každý uvažuje rozumně, převaha lidí „jede na efekt“ aby to vypadalo jako z katalogu. Jak v tom budou žít jim dojde až to zkusí…………………….. jistě, krásné prostředí povznáší, ale praktické usnadňuje život a když se to někde spojí to je požitek!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *