Psí kluci

Kluci

Člověk si hodně snadno zvyká na klid. Snadno zpohodlní. Život bez psů je plný svobody, možností, volného času….

Už hodně dlouho jsme neudělali tak velké množství práce jako za těch několik měsíců bez psů.

Doma relativně uklizeno, na dvoře bující rostlinstvo, po kterém nikdo nešlape, nikdo neočurává květináče.

Po smrti Orffa jsem došla k přesvědčení, že už nikdy nechci psa. Už nikdy nechci čelit další ztrátě. Strach a přesvědčení ještě umocnil odchod Linuse.

Byl to ale současně Linusův zhoršující se stav, kdy mi došlo, že bez vlkodava pronásledujícího nás na každém kroku žít nedokážu, nechci.

7,5 měsíců ticha a prázdného domu.

Příliš dlouhá doba.

Měsíce smutku…

Měsíce napjatého očekávání, s naším jménem na čekací listině k plánovanému vrhu…

Narodili se.

Ty poslední dva měsíce byly k nevydržení, ale máme je! Máme kluky!

Smradíci

Jeden vlkodav je málo.

Jeden vlkodav je v naší domácnosti chudák, bez kamarádů, s vyhlídkou na asociální poruchu.

Dva jsou kamarádi, parťáci na ten správný druh pohybu, který vlkodav potřebuje….. no a prostě dvě štěňata jsou vždycky lepší než jedno, zvlášť když jsou to takoví plyšáci.

Ale abych nikoho neklamala…… vlkodavi nejsou žádná ťuťu štěnda. Jsou roztomilí, mazliví, chytří, ale také jsou to kousající hajzlíci.

V bezpečí není nic v jejich dosahu. Ani majitel štěněte.

Pes zakousnutý v drdolu není nic divného, stejně jako neplánovaný piercing nosu.

Několik let starému potrhanému koberci dávám maximálně pár měsíců, ale on nikdy nevypadal příliš dobře, alespoň bude důvod ho vyhodit. Komodu v předsíni už delší dobu potřebuji přebrousit a natřít, takže pomoc s odstraněním nátěru oceňuji…. jen tedy skříňka by mohla zůstat pokud možno celá. Loni osázený dvůr prošel kontrolou, prořezem (no spíš prožerem), pár rostlin bylo přesazeno…. vesměs ale musím říct, že jsem nečekala jakou mají trvalky odolnost. Nikdy by mě nenapadlo, že přežijí podupání, rozválení a pokousání. Dokonce i ještě neotevřený květ, který prošel tlamami několikrát, stále drží, i když je po rozevření plný dírek.

Riverwolf

Chovatelskou stanici jsme hledali pečlivě. Opět jsme se zaměřili na statistiky délky života psů. Vlkodavi žijí v průměru jen 6 – 8 let, každý měsíc navíc proto udělá ohromný rozdíl. Jednu z nejlepších statistik ve Finsku má právě chovatelská stanice Riverwolf. K tomu dokonalý chovatelský servis a úžasný přístup jak ke psům, tak k jejich majitelům. Jeli jsme pro kluky 350 km daleko, tedy asi 4,5 hodiny cesty, ale když jde o členy rodiny, žádná dálka není příliš velká.

Zatímco v Čechách jsou vrhy označeny písmeny podle abecedy a psi daného vrhu dostávají jméno začínající oním písmenem, ve Finsku mají vrhy téma. Psi pak dostávají jména odpovídající tématu.

Téma vrhu našich kluků jsou byliny.

Pokud jste viděli či četli Harryho Pottera v angličtině, jména rostlin možná poznáte….

Riverwolf Essence of Dittany

Říkáme mu Alvar….

Jméno mě napadlo jen tak, ale Alvar byl i jeden z nejslavnějších finských architektů a designerů – Alvar Aalto.

Riverwolf Root of Asphodel

Eliel

Když už máme jednoho architekta, proč k němu nepřidat druhého do party… tak mě napadl Eliel Saarinen.

Ze srandy jsem dodala, že jen doufám, že z nich nebudou zahradní architekti….

No… 😆

Sedíme na schodech u verandy a pozorujeme smradíky honící se mezi rostlinami. Jako dvě šelmičky v džungli. Prťata, která se ztratí ve vysoké trávě. V porostu je člověk najde podle hýbajících se rostlin, či zvuků urputného boje. Mordují sebe, sem tam kytku, která je v cestě, sem tam člověka, který se mihne kolem.

Milují deky, svetry a plstěné papuče. Milují spát přitisknutí k sobě navzájem, válejíc se přes sebe, přes nás.

A člověk usilovně přemýšlí, co vše pro ně udělat, aby se jim u nás líbilo, bylo dobře, a aby nás měli rádi tak moc, jako my je.

Štěstí se prý za peníze koupit nedá…. se spící heboučkou tlamičkou přitisknutou ke krku si ale troufám tvrdit opak.

❤️❤️❤️

Jeden komentář

  • Jana

    ANO ANO ANO!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
    Tisíckrát ano!! My psí lidi nemůžeme žít bez blíže neurčeného počtu tlapek za zády!
    Smutek nezmizí, pocit ztráty nezmizí, ale trošku se na to dá pozapomenout s dalšími čistými dušičkami v domě. Nekonečné zdraví pro oba na co nejdelší počet let!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

    My jsme jeli jen 250 km, ČR je zatraceně menší 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *