Punainen Talo - Červený Dům
Saarimökki

Saarimökki

Spousta věcí v životě se neděje tak, jak člověk očekává….. a už vůbec ne podle plánu….

Člověk plánuje, dává stranou peníze, doufá, že rekonstrukce domu se někdy přiblíží konci….

Jenže ono se vždycky objeví něco jiného, co je třeba koupit, zaplatit, na co padne všechen čas i peníze…. Něco se rozbije…. Auto už se nedá opravit a je potřeba koupit jiné… Pak je tu ta stodolo-kůlno-cosi, na kterou padly finance za poslední dva roky…

Měli jsme nicméně nějaké peníze stranou, v plánu je střecha domu. Na té teď vše visí. Bez nové střechy nemá smysl začínat s rekonstrukcí podkroví. Stará plechová střecha zakrývá původní krytinu – šindel… Tak jako na kůlně, i tady bude potřeba vše odstranit, vyklidit…. a bude z toho neuvěřitelný bordel.

Od konce minulého roku jsme poptali veškeré střechaře v okolí. Máme sice kontakt na firmu, která dělala plech na kůlně, ale my se rozhodli si věc zkomplikovat – ve střeše budou střešní okna. Chlapi z oné firmy nám oznámili, že okna nedělají.

Ve Finsku nejsou střešní okna běžným řešením… Na starších domech ve velkých městech ano, ale ne tady u nás na venkově. Tady se podkrovní místnosti využívají jen ke spaní, lidé tak nepotřebují tolik světla. Kdo světlo chce, dům komplet přestaví, popř. si postaví nový, se spoustou velkých oken, a ta střešní tudíž také neřeší. Jenže my v domě žijeme dva… jestli přibudou další členové rodiny, pak jedině ti čtyřnozí. Místnosti v podkroví tedy chceme využívat k žití….. např. k ubytování mých stále se množících rostlin… a ty potřebují světla co nejvíc.

Což nás tedy dohnalo k poptání stavebních firem.

Ignorace….

Totiž, na některé z poptávek jsme odpověď dostali…. poptávky jsem rozesílala ve finštině, takže do té doby ok… ale jak dojde na řešení detailů, kde bohužel totálně selhávám kvůli nedostatku odborné slovní zásoby, jde vše do háje. Jak zmíníme angličtinu, už nám nikdo ani nezvedne telefon.

Takže střechu jsme odpískali… další rok se na domě nic neudělá….

Ano, krov si můžeme udělat sami, ale Janne letos nemá na velké projekty čas… Jak to bude dělat Pepa sám? se mnou a mýma nefunkčníma rukama… ?

Ne, to fakt neklapne… bohužel.

No, ale protože věci opravdu nejsou tak, jak si je člověk plánuje, změnil nám plány i jeden nečekaný výdaj.

Saarimökki.

Ostrovní chata….. přesněji mini ostrůvek a miniaturní (zřejmě rybářská) chatka (čti kůča).

Punainen Talo -  Červený Dům

Už v době, kdy jsme kupovali dům, jsme měli v plánu časem, až si to budeme moci finančně dovolit, pořídit letní dům….

Toužili jsme po staré trámové stavbě, někde u vody (ideálně u jezera), se spoustou zeleně kolem. Toužili jsme po velkém pozemku, hlavně kvůli soukromí, a kvůli psům, aby po rozběhnutí necourali kolem chat sousedů…

Druhá varianta byl pravý opak…. moderní prosklená stavba na skalnatém výběžku v moři.

V obou případech jsme toužili po něčem v naší blízkosti, kolem dvou tří hodin jízdy autem, abychom tam mohli jezdit kdykoliv se nám zachce, bez složitého plánování a mrhání časem sezením v autě.

Nemovitostí dle našich představ je na prodej málo…. respektive…. žádné. Staré krásné domky většinou nejsou u vody. Pokud ano, jsou tak rychle prodané, že člověk inzerát vlastně ani nezahlédne. Nové moderní domy na skále se neprodávají, ty se staví…. jen pozemky ale vyjdou na stovky tisíc eur…. a krásný skalnatý ostrov klidně i půldruhého milionu eur!

Dřív jsme průběžně koukali po inzerátech, jestli by se nenašlo něco, co by se nám líbilo, vyhovovalo a zároveň bychom si to mohli dovolit, ale teď jsme už skoro rok nic nehledali… hlavně z finančních důvodů, a kvůli touze dodělat už kruci ten dům!

A pak jsem v půlce února měla nutkání se podívat…..

Punainen Talo -  Červený Dům

Fotka z inzerátu mě zarazila…. je to vážně ostrov? Celý ostrov k prodeji? Takových se moc nevidí….

Prohlédla jsem další fotky…. miniostrov, minichata…. ale vlastní… vlastní ostrov…

Pohled na cenu.

Asi omyl, ne… to je nějak levný….

Projela jsem fotky znovu.

Pohled na cenu.

Jo, je to hodně peněz, to určitě… ale tolik máme… jakože na účtu…takže… je to levný…

Posílám odkaz Pepovi.

„Jeee…….. moment…to jako fakt? Za ty peníze?…. napiš jim…!“

Píšu zprávu makléři…. a žádám další fotky.

Koušu si nehty, makléř neodpovídá…..

Odpověděl za dva dny, poslal fotky.

Posílám fotky Pepovi….

(jo s tím posíláním…… my si takhle s Pepou píšem i když je doma….. sedíme každý u PC v jiné místnosti, takže fungujeme přes písmenka…. hlavně, když mu napíšu, mám větší jistotu, že mě bude vnímat, než kdybych na něj mluvila)

„Jéé, kdy můžeme na prohlídku?“

Píšu makléři, Pepa se zvedá od PC, že na tu práci už dneska dlabe a jedeme na ostrov….

Makléř píše, že až za pár dní. Škoda, už jsme skoro seděli v autě…

Dalších pár dní jsme jak na trní a dost flákáme cokoliv jiného, protože pořád koukáme na fotky….

Já už mám od pohledu odhad velikosti chaty, vybírám barvy, a nábytek… mluvím o ní jako o „naší“. Z internetu objednávám první drobnosti „na chatu“.

Na prohlídku jsme dorazili, na jezeře od pohledu led a spousta vody. Přemýšleli jsme jak se tam dostaneme…..

Zdroj fotky: motonet.fi

Dorazil makléř, Pepa na něj, jestli umí anglicky, makléř: “ No, just a little..“ … aneb typická finská odpověď na znalosti angličtiny, kdy vám někdo odpoví v angličtině, že anglicky neumí, popř. že jen trochu, a v dalším momentě mluví bez problémů. Makléř tedy mluvil finsky na mě, anglicky na Pepu, a sundal z káry sáňě (typ zvaný potkukelkka)…. a tak že se prý dostaneme přes led… … !?

Jak se ukázalo, ledu bylo na jezeře minimálně 20 cm. Jen po pár dnech hezkého počasí byla místy na povrchu voda. Opřeni o sáně jsme se došoupali k ostrovu.

Ostrůvek má 1500 m2. Ve skutečnosti je ještě menší, než na fotkách… to samé platí o chatce. Nicméně celek se nám líbil, rozhodli jsme se dát nabídku.

Situace byla komplikovaná, protože ostrov byl součástí pozůstalosti, vlastněný velkou spoustou osob, které se, jak jsme se od makléře dozvěděli, nemohou už přes rok dohodnout, zda prodat, komu a za kolik. Dalším problémem bylo, že v okolí jim patří ještě další nemovitosti, a nechtějí tak prodat podíl na kotvišti lodí na pevnině naproti ostrovu. Makléř nicméně z vlastní iniciativy zjistil jiné možnosti pro kotvení lodě. I veřejná kotviště v okolí jsou, ovšem vzdálená i několik kilometrů. Nabídli jsme tedy plnou částku, pakliže prodají i s kotvištěm, a nižší, pokud bez něj.

Trvalo to nějakou dobu, ale nakonec se všichni asi nějak dohodli – a prodali .. bez kotviště. Jak se tedy nakonec vyvine kotvení lodě na pevnině je zatím v řešení….

Každopádně po více jak měsíci od nalezení inzerátu jsme podepsali smlouvu, a stali se majiteli ostrova.

Ostrov, ač opravdu hodně malý, má i své jméno, které jsme se ale rozhodli nezveřejňovat. Jméno je to poměrně unikátní, ostrov je tak velice snadno dohledatelný….. My kromě toho, že se bohužel vykrádají chaty i tady, nechceme riskovat ani možnost, že lidi začnou jezdit na návštěvy……

Protože lidi fakt neeee…..

Po podepsání smlouvy začalo chumelit, a na ostrov jsme se tak dostali teprve teď o víkendu.

Jezero je stále zamrzlé, dalo se tedy opět přejít po ledě.

Jo, ostrov je fakt pidi… blízko k pevnině… blízko k sousedním ostrovům… ale výhodou vody je, že kolem už nikdo nic nepostaví, a ten pozemek tudíž nemusíte vlastnit…. Naši psi navíc nikdy neplavali, takže z ostrova nezdrhnou. Nejsou tudíž třeba hektary pozemků, ani ploty…

Interiér chaty je …. no…… chata

Trámy na zdech jsou v perfektním stavu, na zemi je prkenná podlaha, okna nejsou nejhorší, přestože je nízký strop a i okna jsou tudíž nízko, takže z nich člověk ve stoje nevidí…

Nikdo se samozřejmě neobtěžoval před prodejem o nějaký úklid. Chata prý byla asi 15 let nepoužívaná. Vše zůstalo ležet, jak to někdo kdysi dávno zahodil.. Ve skříňkách sbírka šíleností všeho druhu, spousta plastového nádobí (fuj, nejvíc nesnáším plastové křápy), rozpadlá kadibouda… a k tomu jedna hodně děsivá panenka na krémové komodě… u které si upřímně nejsem jistá, jestli předtím nekoukala na opačnou stranu…

Můj původní odhad vnitřku chaty byl asi 14 m2. Ukázalo se, že je větší… celých 15,6 m2. Áleluuja…. No, ale příliš velkou část zabírá monstrózní krb, který má rozpadlý komín, a navíc čoudí…. (ne díky, toho mám z domova dost)… takže ten půjde….. do někam… a místo něj máme v plánu litinová kamínka. Nějaká malá, se skleněnými dvířky, kde oheň hoří bezpečně zavřený, s malou plotýnkou na čajovou konvici. Hezké s praktickým.

A pak se musí vejít spousta nábytku, protože kuchyňský ostrůvek, který nám doma neklapl, na chatě prostě mít budeme… k tomu malou kuchyňskou linku, tu starou tyrkysovou dřevěnou lavici natřenou na novou barvu…. a hlavně … postel. Žádné nafukovačky, žádné palandy, žádné rozkládací gauče… prostě postel!

Vodovod není a nebude, elektřina není…. bude solární panel, na nabití telefonů… a kvůli lednici…. s mrazákem… protože si neumím představit léto u vody bez ledu v drinku!

Což mi připomíná, že už se vidím na molu před saunou, s knížkou v jedné ruce a drinkem v druhé…. do toho šplouchá voda a šustí tráva…. prostě ráj.

Sauna bude moderní, s velkým prosklením…. budeme na sousedy a na lidi jedoucí kolem na lodi vystrkovat ze sauny holé zadky, ale ty ve Finsku beztak nikoho nerozhází… a hlavně…. ten výhled.

Vše se samozřejmě odvíjí od stavebního povolení.

Ve Finsku to funguje tak, že dle územního plánování mají pozemky určenou maximální možnou zastavěnou plochu. Maximální zastavěná plocha na našem ostrově je 60 m2. Z toho nějakých 20 m2 je už zastavěno chatou a kadiboudou s dřevníkem.

Volných m2 je tedy ještě spousta, jenže….. v budoucnu plánujeme chatu zvětšit. Ještě není jasné, zda budeme přistavovat, či současnou stavbu nahradíme něčím jiným… Možností je víc. Pokud by se nám podařilo sehnat nějaký starý domeček malých rozměrů k rozebrání, můžeme ho na ostrov přestěhovat. Pokud se žádný takový nenajde, nebudeme mixovat staré s novým, ale rovnou postavíme novou moderní stavbu s prosklenými stěnami.

Důvodem takhle velkých dalších plánů je především fakt, že bychom ostrov rádi využívali celoročně a hlavně… dlouhodobě. Jet na týden do pronajaté mini chatky je bezva dovolená, ale my bychom tam rádi trávili času víc….

Se stavebním úřadem jsme však zatím nejednali, vybíráme saunu a vymýšlíme umístění, abychom na úřad šli už alespoň s nějakým řešením… uvidí se tedy časem, jak plány vyjdou, či nevyjdou…

V každém případě, jak poznamenala jedna naše finská známá, teď už jsou z nás doopravdy Finové…… tím spíš, že jsem konečně, po skoro sedmi letech, dle finské instituce Kela (sociální a zdravotní pojištění) hodna zařazení do finského systému…. Jsem tedy ve Finsku, po letech zamítnutých žádostí, už doopravdy pojištěná… Teď už mě ani korona nerozhází…..

Opatrujte se!

4 komentáře

    • Tereza Talvikki Metsola

      Děkuji 🙂

      Teď máme období čekání, než rozmrzne led a dostaneme se poprvé na ostrov po vodě. Uvidíme, jaký klid tam bude v létě, je to celkem oblíbená dovolenková oblast 😀

      Nábytek budeme stěhovat pryč, chata je opravdu hodně malá, a kusy různorodého nábytku prostoru moc neprospívají. Budeme muset vymyslet lepší řešení hlavně kvůli úložnému prostoru. Ale jinak plánuji nábytek renovovat a použít ho jinde 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *