Saarimökki

Terasa

Terasaaaa….jeee….

Ale hotová samozřejmě ještě není…


Po poslední návštěvě ostrova nás klasicky zradilo počasí.

Nejsme sice z cukru, ale když člověk plánuje stavbu terasy, silný déšť je prostě otrava. K tomu si přidejte dva obří zmoklé psy v miniaturní chatě……

… myslím, že chápete…..

No a protože hned další víkend se udělalo nesmírně krásně, a teplo….. připadly na daný víkend oslavy slunovratu.

Takže žádné práce.

Protože na slunovrat je jezero v obležení lidí.

Na slunovrat dorazí sousedi, které jinak celý rok nezahlédnete, na chaty, o kterých jste ani nevěděli, že tam jsou, dokud se z oněch míst neozývá řev, tucavá muzika a podobné jiné příjemnosti.

O slunovratu na chatě mě chytá beznaděj, proč jsem radši nezůstala sedět doma v lese.

Letošní slunovrat jsem si však nesmírně užila…

Kromě toho, že jsem z nějakého neznámého důvodu dokázala plavat v jezeře jen s minimálním hysterem a odplavat někam do dáli (což se ukázalo jako velmi příjemná dovolenková aktivita)…

… pořídili jsme závěsné křeslo.

Jsem milovník houpaček. A tak jsem od začátku přemýšlela, kam na ostrov nějakou umístit.

Vzhledem k architektuře chaty se přímo vybízí boční trámy přesahu střechy, a houpačku jako takovou by bylo nesmírně snadné vyrobit z některých z našich mnoha odřezků dřeva.

Pak jsem ale ve slevě zahlédla textilní závěsné křeslo, na které jsem v daném obchodě už několikrát zbožně koukala, a bylo jasno…

A tak se houpu…

… s knihou v ruce….

To vám je taková pohoda… takový ráj…

Jen teda když se člověk houpe, čte a koupe se, neudělá žádnou práci.

Další víkend se opět pokazila předpověď, ale počasí se nakonec umoudřilo natolik, že jsme přesto na chatu vyrazili.

Začali jsme samozřejmě odstraněním rozpadlé původní terasy.

Plánovali jsme sundat prkna, ale použít existující rám. Bohužel hned od začátku bylo jasné, že rám je ve stejně špatném stavu jako prkna. Bylo tedy nutné odstranit veškerou původní konstrukci.

Měli jsme představu jak velkou terasu chceme, ale přesný rozměr záležel na délce dřeva, které se nám podaří sehnat.

Dřevo je tlakově ošetřená borovice. Na rám jsme zvolili poměrně masivní kusy, aby dřevo v ostrovních podmínkách vydrželo co nejdéle, a na finální obložení široká prkna.

Jaký materiál nakonec použijeme nebylo dlouho jasné, protože dovoz materiálu z větší dálky není možný, a dřevo jsme tak plánovali pořídit lokálně (ve městě vedle našeho ostrova).

Výhodou lokálního nákupu je možnost vozit dřevo po částech.

Dojeli jsme autem a přívěsem do obchodu, naložili trochu stavebního dřeva, dojeli do loděnice, naložili malou část do lodi, a jeli na ostrov.

Loď je ten problém…

Není možné naložit víc než pár fošen. Cesta lodí. Přenášení dřeva úzkou cestičkou na ostrově.

Všechno je asi tak dvacetkrát komplikovanější a pomalejší než když si s přívěsem plným materiálu dojedete až k chatě.

Další komplikací je samozřejmě terén a podloží ostrova.

Celý povrch ostrova je protkaný kořeny stromů a keřů, pokrytými půdou a rostlinami, takže se země pod člověkem při chůzi hýbe.

Rovnat nebo zavážet terén by byla šílenost, a obyčejnými betonkami by se těžko řešily výškové rozdíly terénu, použili jsme proto rektifikační terče postavené na betonových cihlách.

Pro snadnější instalaci terasových prken jsme zainvestovali do speciálních kleští, které fungují jako mezerník, takže se snadno udržuje zvolená velikost spár, ale také slouží jako vodítko pro šroubování ze strany. Jsou k tomu samozřejmě třeba speciální šrouby, dražší než běžný terasový šroub, ale díky uchycení zboku jdou šrouby křížem, takže prkno lépe drží, a hlavně jsou šrouby téměř neviditelné.

Natřela jsem lišty kolem dveří a posledního okna.

Na dveřích je ještě spousta práce, takže zatím zůstávají v původní růžové barvě, která už ale vedle nového nátěru lišt není tolik rušivá.

Terasa bude pokračovat ještě dozadu, podél boční strany chaty, a v plánu je i výroba venkovního sezení. Chystáme se na to v co nejbližší době, samozřejmě v závislosti na počasí.

A protože jsme si pořídili dron, přikládám na konec pár fotek ze vzduchu.

Print Friendly, PDF & Email

Jeden komentář

  • Saša

    Objev vašeho blogu byl jedním z nejkrásnějších objevů. Zhltla jsem vše jedním dechem. Miluji Skandinávii a vy jste se mi svými příběhy z obyčejného života dostala úplně pod kůži. A taky miluju samotu a ticho a přírodu a design. To jak řešíte každou barvu, jako bych četla o sobě. Vím že o prázdninách budeme malovat a už od ledna lítám se vzornikem a pozoruji v různé hodiny jak se barva mění. Taky nemám ráda intenzivní barvy. Jen klidné odstíny. Vaše texty jsou mi něčím strašně blízké. Co teď budu dělat než zase něco napíšete 😂? Budu se moc těšit. Mějte se krásně. A děkuji za krásné chvíle, které jste mi udělala.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *