Začátkem roku jsme se dost flákali, odpočívali, Pepa cestoval….. a tak. Na rok 2018 byla plánovaná rekonstrukce venkovní stavby/kůlny/stodoly, nebo co to vlastně je, ale v zimě se nedalo nic moc dělat, takže se s projektem čekalo do jara.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Že by jaro?

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

A než vůbec stihlo být teda to jaro, už bylo léto….. Krásné, velmi teplé (dle mých měřítek vedro jak blázen). Vyrazili jsme Breberou na grilovačku u jezera, kde Pepa rovnou vyzkoušel teplotu vody (no, ta prý teplá fakt nebyla), a po cestě domů jsme v pangejtu narvali pár Lupin do vázy. Jsem se s tou obří „kyticí“ málem ani nevešla do Brouka…

A jak se ukázalo, bylo i dokonalé počasí pro množení kdejakých breber, obzvlášť těch otravných…. a tak všechno všude bylo obalené mšicemi, a člověk ani nemohl odložit na terase sklenici s drinkem, protože i ta jich byla okamžitě plná – mrchy šly po citronu :/

Rostliny to naštěstí až na pár chuděr přežily, ale přišla jsem ten rok o veškeré květy pivoněk, růží i některých dalších květin.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

A pak dorazili naši a poprvé i Patricie, moje sestřička 🥰

Před jejich příjezdem (rozuměj v osm večer před dnem příletu) jsme neměli připravené ubytování. Letní pokojík v patře byl bez podlahy, na foukané izolaci hozená pouze jedna překližková deska, a na tom všem hromada haraburdí, barev a kdečeho. Do tří hodin ráno jsme to zvládli vyklidit, z více desek vyrobit provizorní podlahu, kompletně vysmýčit a zařídit… naštěstí jsme měli staré postele, které jsme koupili s domem.

Dalšího dne ráno Pepa vyrobil postel pro princeznu – tedy pro Páťu, kterou jsme ubytovali v prostoru nad schodištěm…. Fotky „před“ bohužel nemáme, hooodně jsme chvátali, fakt nás nenapadlo to fotit…..

• 

• 

Dali jsme nějaký výlet, trhání borůvek, při kterém nás chytla průtrž mračen, grilování se sousedy i bez nich… a pár drinků…

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Páťa během toho všeho stihla vytvořit video, s jehož zveřejněním laskavě souhlasila (Děkujuuuu ❤️❤️❤️).

Pak ségra odletěla, ale naši zůstali….. začalo se s přípravou oné venkovní stavby – nevim-vlastně-co-je-to-zač-stodolo-kůlno-něco, protože byl na konec září objednaný beton. Jestli je někdo expert na betony a přípravu pro ně, pak je to můj taťka. Jenžeee… před betonem ještě spousta práce… kopáníčko, kopání…

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Budou zase drenáže (fujky ble), takže výkop kolem dokola, zároveň odkopat přebytečnou hlínu zevnitř stavby… prostě nádhera.

A Janne tu byl taky, jenže na poli za domem, kde ze starých trámů vyřezával nové trámy pro naši stodolo-kůlno-kdeco. Stejně jako na domě jsme spodní shnilé trámy stavby museli vyměnit, zároveň ale i z důvodu původně extrémně nízkých dveří (bylo třeba se hodně ohnout, aby jimi člověk prošel, a i přesto si člověk často odřel záda) jsme se rozhodli ještě pár trámů přidat a celou stavbu zvýšit. Stačilo by samozřejmě jen vyřezat větší dveře, ovšem ty by pak končily až někde pod střechou, což by nikomu v okolí určitě nevadilo, ale my (já) bychom něco takového nesnesli…. vypadalo by to fakt jako hodně blbě.

• 

• 

Z fotek to nevypadá, ale bylo asi 30°C ve stínu…. Janne se na poli skoro usušil..

Pak naši odjeli s tím, že dorazí znovu za měsíc, už na betonování….. My pokračovali v práci…

Kromě převlékání dekorativního textilu jsem zvládla i najít pasující barvu na fasádu. Dům ještě nějakou dobu natírat nezvládneme, ale i tak… proč ne, že… Fasáda je už hodně zašlá, a je jen pár míst, kde původní barva trochu prosvítá.

Jenže já samozřejmě nechci natřít dům jen tak nějakou barvou. Dlouho jsem proto zkoumala vzorníky a hledala odstín, který by odpovídal tomu původnímu. Všichni mi od oka tvrdili, že jde o Italskou červenou, ale to je ta na vzorku dole, vedle původní fasády příliš červená. Nakonec se ukázalo, že onen odstín nejspíš bude červený okr (na vzorku nahoře). Plán byl tyhle dvě barvy natřít kolem okna z jižní strany (strana domu, kam nikdo nechodí a fasáda je tam nejvíc poškozená a nejspíš ji bude třeba měnit, proto tolik nevadí, když se test barev nepovede)…. Ovšem začala jsem červeným okrem, a jinou barvu už jsem použít nemohla. Na fotce to tak nevypadá, ale ta barva je nádherná a neuvěřitelně proměnlivá. Za každého světla je trochu jiná… Chodím jí pozorovat za různého počasí a v různých ročních obdobích, stojím tam a zírám, a je to prostě ona….

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Jinak zbývalo rozlámat pár kamenů, ty zpropadené drenáže, příprava pod beton uvnitř boudo-kůlny….. a také nám přivezli nádrž na dešťovou vodu….

Jo, ta se mi líbí….

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

V záhonu nám skoro nic nevyrostlo…. jahod bylo pár a trvalo dlouho, než nějaké vyrostly, a nakonec je sežraly vosy. Květáky a brokolice vyrostly do dlouhých rostlin, ale nic z nich nebylo. Měli jsme tedy jen pár brambor a cibulí, saláty a pár cuket…. a na kompostu se urodilo pár dýní… S množstvím konví vody, které jsme každý den museli natahat na zalití záhonů, to bylo dost velké zklamání.

• 

• 

• 

Drenáže – e – e – eeee… naštěstí už zahrabané….

• 

• 

V září dorazili naši a pokračovalo se uvnitř…

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Pak přišel uprostřed noci telefonát a zpráva o smrti Pepy dědečka.

Zbytek noci jsme probděli, vyrazili jsme i za tmy ven a prochodili dlouhé kilometry.

Přestože se jeho stav už nějakou dobu zhoršoval, přestože jsme to vlastně tak nějak čekali, zasáhlo nás to nepřipravené. Další den jsme byli prakticky k nepoužití, bez chuti cokoliv dělat.

Další noc pak přišel silný vítr, který shodil strom na mého Brouka.

Vlastně se to v porovnání se ztrátou dědečka zdálo jako malichernost, současně se však dostavil pocit totální bezmoci s otázkou, co dalšího se ještě stane…

• 

• 

Nakonec to brouk odnesl jen promáčknutou střechou a odřeným lakem…. ale na opravu bohužel nejsou finance…. respektive… vzhledem k absenci garáže se finančně nevyplatí to vůbec opravovat.

Dorazili kluci s betonem… tak trochu vysvobození a probuzení z chmur, ve kterých jsme se utápěli.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Beton se uhladil a zakryl plachtou, stejně jako celá stavba. Rodiče odjeli. Sklidili jsme dýně, předali klíče sousedům a vyrazili do Čech na pohřeb.

• 

• 

• 

---

Vrátili jsme se začátkem listopadu… Už mrzlo, po cestě Pobaltím už byl místy i sníh..

Zakopali jsme nádrž na vodu a beton v kůlně zalili epoxidem.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Další práce na kůlně zase dostaly odklad… do dalšího roku.

Koupili jsme si velkou televizi, když se tedy blížila ta zima, abychom mohli pohodlně trávit chladné večery u filmu…. ne, že by nám stará TV nestačila, ale asi stárneme a slepneme, protože jsme začínali mít problém se čtením titulků.

Jinak jsme se prostě jen flákali…

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

A zase Vánoce…. taky vám přijde, že jsou pořád Vánoce…?

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

❤️