Punainen Talo - Červený Dům
O Finsku

5. únor – Runebergův den

Johan Ludvig Runeberg (5.2.1804 – 6.5.1877) byl finský, švédsky píšící, básník… a je považován za národního básníka…

Nebudu opisovat informace z učebnic ani wikipedie….kdo by chtěl vědět víc, snadno si informace vyhledá na Googlu.

Nejdůležitější je, že jeho báseň Vårt land, finsky Maamme, se stala textem finské národní hymny. A také fakt, že se narodil v Pietarsaari (švédsky Jakobstad), což je město od nás vzdálené 150 km a pochází z něj naše verandové dveře, a z jeho blízkého okolí pak i okna ve verandě a náš kuchyňský stůl…..

Nevím, jestli je to místo, kde lidé střádali a chránili krásné věci, nebo naopak místo, kde se lidé hezkých věcí zbavují, nebo jestli jen tamní obyvatelé rádi zpeněžují cokoliv, co např. v našem okolí končí v ohni… Těžko říct…. Ale jakmile se někde objeví na prodej nějaký hezký kus nábytku či kus starého domu, zaručeně je to v okolí Jakobstadu..

Nicméně… 5. únor se tedy slaví jako Runebergův den, přestože většina lidí ho slaví hlavně kvůli žvanci.

Totiž, kvůli Runebergovým dortíčkům.

Punainen Talo -  Červený Dům
(zdroj fotky: Wikipedia)

Jde o pečivo, které Runebergova manželka Fredrika, také spisovatelka, svému muži pekla. A dnes se tradičně peče (a dá sehnat v obchodech) kolem data Runebergova narození.

Receptů existuje na internetu spousta. Ty kupované jsem ochutnala snad jen jednou…. a bohužel nemohu říct, že by mě nějak zaujaly…

Ovšem, protože moje tělo nekamarádí s obilím, rozhodla jsem se zkusit bezlepkový recept, na který jsem letos náhodou narazila…

V tomto případě jde spíš o muffiny, respektive cupcakes (jelikož je výsledek zdobený)…

Runebergovy bezlepkové muffino-dortíčky

2 lžíce chia semínek

1 dl vroucí vody

1,5 dl kokosového cukru

1,5 dl mandlové mouky

1,5 dl rýžové mouky (já použila tapioku)

1,5 lžičky prášku do pečiva

2 lžičky skořice

1 lžička kardamomu

1/4 lžičky mleté vanilky

1/4 lžičky himalájské soli (já použila méně)

2 lžíce kokosového oleje (rozpuštěného)

Krém:

1 dl kokosové smetany/tuhé části z kokosového mléka

1 lžíce kokosového másla

1 lžička agávového sirupu (já použila javorový)

špetka mleté vanilky

Malinová marmeláda

200 g finských mražených malin (haa…a tady jste v pytli, protože bez nich to nebude ono… 😂)

2 lžíce chia semínek

1 lžička agávového sirupu (javorový)

1/2 lžičky mleté vanilky

Plechovku kokosového mléka dejte alespoň na pár hodin do lednice.

Začněte s přípravou marmelády: rozmrazte maliny, rozmačkejte je vidličkou, přidejte ostatní ingredience (chia, sirup, vanilka), a hotovou směs nechte pár hodin odležet v lednici.

Chia semínka pro těstový základ přelijte vroucí vodou a nechte alespoň 10 minut bobtnat – vytvoří se gelovitá hmota.

Na krém smíchejte tuhou část kokosového mléka/kokos. smetanu, kokosové máslo, sirup a vanilku. Směs také nechte v lednici odležet.

V jiné míse smíchejte suché ingredience na těsto. Přidejte chia-gel a rozpuštěný kokosový olej a důkladně promíchejte, až vznikne jednotná hmota.

Naplňte muffinové formy – recept uvádí, že množství je na 4 kusy. Záleží však na velikosti formy. Já disponuji menšími formičkami, vyšlo mi tedy dvojnásobné množství – 8 ks.

Pečte při 175°C asi 25-30 minut… Já vzhledem k menším formičkám pekla asi 20 min.

Dortíčky je nutné nechat před zdobením kompletně vystydnout. Kokosové mléko v krému by se při kontaktu s teplým muffinem rozteklo. Zároveň recept uvádí, že chuťově je pečivo lepší odleželé do druhého dne.. (což zatím nevíme, jedli jsme je za čerstva)

Krém můžete nanést zdobícím sáčkem, nebo prostě kydnout lžící 😂🙈… doprostřed pak malinový džem.

Osobně mě recept příjemně překvapil… ovšem…. a to je důležité si uvědomit… není možné čekat klasické obilné pečivo. Další důležitá věc je, že tento druh pečiva je poměrně sytý.

Nám dortíčky chutnají, ale my už 6 let pečeme téměř výhradně paleo dezerty – tedy vše bez obilí a cukru, jen z ingrediencí jako jsou v tomto receptu…

Jestli budete zkoušet, určitě napište, jak se povedly a chutnaly…

ORFF - Punainen Talo -  Červený Dům

5. únor je zároveň den narozenin našeho Orffa ❤️❤️❤️❤️❤️❤️

Bylo by mu 7.

Často jsem mu vyhrožovala, že když bude zlobit, pošleme ho do školy (ve Finsku se chodí do školy v 7 letech).

Jé, jak on by byl rád….

….děti už možná trochu míň.

Všechny by je poskákal, pomlátil nohama….. to on vždycky uměl nejlíp… hodit přední tlapou tak, že člověku málem vyrazil zuby či vysklil oko. V každém případě z toho vždycky byla spousta modřin a roztrhané oblečení.

Ale ta jeho radost…. ta byla nakažlivá. Nedalo se na něj zlobit ani pro vytaženou nit z drahého plédu, ani za díru v oblíbeném svetru.

A přestože chybí naprosto všude, přestože celý dům je najednou prázdný a smutný, asi nejhorší jsou rána….

Každé ráno po probuzení poslouchal za dveřmi ložnice… podle dechu totiž poznal, zda už jsme vzhůru…. Pak se vždy rozlétly dveře, a v nich rozcuchaný Orff, ještě celý zmuchlaný po dlouhém spánku…

Teď každý den začíná pohledem na otevřené prázdné dveře….

Všechno nejlepší, děťátko moje ❤️❤️❤️❤️ Chybíš mi čím dál víc

❤️❤️❤️❤️

3 komentáře

    • Tereza Talvikki Metsola

      Dnes je to 5 měsíců, co jsme o Orffa přišli….a musím přiznat, že mi chybí čím dál víc.

      Zároveň musím upřímně říct, že smrt žádného člověka, o kterého jsem přišla, mě nezasáhla tak moc 🙁

  • Jana

    Člověk je samostatně myslící. Pes je odrazem svého člověka a miluje naprosto bezpodmínečně a doslova za hrob. Je to naprosto jiný vztah než s člověkem. Není potřeba ani myslet ani se chovat diplomaticky a s taktem, jenom prostě cítit a být, teď, tady, v tomto okamžiku kdy se mazlíme, díváme se do očí, hrajeme si…….. oni nás mají přečtené a sami nás nepřestanou nikdy překvapovat …………

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *