Před více než osmi lety jsme upřednostnili dokončení kuchyně, což nám umožnilo vystěhovat vaření a jídelní stůl z obýváku, a začít v tehdy 2,5 roku provizorně používaném domě doopravdy žít. Tehdy jsme samozřejmě ani netušili, že cesta ke koupelně bude ještě tak dlouhá…

Ona by vlastně bývala nebyla, protože jsou to už čtyři roky, co jsme začali uvažovat o dokončení tehdy už docela dobře připravené místnosti. Ale protože nikdy nic nejde podle plánu, nedokončený prostor nám vytopila voda. V době, kdy jsme asi týden byli na chatě, praskla v technické místnosti trubka, a několik stovek hektolitrů proteklo podlahou. Jelikož jsme si právě přivezli domů štěňata, soustředila se veškerá naše pozornost na ně, a také na zvelebování ostrovní chaty, protože upřímně… raději jsme byli pryč a předstírali, že se žádná pohroma nikdy nestala.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Když jsme konečně sebrali sílu koupelnu řešit, došlo nám, že nemá smysl postupovat přesně podle původního plánu, protože když už máme rozebranou podlahu koupelny i technické místnosti, pod kterou voda také zatekla, můžeme udělat pár změn.

Jednou z nich byl nápad odstěhovat tepelné čerpadlo mimo dům. Není to technicky nemožné, čerpadlo bude lépe přístupné a servisovatelné, když nebude v domě, nebudeme muset extrémně těžké a rozměrné čerpadlo stěhovat ven a zase zpět do miniaturní technické místnosti, a získáme tím v onom technickém kamrlíku trochu více místa – třeba na pořádnou prádelnu… jsem si myslela…

Nicméně přesun jinam znamenal to jinam, tedy topírnu, nejprve postavit, sehnat firmu instalující tepelná čerpadla, zjistit co a jak, zajistit termín, a čerpadlo přemístit.

Všechno to nakonec trvalo o pár let déle než bylo plánováno, ale topírna, přestože ještě nedokončená, už je ve funkčním stavu, a tak loni na podzim kamarád Janne dorazil se synem pomoct se stěhováním.

Protože tepelné čerpadlo má možná 200 kg, a bylo potřeba ho vystěhovat přes již rozebranou podlahu, tahali bychom ho s Pepou ve dvou lidech jen těžko. Naštěstí se povedlo, stejně jako se povedlo dostat sem někoho, kdo to zase všechno zapojí…. venku už tou dobou byla zima.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Čerpadlo z cesty, začal proces hledání řemeslníků.

Po 12 letech čekání na koupelnu jsme si řekli, že my už ji znovu stavět nebudeme, a rozhodně ne po tom, kdy jsme všechno, co jsme roky budovali, museli kvůli vytopení zase odstranit. Ona je to navíc docela věda vybudovat v hýbající se dřevostavbě vodotěsnou místnost.

Řemeslníky jsme hledali posledních pár let, ale situace je tu stejná jako v Čechách, kvalitního aby pohledal….

A pak jsem v koupelnovém centru, ve kterém jsem si vybrala obklady, zjistila, že spolupracují s firmami, které dělají realizace jejich projektů. Chyták byl v tom, že jsme si museli nechat udělat návrh, který byl sice zdarma, ale tak nějak ho nikdo nepotřeboval, protože jsem víceméně řekla „tohle bude tady, tohle támhle, takový materiál, taková barva“ a paní to jen hodila do programu. Nicméně dostali jsme kontakty, a podařilo se nám tak po letech najít někoho, kdo tu koupelnu konečně udělá.

Komunikace byla výborná, reference firmy taktéž, takže jsme domluvili termín na konec července/začátek srpna, a s napjetím očekávali, jak vše půjde…. totiž, ne tak úplně s napjetím, protože jsme se několik měsíců napjatě věnovali skleníku…. ale víte jak…

Jelikož jsme prostor koupelny i přes rozebranou podlahu využívali (pár desek na podlaze, na nich wc a palety s pračkou a sušičkou), dohodli jsme se s dodavatelem, že před termínem začátku vše sami odstraníme. A protože bylo jasné, že práce budou trvat asi půl druhého měsíce, potřebovali jsme vyřešit provizorní záchod. Nakonec jsme pobrali kolem se válející materiál a postavili z něj přístřešek uvnitř rozpadlé stavby u zeleninové zahrady, a umístili do něj kompostovací wc.

• 

• 

Psi zavření v obýváku za dětskou zábranou, cestou do koupelny natažené staré běhouny, aby měli řemeslníci po čem chodit, bordel, hodně bordelu, protože pračka se sušičkou a většina věcí z koupelny byla vystěhovaná v obýváku, a stavební materiály, nářadí a další hromada věcí zase v kuchyni. Kluci samozřejmě ocenili dům plný lidí, a také natažené koberce, což jen potvrdilo, že v naší domácnosti koberce mít nemůžeme, protože stačí, aby pes jednou proběhl, a všechny koberce je potřeba rovnat.

• 

• 

Co se týká konstrukce koupelny… Venkovní stěny jsou masivní trámy se dvěma vrstvami dřevovláknitých desek pobitých rámem, který je vyplněný dřevovláknitou či celulozovou izolací, kolem okna lněné vlákno. Vnitřní příčky jsou dřevěný rám, opět vyplněný dřevovláknitou/celulozovou izolací. Vše je zaklopené sádrokartonem. Podlaha je v podstatě to samé – (visutý) masivní rám, zespodu zavřený dřevovláknitou deskou, vyplněný celulozou + původní podlaha měla na masivním rámu desky s drážkou pro podlahové topení (viz starší fotky), a navrch dvě vrstvy sádrokartonu, na které měla přijít dlažba…. Když už se vše muselo předělat, připravili řemeslníci podlahu v trochu jiné skladbě – tedy rám s izolací + sádrokarton s topením zalitý betonem + dlažba.

V původním řešení bylo plánováno s teplovodním topným žebříkem na ručníky. Takže kromě už existujících trubek ve zdi, se nám žebřík asi deset let válí na půdě. Nicméně když jsme ho před časem zkoušeli přiložit ke zdi, došlo mi, že po těch letech bych raději jiné řešení, než místo zabírající žebřík, na kterém budou ručníky naházené jak kusy hadrů, navíc rozměrově příliš velké než aby na žebříku pořádně schly. A tak mě napadl topný kabel, respektive rohož, umístěná do stěny, která navíc bude fungovat jako přídavné topení za tuhých zim, a ručníky díky tomu budeme moct věšet na normální věšáčky.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Vše se trochu zaseklo na úpravě stěn…

Že na podlaze bude mramorovaná (Carrara) hexagonová dlažba jsem věděla dlouho, nicméně řešení stěn se za roky plánování změnilo.

Osobně se mi líbí klasické bílé čtvercové obklady s odskočením v jednotlivý řadách, s tmavou spárovačkou. Je to poměrně nadčasové řešení, celkem typické pro severské interiéry. Nicméně Pepovi se nelíbí, a navíc vizuálně v našem domě na nic nenavazuje….

Je to totiž tak… my nikde žádné obklady nemáme…. Ani v kuchyni.

Pocitově celoobklad do našeho domu nesedí, nehledě na to, že ta hromada kachlí způsobí ozvěnu, což v koupelně, ve které máme i wc, opravdu nechceme.

Přiznám se, že už roky jsem si myslela na nějakou formu omítky, betonovou stěrku, nebo něco podobného.

Jelikož budeme mít otevřenou sprchu, musí být stěna vodotěsná, a také na dané řešení musíme najít řemeslníky…. žejo… a tak jsme nakonec došli k mikrocementu.

Dodavatel se nám to snažil rozmluvit, protože staré dřevostavby se hýbou, což může v mikrocementu způsobit drobné praskliny, do kterých se pak dostane voda, a povrch bude flekatý.

Nicméně po několikerém ujištění, že vodotěsná je vrstva pod cementem, tedy jeho popraskání nijak neohrozí dům ani konstrukci koupelny, jsme na řešení trvali, a stali se tak pokusnými králíky. Jak to celé dopadne za pár let, těžko říct.

Každopádně stěny (sádrokarton) jsou dvakrát ošetřené penetrací, několika vrstvami podkladu s perlinkou, a dvěma vrstvami mikrocementu s „lakem“, který ho dělá omyvatelným. Stěnu se sprchami jsme nechali obložit hexagonem ve stejném odstínu jako podlahu, jen v trochu menším rozměru.

Výběr odstínu mikrocementu byl fakt super, to vám řeknu…

Jako člověk, který si pořídí vzorky, rozhodí je po domě a pak kolem nich měsíce či dokonce roky chodí, a dívá se, jak působí za měnícího se světla, mě fakt málem šlehlo, když jsme dostali pokyn dojet do prodejny barev, kde mají vzorky mikrocementu dané firmy, a nějaký vybrat. Vzali jsme vzorkovou dlažici, kterou jsem si s předstihem zvládla objednat, a tam z krabičky pár odstínu jeden vybrali (mikrocement Novacolor, Wall2Floor, a kdyby někoho zajímal přesný odstín: 087 – 12,5%).

Žádný vzorek s sebou domů. Žádné rozmýšlení. Nic. Jen „asi teda tenhle“, a pak několik měsíců absolutního stresu, jaká barva z toho vyleze…

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Minimálně poslední dva roky jsem intenzivně hledala skříňku pod umyvadlo.

Chtěla jsem starou komodu, ideálně se šuplaty, kterou bychom mohli upravit – vnitřky šuplat předělat a dát na moderní pojezdy, aby otevírání fungovalo i ve vlhkém prostředí koupelny s tím, že čela šuplat bychom zachovali, a tím i celkový starý vzhled. Plán byl oškrabat starou skříň až na dřevo a natřít fermeží.

Jenže jak už to v zemi o rozloze Finska bývá, skříňku jsem nesehnala.

Když už nějaká ideální byla k mání, pak jedině s vyzvednutím během následujícího dne někde 600 – 1000 km daleko. Krásné lokálně dostupné skříňky za normální peníze měly špatné rozměry, a pod umyvadlo by se nehodily.

A jelikož jsme v průběhu finálního plánování udělali několik finančně výrazných změn, jako například mosazné sprchy a baterie, rozhodla jsem se plácnout přes kapsu, a objednat skříňku novou.

Firma JUVI není lokální, ale z jihu Finska, skříňka stála pálku, plus doprava.. ale je z (lepeného) masivu. A jelikož je tak akorát nízká na umyvadlo s instalací na desku, hezky mi to nahrálo provětrat bankovní účet ještě víc a pořídit umyvadlo, nad kterým už roky ochám…..finské Woodio (model Soft60, odstín Linen), vyrobené z recyklátu – dřevěné drti zalité v pryskyřici.

Nicméně protože plán byla stará skříňka, tedy trochu tmavší dřevo, nová mi plány zhatila, protože je odstínem příliš světlá, a bylo ji tak nutno natřít barvou.

No, jenže jakou, když odstín mikrocementu jsem neměla k dispozici.

A tak jsem čekala, čekala, až došlo na první vrstvu mikrocementu, a řemeslník byl tak hodný, že mi mázl trochu na odřezek překližky, abych měla vzorek, a já začala hledat odstín.

Našla jsem… jenže i když jsem počkala pár dní na řádné zaschnutí mikrocementu, ten i tak, během doby než nátěr na skříňku dorazil, změnil barvu.

Achjo.

Barva je to krásná (finská fermežová Virtasen maalitehdäs, odstín Ledskär), alespoň podle našeho názoru, takže jsem skříňku natřela. Vnitřek je ošetřený proti vlhkosti čirou fermeží. Na nožičky jsme přidali plastové natloukací podložky.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Protože natřená skříňka zničila mou vizi starého dřeva v koupelně, a také proto, že jsme dlouhé roky zvyklí mýt se v intimním prostředí tmavé sauny, rozhodla jsem se na strop, místo bíle natřených prken jako ve zbytku domu, objednat tepelně ošetřenou borovici.

A to byl další absolutní stres, protože jsme objednali materiál, který se nedal koupit lokálně, ale pouze od výrobce (Koivui), takže jsem nikdy neviděla ani vzorek, natož celý obklad.

Jsem úplně vystresovaná jen když o tom píšu…

Nicméně s výsledným vzhledem jsem moc spokojená, a jestli můžu něco týkajícího se stropu hodnotit extra pozitivně, je to řemeslník, který ho obkládal…. Kromě toho, že je strop obložený tak precizně, že nepotřebuje zalištovat, chlapík zjistil, že se dá do koupelny oknem nejen podávat materiál, ale že se tudy s přistavenými schůdky dá projít.

Vlastně jsem ho jednou letmo zahlédla, a pak už ne… Přišel oknem, odešel oknem.

Pro asociála mého typu ideální řemeslník do domu.

Napsala bych na něj pozitivní recenzi, či pochvalný dopis do firmy, ale nevíme ani jak se jmenoval…

Co se týká osvětlení, zvolili jsme pár bodovek s tím, že je povětšinou stejně nebudeme používat, protože jsem už roky toužila po zrcadle s halo efektem, tedy podsvícením na stěnu. Máme rádi měkká atmosferická světla…. obecně svítíme jen lampičkami, protože stropní ostrá světla nemáme rádi. Chtěla jsem tedy i do koupelny světlo, které by suplovalo lampičku, tedy zdroj světla, který za šera rozsvítíme, a zůstává svítit dokud nejdeme spát. Při pohybu po domě je tak všude dostatek světla, aniž by celý dům svítil jako lampioňák.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Jak už víte, pokud nás trochu znáte, anebo jste si možná všimli z fotek, nemáme rádi záclony ani závěsy, nebo jak já říkám „hadry na oknech“. Důvodů je víc, ale hlavní je ten, že máme krásná stará okna s původními lištami, které absolutně odmítám zakrývat textilem.

Přestože záchod máme umístěný proti oknu, za celé roky jsme na okně hadry nepotřebovali, protože tu šmírují jen veverky, lišky a psík mývalovitý. Nicméně s vizí dokončování koupelny jsem i já uznala, že nějaké stínění bude třeba… totiž roleta.

Jelikož nesnesu aby roleta trčela v místnosti, či nedej bože kryla lištu, a uvnitř okna vzhledem k jeho řešení umístěná být nemůže, napadlo mě roletu skrýt právě pod okrasnou lištu… Dřevěný rám pod sádrokartonem stačil akorát na vytvoření fochu, do kterého je roleta vložená. A protože sádrokarton + stěrky bylo kolem okna nutno vykompenzovat drobnou lištou, její vynechání v horní části vytvořilo dostatečně velký prostor pro protažení rolety.

Boční lišty jsou nastřelené hřebíčky, horní jsme připevnili magnetem. Ukázalo se, že kovový držák rolety na udržení magnetu stačí.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Kromě zásuvky ukryté v umyvadlové skříňce (pro připojení fénu na vlasy, nabíječky na zubní kartáček) v místnosti máme jen vypínač světel a ventilátoru, a protože v koupelně máme možnost zapuštěné instalace, pořídili jsme vypínače porcelánové.

Po hledání těch nejvíc nejkrásnějších, protože když už jednou někam můžeme dát porcelánové, proč nedat ty nejvíc nejlepší, jsme vybrali české Katy Paty. Kromě možnosti tlačítek a časovačů mají na výběr spoustu barev (málem jsem se zbláznila, ale těžko bych na dálku ladila odstín k našemu mikrocementu), varianty s instalací na povrch (časem rozhodně! předěláme vypínače a zásuvky v celém domě), mají i možnosti takového detailu jako je barva šroubků… Prostě vyňuňáno, a ještě stojí míň než lokálně dostupné ABB.

• 

• 

Když jsme kdysi začali koupelnu plánovat, věděli jsme, že chceme dvě sprchy… Máme venkovní saunu, do které do budoucna chceme připojit vodu, nicméně jen přes léto. Zámrz je u nás 2 metry hluboko, připojení vody i na zimu by znamenalo vytápět saunu celou zimu, tj. skoro půl roku, což absoluně nedává smysl. Současně máme s Pepou oba dlouhé vlasy, a když se po sauně chceme umýt, znamenalo by to čekat a prochladat, než se druhý umyje. Přestože jsme hledali řešení jak vměstnat druhou koupelnu do podkroví, došlo nám, že druhá koupelna ve dvou lidech je prostě zbytečná, tím spíš, že ta v přízemí by měla mít sprchu dostatečně prostornou pro umytí vlkodava, o plánování do budoucnosti a přístupnosti sprchy ve stáří/nemoci nemluvě….

A protože extra velký sprchový kout znamená buďto sprchový závěs, který nechceme, anebo skleněnou zástěnu, plánovali jsme nechat nějakou časem vyrobit….

Časem, protože nechat na míru vyrábět cokoliv, k čemu jsme dlouho neměli přesné rozměry, by byla hloupost.

A tak jsme čekali na dokončení koupelny, a přestože máme sprchy prakticky nad umyvadlem, ani to nevadí.. Mokro se utře/uschne…

No, uvidíme…

Každopádně… odtok ve sprše je finský Unidrain. Sprchy, baterie, věšáčky.. zn. Grohe, barevná varianta brushed Cool Sunrise.

Na podlahu jsem pro zútulnění hodila jutový koberec. Při sprchování je ho třeba odstrčit trochu dál, aby se nenamočil, ale po 12 letech kdy se před každým umytím musela několik hodin natápět sauna, nanosit dřevo, voda, i veškerý textil, je odšoupnutí koberce problém naprosto minimální…

Prádelna

Když jsme odstěhovali z technické místnosti tepelné čerpadlo, měla jsem úžasný pocit, že si splním sen o prádelně. Miniaturní, to ano, ale pořád jsem doufala v místnost, která bude funkční, i hezká.

Bohužel odstěhování čerpadla do topírny znamenalo echt izolované trubky vedoucí teplou vodu do/z domu. Trubky, které nejde ohýbat, takže jsou tam, kam vyšly, tzn. v místě, kde jsem plánovala pračku.

Další čárou přes pomyslný rozpočet jsou trubky vyvedené z oněch izolovaných, které samozřejmě vedou na stěně, kde předtím žádné trubky nebyly, a ještě jsou připojené tak jako od oka, takže křivě.

Na stěně v době izolace byly police, to nicméně řemeslníky neodradilo a trubky natáhli přes exitující konzoli…

Dík, no.

Takže všechny stěny otrubkovaný, omlácený, špinavý, s dírama od předchozích přestěhovaných přípojek…

A co já s tím? No já si samozřejmě koupila předražený mosazný kryt odtoku na podlahu, protože i když mě ta místnost zklamala, hnusnou jí mít nebudu, to ani náhodou…

A tak jsem prostě nafáblovala zaprasené zdi bílou barvou, stejně tak napojovaný strop, beton kolem trubek šedým nátěrem, aby to byla prasárna trochu menší. Původně vedle sebe plánovanou pračku se sušičkou jsme museli postavit na sebe na místo, kde předtím stálo tepelné čerpadlo.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Bordel kabelů na zdi od začátku plánujeme zakrýt dřevěným obložením. Jelikož ale ještě nemáme dokončené podkroví, budeme přivádět další spoustu kabelů, a nemá tak smysl onu „skříň“ vyrábět. Takže i když nemám ráda schovávání bordelu za hadrem (tzn. závěs), rozhodla jsem se udělat výjimku. Na spodní část obkladu jsme měli už dávno připravený rám, ten jsme tedy jen obložili odřezky palubek, které zbyly z kuchyně (ano, pořád ještě máme zbytky), a vrchní část jsme pro snadnou přístupnost zakryli závěsem. Měla jsem jasno v tom, že chci přírodní, ideálně lněný, ale ceny hotových závěsů, popř. cena metráže + práce se mi na provizorní řešení do technické místnosti fakt nelíbí, takže vyhrál bavlněno-lněný už hotový závěs (2ks) z H&M, který jsem navíc sehnala ve slevě. A jelikož já jsem já, jsou závěsy samozřejmě pověšené na dřevěné tyči s mosaznými (opět předraženými) držáky…

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Protože pračka, která měla být původně proti dveřím, je nyní i se sušičkou ode dveří napravo, rozhodla jsem se na její místo umístit skříňku. Váhala jsem mezi 60 a 80 cm šířky, nicméně umístění pračky mě ujistilo, že 60 cm je maximum, pokud se chci (a že chci, a hlavně potřebuji) dostat do prostoru za pračkou. Jelikož je to jediné místo na uložení kbelíku a třeba i koše na špinavé prádlo, a také je u zdi umístěný vodoměr, musela jsem nechat mezi pračkou a skříňkou co nejvíc prostoru.

Skříňka je kuchyňská IKEA METOD s hloubkou 37cm, dvířka AXSTAD. Skříňka je posazená na betonovém soklu kolem trubek a přišroubovaná do palubkové stěny. Jelikož má sloužit primárně na ručníky, není potřeba řešit velkou zátěž, a chybějící nohy usnadní úklid.

Na velikost místnosti nám krásně sedla kuchyňská deska IKEA KARLBY, dub, kterou jsme ale museli trochu zúžit, což ve výsledku vyšlo parádně, protože odřezek jsme přilepili navrch jako zábranu proti padání věcí mezi trubky. V přední části leží deska na již zmíněné skříňce, v části za pračkou jsem použila nastavitelné nohy OLOV.

• 

• 

• 

• 

• 

Sice prádlo při přendavání z pračky do sušičky musím natřepávat směrem do koupelny, protože v „prádelně“ není místo, ale už se nemusím bát, aby mi něco neupadlo, protože teď už žere prádlo jen pračka, ne díra v podlaze…

Jako za mě dobrý…

• 

• 

Nebudu lhát… nešlo a není vše podle plánů a přání. Jsem dost zklamaná a také rozpolcená, protože na jednu stranu stále nemůžu uvěřit, že se můžeme sprchovat, a na detaily, které mě trápí, si postupně zvykám, ale současně mi láme srdce fakt, že jsme na koupelnu čekali přes 12 let, udělali za tu dobu na domě spoustu chyb, které jsme si na koupelně chtěli vykompenzovat a jednou mít něco udělané správně, jenže zase to nevyšlo. Asi úplně nejhorší na tom je ten pocit, že si člověk objedná řemeslníky, a oni prostě vidí, že dům je starý, křivý, nedokončený, nedokonalý, a tak se o žádný precizní finiš ani nepokouší.

Přístup „takhle to stačí“ mě upřímně naplňuje bezmocí a smutkem. Mám pocit, že jsem zklamala, protože jsem nedokázala udělat víc, i když vím, že náš dům si to zaslouží.

Plánovala jsem napsat seznam věcí, které jsou špatně, ale jsem z toho tak unavená, že už se mi nechce…. Nicméně něco je na fotkách viditelné, tak můžete zkusit hledat a napsat tipy do komentáře… schválně kolik toho najdete…

Jinak samozřejmě úplně hotovo není… chybí dokončit pár detailů – např. vsadit vnitřní okna a dveře do prádelny, které ale nejprve musím oškrabat. Časem asi odstraním i nátěr dveří z kuchyně, alespoň z koupelnové strany… nicméně koupelna už je plně funkční, a my po letech žijeme jako lidi.

• 

---