Kamna

S téměř veškerou pozorností upřenou na dokončování domu jsme se nevyhnutelně dostali k destruktivní části plánu, bez které bohužel není možno pokračovat dál.

S plánovanou výměnou střechy přišla na řadu demolice kamen v současné ložnici.

Kamna jsou nově vystavěná. Bohužel takovým způsobem, že zůstala po první zimě naprosto nefunkční.

Ta úplně původní kamna pönttöuuni (kovový skelet, uvnitř vyzděná) byla komplet prorezlá s propadajícím se základem, takže demolice byla nevyhnutelná. Komín byl tou dobou částečně rozebrán a končil těsně pod střechou, což by bývalo kamna zachránilo, kdyby tohle řešení předchozí majitelé provedli včas, ne až ve chvíli kdy do komína desítky let pršelo.

Rozhodli jsme se je samozřejmě nahradit.

Na nová v té době absolutně nebyly finance, ale protože se tu staré domy hromadně boří, bývají sem tam k mání části rozebraných kamen z demolic. Nicméně i přes usilovné shánění skeletu z druhé ruky jsme získali pouze jeden už dost „unavený“.

Což se nakonec ukázalo jako nejmenší problém…

Totiž zedník, který kamna stavěl, tak úplně neřešil jak jednotlivé části navazují, takže popelník není v jedné linii s dvířky a průduchem. Při stavbě horní části si pak opřel schůdky přímo o skelet, takže ony schůdky do plechu neopravitelně obtiskl. Průduch (kulatá kovová věc v horní přední části kamen) rovnou zazdil a mřížka je tam jen na okrasu. No a pak největší průšvih…. nejspíš použil maltu, která není žáruvzdorná.

Kamna jsme nechali řádně vyschnout a topili dle instrukcí, nicméně funkční byla jen první zimu. Od té další už se nám je nikdy nepovedlo roztopit….

Všechny pokusy končily ohromným množstvím kouře valícího se do místnosti skrz popelník, topeniště, ale i spoje jednotlivých částí skeletu.

Zkoušeli jsme všechno. Zatápět za různých teplot a podmínek. Předehřát kamna svícemi nebo horkovzdušnou pistolí. Několikrát jsme kontrolovali a čistili komín. Nic nefungovalo, opakovaně jsme vykouřili celý dům, což znamenalo všechno vyvětrat, vyprat, a i přesto pak kouř čpěl ze zdí a nábytku ještě měsíce.

Když se nám rozpadlo topeniště velkého krbu v obýváku, které ten stejný zedník také opravoval, došlo nám, že chyba bude v jeho práci. Malta, kterou použil, se kompletně vydrolila a cihly vypadly. Při kontrole kamen v ložnici vyšlo najevo, že přesně to samé se stalo tam… v topeništi byla spousta děr, takže se dalo předpokládat, že se vydrolila malta v celých kamnech.

Krb v obýváku nakonec opravil Pepa, a vše drží i teď o dekádu později, pönttöuuni už ale opravit nezvládl…..

Snaha byla, věřte mi. Pepa vyspároval topeniště a všude kam dosáhl, nicméně kamna jsou akumulační s několika průduchy vestavěnými uvnitř skeletu, ke kterým se prostě dostat nedá.

Představa bourání nás upřímně zdrtila.

Ne že by kamna byla kdovíjak nádherná, to vůbec. Ale ten pocit zbytečné práce a vyhozených peněz…..

No, a jelikož když už se něco pos…, musí se to pos…. pořádně, s kamny musí dolů i komín.

Ta úplně původní kamna měla komín částečně opřený o protipožární stěnu stojící za kamny. Takové řešení dovoluje kamna rozebrat při zachování komínu.

Bohužel, náš zedník se rozhodl postavit komín jiným (také používaným) způsobem, a umístit ho plnou vahou na kamna.

Jelikož demolice kamen znamenala demolici komína, nijak jsme se do toho nehrnuli.

Jenže v plánu je nová střecha.

Střecha, kterou jsme odkládali, protože by se musel řešit komín a kamna.

Střecha, kterou už ale akutně vyměnit potřebujeme, protože nám poslední rok naprosto vážně prší do baráku.

No.

A tak jsme teď s postelí, mým pracovním stolem, a dvěma taškami oblečení vystěhovaní v obýváku.

Psi přišli o místo na pelechy, protože jedině tam se vejde naše postel. A upřímně můžeme být rádi, že ten obývák máme tak velký. Mohlo být hůř.

No a já vyměnila výhled z okna za knihovnu.

Jako nestěžuju si…… dokonce se mi tu docela líbí, a možná si tu ten stůl nechám…… jen tedy nevím, kam pak dáme vánoční strom….

No nic…

Myslím, že nikoho nepřekvapí, že plán po demolici kamen je vystavět další….. my rádi riskujeme, nebo co.

Třeba pokus číslo 2 vyjde.

Musí. Tahle sranda už je totiž fakt hodně drahá. Protože…… no…. mohli jsme pořídit další pönttöuuni, ale říkala jsem si, že když už jdou ta kamna dolů, a já vždycky toužila po kachlových…… víte jak.

Jó, jenže tak jednoduché to samozřejmě není… takže žádná moje vysněná, na trhu dostupná, sloupová zdobená s mosaznými dvířky a prvky… se nám nevejdou. Kvůli nízkému stropu. Asi o 10 cm.

Poplakala jsem si.

Jelikož jsme demolici plánovali už dlouho, a já po kachlích toužila ještě déle, kontrolovala jsem už roky inzeráty s rozebranými starými kamny. Bohužel, tak jak už to u nás chodí, když se objeví něco perfektního, za normální peníze, v normální vzdálenosti, je to prodáno dřív než člověk stačí prodejce kontaktovat.

A pak jsem objevila finského výrobce kamen Warma-Uunit, který mimo jiné nabízí kachlová kamna Kruunattu Aulikki se zdobením, v rozměru, který se nám vejde.

Kamna nejsou dokonalá, nemají v sortimentu mosazné prvky, ale kachle jsou ručně vyráběné.

Protože práce máme jak na kostele, rozhodli jsme se kromě kamen delegovat na firmu i celou střechu. Můžeme sice machrovat a předstírat, že to všechno zvládneme sami, ale popravdě…. docela rádi bychom dům dokončili ještě v tomhle životě.

Demolice komína byla vyhodnocena jako nekvalifikovaná práce, takže firma najala subdodavatele. Dva chlapíci, které jsem sotva zahlédla, protože u nás řemeslnící rádi chodí oknem, měli v plánu jeden den rozebrat komín, a druhý den kamna.

Nakonec to zvládli za jeden den.

A k tomu jako bonus, po tom co dostali super nápad igelit, kterým byly zakryté skříně, přilepit lepicí páskou k našim papírovým zdem, přidali ještě otrhanou zeď….

A kde je to odtržené? No samozřejmě u postele, nad mým nočním stolkem, tam kde na to já budu koukat stokrát denně. S čímž samozřejmě žít nemůžu. Ale teď to řešit nebudu, protože se staví kamna…. žejo.

Jelikož je to papír, zazdít se to nedá, leda přemalovat. Jenže to bychom nesměli mít zdi natřené odstínem, který už se nevyrábí, a jehož zbytek, který jsme si schovávali, nám jednu zimu zmrzl, po tom co vlivem mrazu popadaly stromy na vedení a vyřadily z provozu elektřinu v půlce okresu.

Já už asi zůstanu spát v obýváku.

Zpět ke kamnům…..

Naprosto fascinující věc…. zatímco stará kamna se staví postupně – řada kachlí/díl kovového skeletu, vyzdít vnitřek šamotem, pak další řada, a tak pořád dokola (a u kachlových se dá postavit najednou jen pár řad, které se musí nechat pořádně proschnout před stavbou dalších, protože jinak by se kamna zhroutila), moderní varianta těchto kamen je skládačka.

Kamnář sám přiznal, že neví přesně o jaký materiál jde (výrobce to tají), ale od pohledu je to nějaký typ žáruvzdorného betonu.

Postaví se tedy nejdřív celá zděná část kamen, a kachle se dávají až jako obklad nakonec. Podle mě naprosto geniální!

Akorát tedy začít stavět mohl až po tom, co s Pepou vyřezali větší díru do podlahy (byla to bojovka, protože nová kamna jsou o dost větší a kolem vede teplovodní topení), a opravil protipožární stěnu, protože tu předchozí zedník natáhl omítkou (ehm, omatlal) až po tom, co kamna byla postavená, takže se za ně nedalo dostat, a tak mázl jen tam, kam dosáhl….

Kamna jsou natažená v několika vrstvách, při jejichž schnutí mezitím kamnář pokročil se stavbou komína. Jelikož na přípravu podkroví zatím nikdo nedorazil, a odsunul se tím i příchod střechařů, dohodli jsme se, že komín zatím postavíme jen pod střechu. Zedník sice díru kolem komína utěsňuje, ale jen igelitem, tedy jako krátkodobé řešení, což by v našem případě bylo příliš riskantní. Nevíme, kdy střechaři dorazí, a nechat si napršet do nových kamen je samozřejmě blbost.

No a protože řemeslníci nedorazili, neměl kdo pomáhat zedníkovi, takže to dopadlo tak, že Pepa lezl s cihlami po žebříku, aby proces urychlil, a aby kamnář neplýtval časem v už tak příliš nabitém programu…

No, a samozřejmě teď zase nechodí….

Únavové zranění achilovky umocněné o svalové křeče v lýtku. Krása. Takže Pepa nechodí, já jsem chromá na ruce. Dvojka k pohledání.

Jestli my právě i kvůli tomu neobjednali na práci firmu, žejo…

Já v rámci řešení opravy otrhané stěny v ložnici vymyslela, že rekonstrukci, kterou jsme plánovali až ložnici přesuneme do podkroví, provedeme už teď. V plánu bylo otrhat papír, a dřevovláknité desky natáhnout omítkou. Materiál jsem si koupila, už jsem se i oblékla do monterek (poprvé po skoro 19 letech mám opravdové montérky místo tepláků a legín), a jak jsem tam tak stála, došlo mi, že když Pepa nechodí, nemám šanci ani odšoupnout nábytek ode zdi. Sakra práce.

Tak jsem místnost zase opustila.

A napsala do prodejny barev, jestli by ještě nešlo ten odstín ze starého vzorníku namíchat.

Kamnář mezitím dokončil kachle.

Kamna jsou krásná. Skoro si říkám, jestli do našeho nedokonalého domu nejsou krásná až moc…

Pak jsme se nicméně dobrali k otevření krabice s dvířky, a věci se zase zkomplikovaly.

Dvířka ke kamnům jsou vzhledově moderní, s tím jsme počítali, jiné totiž výrobce kamen nenabízí. Stejně tak nabízí jen pár barevných odstínů, z nichž upřímně nebylo co vybrat. Šedá, matný chrom, černá a bronzově hnědá. Většina produktových fotek výrobce jsou vizualizace, ze kterých není barva moc poznat. Realizací sice mají spoustu, ale tahle kachlová kamna jsem na internetu našla jen dvoje. Jedny bílé, ale bez ozdobných reliéfů, s černými dvířky, které okamžitě vyřadily černou a šedou barvu, protože ten kontrast k čistě bílé nevypadá dobře. No a druhé, zdobené, v zelené barvě, s bronzově hnědými dvířky. Ta barva je strašná.

Takže nám zbyl matný chrom, často používaný u bílých kachlových kamen jiných tvarů. Z fotek vypadá dobře, takže budiž.

Jo, jenže pak jsem otevřela krabici vedle už postavených kamen.

Je to jak pěst na oko. Ta dvířka se ke zdobeným kachlím vůbec, ale fakt vůbec nehodí. Ještě jsem šla znovu prohlédnout internet, a došlo mi, že je to prostě typem kamen.

Takže tohle si na naše kamna nedáme. Ne!

Moderní vzhled dvířek je dost diskutabilní sám o sobě, ale rozhodně by pomohla nějaká normálnější (k tradičnímu typu kamen hodící se) barva. Třeba ten mosaz, žejo.

Ano, naše stará kamna měla černá dvířka, a ta úplně původní stříbrná, a přesně ty dvě barvy jsou pro stará kamna toho typu běžná. Jenže! ta dvířka jsou buďto celokovová, často tepaná, nebo zdobená litinová, a dvojkřídlá. Mají úplně jiný vzhled.

A já stejně chci mosaz, to už všichni víte. Takže…. jsme hledali kde nechat dvířka nastříkat, zda to vůbec půjde, až na mě google vyplivl samostatná dvířka z e-shopu, a mně docvaklo, že možná budou k sehnání v barvě, kterou chci…… no a ono jo.

Potenciální problém je uchycení, protože dvířka mají předvrtané díry pro šrouby. Napsala jsem výrobci dotaz na kompatibilitu a kamnáři jsme oznámili, že už jenom spáruje, a dvířka zatím dávat nebudeme.

Nevim, no, jsem asi úplně pitomá.

Ale tohle už není něco, co si tady další rok šudláme sami jak nejlépe umíme. Tohle je neskutečná investice. Ta kamna tu budou stát klidně sto let. Jsou to už druhá, která necháváme stavět. A já už jsem prostě moc stará než abych nad tím jen mávla rukou.

Takže máme zásek. Anebo vlastně ani ne, protože kamna stejně musí nějakou dobu schnout a topit se v nich ještě nedá. Jak tohle dopadne……. kdoví….

Původně jsem chtěla článek zveřejnit už v téhle fázi, ale nakonec jsem si řekla, že ještě počkám jak se věci vyvrbí…

Kamnář mezitím dorazil vyspárovat kachle, takže ještě více vyniklo jak krásná kamna jsou, což mě jen utvrdilo v tom, že mosazná dvířka jsou potřeba. Jelikož se mi mezitím ozvala firma, kde jsem nová dvířka poptala, řešili jsme možnost instalace, a zedník přitakával, že ta mosazná budou vypadat dobře, a že výrobce je kvalitní, a jak krásně to pak bude vypadat.

Alespoň někdo mi rozumí.

To je taková škoda, že nikde na internetu nejsou reálné fotky kamen, jen nějaké AI vizualizace, na kterých nevypadají nic moc. Protože podívejte na tu krásu….

Mosazná dvířka objednaná. Dodání 1 – 2 týdny.

Kamnář dokončil komín.

Jelikož mezitím dorazili řemeslníci na podkroví, a střechaři si postavili lešení, podávali jsme si cihly po lešení, bez nutnosti lézt po žebříku.

Další den komín omítl, finální vrstvu odložil na den, kdy budeme osazovat dvířka.

Do ložnice jsme se stále nenastěhovali, protože se jaksi nikdo neobtěžoval zalištovat díru ve stropě u komína. Řemeslníky jsme na to upozornili, a že prý jojo. A stejně nic.

A aby bylo ještě líp, Pepy stav, respektive jeho lýtko, se moc nelepšilo, a po kolečku po doktorech a následné urgentní návštěvě pohotovosti se ukázalo, že má trombózu.

Kdyby tu řemeslníci byli jak se plánovalo, nikdy by k tomu nedošlo. Vždyť se mu tvl mohlo něco stát…?! Vždyť mohl umřít…! Doprdelepráce!

Mám nervy v kýblu.

Tak alespoň že dvířka už byla na cestě. Velké očekávání, trochu nervy. A pak..

Dvířka jsou od firmy Tapani Puosi. Povrch je opravdová mosaz, a dostupná je ve třech variantách – neupravená, lakovaná, a antik (patina). Vybrali jsme si neupravený mosaz, který časem chytí patinu, ale současně je možné ho případně zase vyleštit. Madlo dvířek bylo k mání moderní, stejně jako na těch stříbrných, nebo částečně skryté, které se mi moc líbilo na jedné z fotek realizací mosazných dvířek, které mi výrobce poslal. No a nechali jsme si v mosazi vyrobit také plech před kamna.

Kamna jako taková jsou samozřejmě akumulační, navíc se sekundárním spalováním, takže extrémně efektivní. Pro naši malou místnost až příliš, a nejspíš budeme muset topit přímo do komína, nikoliv do průduchů, abychom se neupekli. Výhřevnost je totiž na plochu až 80 m2.

Co bychom za taková kamna dali ty první dvě zimy, kdy jsme v domě mrzli bez centrálního vytápění.

Protože od výrobce dodaná dvířka měla ve spodní části sání, aby vzduch omýval sklo a to se tolik nešpinilo, a dvířka tak kryla nehezkou část zdění, museli jsme u mosazných dvířek najít nějaké jiné řešení. Výrobce dvířek nám podle výkresu vyrobil děrovaný plech, tak uvidíme jak to celé bude fungovat.

Táhla pro ovládání klapek v kamnech mají části v barvě originálních dvířek, ale jsou to jen drobné detaily, takže jsme se je rozhodli pořešit sprejem.

Instalace dvířek samozřejmě neproběhla bez komplikací, vyřezávání a ohýbání uchycovacích plechů a hledání pasujících, ale delších, šroubů. Nakonec ale asi v pořádku.

Krytky pro spodní průduchy kamen jsme si od výrobce nechali dodat bílé. Barevných variant moc nebylo, takže jsme vybrali nátěr v barvě kamen. Bohužel realita je taková, že ona bílá má jiný odstín než kamna, a kvalita nátěru navíc není nic moc (bubliny v nátěru, částečně oloupané). Nevim, no.

Stará dvojdvířka by samozřejmě byla nejkrásnější, ale člověk asi nemůže mít všechno. Švédský výrobce kamen taková dvířka nabízí, s těmi skleněnými ukrytými uvnitř. Nevýhodou je, že aby se ta vnitřní vešla, musí ta vnější krycí dvířka být rozměrově hodně veliká, což vypadá dobře jen u vysokých štíhlých kamen, která se nám nevejdou. Tapani Puosi má taktéž v sortimentu plechová dvířka se skleněnými uvnitř, v rozměru, který by na naše kamna pasoval, a navíc vyrábí i na zakázku. Tam je ovšem problém s tím, že ta vnitřní skleněná dvířka jsou hodně malá, a nejsou plně utěsněná, protože pak by byla ještě menší. Celé to vypadá hezky jen když jsou vnější dvířka zavřená. Po otevření už tak dobře nevypadají. Navíc aby kamna fungovala tak jak mají, je třeba, aby dvířka těsnila. Takže z hlediska estetiky a funkčnosti asi lepší řešení nevymyslíme.

Byla jsem svou posedlostí mosaznými dvířky opravdu hodně otravná, ale podle mě se to vyplatilo. Kamna, která bych si z na webu dostupných vizualizací nikdy nevybrala, kdyby nám nechyběla výška stropu, jsou nakonec přesně taková, jaká jsem si vysnila.