rekonstrukce chaty svépomocí
Saarimökki

Jezero hladké v křovích stinných…

Protože poslední příspěvek z chaty končil u židlí, dovolím si jimi tentokrát začít.

Škrabání se mi rozložilo na dva různé dny s menší přestávkou. To proto, že jsem si při první židli udělala neskutečné krvavé puchýře. Nátěr jsem škrabala nahřátý horkovzdušnou pistolí, ale i tak šel dolů špatně, protože se oškrabaná barva spékala a lepila na nařadí. Celá ta nádhera navíc smrděla a doutnala, což nebylo moc příjemné dýchat, a hlavně jsem se bála, že chytne karton, na kterém jsem židli měla odloženou.

Na druhou jsem tak už šla připravenější – s polštářkovou náplastí pojištěnou lepenkou na místech, kde se mozoly dělají, s otevřenými dveřmi pro lepší dýchání, a s pomocí kluků, to se rozumí.

Dostáváme se k nátěru…

Původní žlutá byla zábavná a pohrávala jsem si s myšlenkou, že bych židle žluté nechala, jen v trochu méně jedovatém odstínu.

Jenže když jsme při výletování lodí viděli naše židle přes půl jezera, došlo mi, že tedy ani náhodou. Ta žlutá musí být vidět snad i z vesmíru.

Další věc je terasa.

Postavili jsme něco tak obrovského, na tak malém ostrově, cosi vyumělkovaného, co tam vlastně vůbec nepatří. A i proto chci nechat dřevo šednout, a nebude-li to stačit, přetřít celou terasu šedým olejem.

Celý plánovaný vzhled nevychází z mé lásky k šedé, ale z chaty jako takové, která má neskutečně krásnou časem zašlou barvu. Jako by si ostrov chatu přivlastnil. A přesně tak by v mých očích měla vypadat a působit celá terasa…. a tedy i židle.

Šedá a vůbec všechny barvy, které vždycky všude používám, navíc neodvádí pozornost. V interiéru nechávají pohled zklouznout k výhledu z oken, a propojují tak venkovní přírodu s interiérem. V exteriéru umocňují kontrast zeleně, a v případě naší terasy neblokují výhledy na vodu.

Abychom zbytečně nekombinovali odstíny, natřela jsem židle stejným nátěrem jako okna a rám dveří – švédskou fermežovou barvou Ottosson – odstín šedá umbra.

Okna jsem tehdy odflákla a natřela neředěnou barvou v jedné vrstvě, což se nedělá, ale za pokus to stálo, protože nátěr zatím stále drží.

Židle jsem ale chtěla natřít pořádně, tedy ve třech vrstvách. Na první vrstvu se barva hodně ředí, proto je výsledek flekatý.

Objednala jsem další zásobu barvy, a také plechovku mechově zelené, kterou jsem vybrala na venkovní nátěr dveří.

No a tak ještě nezaschla první vrstva barvy na židlích, a já už změnila plán…. totiž i židle budou mechově zelené.

natírání nábytku

Šedou umbru jsem však ještě neuklidila, a rovnou natřela palubky k obložení letní kuchyně.

Od dokončení kuchyně v Červeném Domě se nám na půdě válí odřezky zdobených palubek, které jsou příliš krátké na obklad zdí, ale současně pořád nějakým způsobem použitelné, než aby je člověk s klidným svědomím hodil do kamen. Natřela jsem je doma v kůlně, kde mohly v klidu schnout, a na chatu už jsme je vezli připravené, stačilo jen na místě trochu zakrátit.

Současně jsem koupila novou vodovodní baterii, protože karavanová 12V, kterou jsme na chatě měli, nepřežila zimu. Nakonec jsme se rozhodli, když už máme soláry a dostatek proudu, pořídit větší čerpadlo, které funguje dohromady s běžnou kuchyňskou baterií, a nemusíme tak za spoustu peněz kupovat další karavanovou, která s největší pravděpodobností zase nevydrží. Vzala jsem rovnou druhou i do letní kuchyně. Voda sice ještě není připojená, ale baterie se snáz montuje, když linka nemá obložení ani dvířka.

Kvůli uzavření skříněk jsme museli dokončit i rozvod elektřiny a upevnit na zeď zásuvky, které předtím jen tak visely na drátu.

Zatímco Pepa obkládal letní kuchyni palubkami…

…já oškrabala dveře.

Výsledný vzhled dveří překvapil, jsou totiž zajímavě flekaté. A tak jsem upustila od nátěru na zeleno, a natřela je jen čirou fermeží, aby bylo dřevo chráněné.

V interiéru chaty jsme také zvládli pár dodělávek.

Konečně jsme se dopracovali k zakoupení a instalaci pořádného žebříku do spacího patra. Je to kupovaný už smontovaný žebřík určený přímo pro tento účel, takže nášlapy jsou příjemné i na boso, sklon perfektní, a tím pádem lezení do patra milionkrát komfortnější. Tím, že pod střechou není příliš místa, bylo lezení po klasickém žebříku docela nebezpečné. Ten současný je zavěšen na speciální háky, a tak dobře drží na místě.

Jelikož se patro používá opravdu jen na spaní, nemusí žebřík zaclánět v malém prostoru chaty celý den. Našroubovali jsme proto další držáky i o kus vedle, a žebřík, protože je lehký, ráno vysadíme a pověsíme vedle dveří ke krbu, kde nepřekáží.


Černou lavici jsme chtěli nějakým způsobem předělat na rozkládací, ale nakonec jsme od toho upustili – příliš mnoho práce, příliš velký zásah/nezvratné úpravy. A tak jsme jen sundali dřevěné víko (uložili ho ke zdi za lavici, aby se při skladování jinde nepoškodilo či neztratilo) a pořídili dvě pěnové matrace. Ty jdou jednoduše vyndat a položit na zem pro případné další spací místo. Menší člověk se vyspí přímo na lavici. A rozhodně se na ní mnohem lépe sedí např. při čtení knihy.

A protože kvůli našim psům není možno postavit k lavici odkládací stolek, vymyslela jsem malou polici za opěradlo lavice. Ta je mírně zapuštěná, ne proto, aby nebyla vidět, ale aby se odložená věc (většinou pití) nedala snadno převrhnout. Polici (zbytek prkna z jiného projektu) jsem natřela na černo, v barvě lavice, a uchycená je na malé konzoli/kovovém L-ku.


No, a pak se dočkala nátěru stará komoda.

Líbila se mi jen oškrabaná, bez nátěru, ale v tmavém rohu místnosti úplně zanikla, takže nějaká barva byla potřeba..

Nakonec jsem použila perlově šedou, kterou máme natřené stropy, protože jsem nátěr prostě už měla. Úchytky jsou stejné jako na kuchyňské lince, kovové s patinou.

No a protože při natírání všechno zaprasím, musela jsem tentokrát raději oblepit i zdi…


Protože už máme hotovou terasu, umístěný stůl, a pořádnou zásuvku pod střechou, mohli jsme konečně natáhnout další světelné řetězy.

Na ty jsem se moc těšila a rozhodně splnily očekávání.

Asi by se nabízelo pořídit solární, ale v téhle délce se těžko shání, a okolo je hodně stromů takže by mohl být problém s nabíjením. Tyhle konkrétní jsou navíc napojitelné, takže jde vícero kusů spojit do jednoho dlouhého řetězu, a tím pak zaberou jen jedinou zásuvku, kterou jde navíc napojit na časovač/čidlo, a také vypínat. Není totiž potřeba aby řetězy svítily, když na ostrově nejsme.


Protože jsme si chatu pořídili hlavně kvůli odpočinku, věnujeme se občas i jiným aktivitám než jen práci…. A tak si Pepa pořídil paddleboard.

Znáte taková ta vtipná videa, jak na to lidé vlezou a neustále padají, kdykoliv se trochu pohnou?

No, tak přesně takhle Pepa nevypadal….. Ten na prkno sedl, pak stoupl, a pak prostě jel.

Pepa umí hodně věcí. Na hodně má talent.

Až si občas říkám, jestli je to ještě fér…

No a tak vzal klobouk a pití, a odjel.

Že se ještě neutopil jsem po pár hodinách věděla díky fotkám, které mi posílal, nebo když jsem v dálce zahlédla žluté prkno se správnou barvou trička.


Relax hezký, ale zpět k letní kuchyni.

Přemýšleli jsme nad materiálem dvířek tak dlouho, až jsme skončili u voděodolné překližky. Je to ten typ desky, kterou je vyložená například kára za auto… Deska je to relativně lehká, ale pevná, a hlavně odolná vlivům počasí. Jak dopadne v podmínkách chaty ukáže až čas, ale v současnosti šlo o nejlepší a nejjedodušší řešení, které nás napadlo.

Dvířka jsou na úplně obyčejných pantech, s magnetem držícím dveře zavřené. Místo úchytek jsme vyvrtali díry.

Deska je hodně hrubá, takže nátírání bylo pracnější, nicméně výsledek docela v pohodě…

Jinak jsme si loni chatu zase moc neužili… Část sezóny byla obývaná návštěvou, a podzim jsme kvůli nečekaným okolnostem trávili mimo Finsko.

Nebyli jsme tam zatím ani letos, jelikož máme spoustu jiné práce. A tak je mi po ostrově teskno….

No, snad už brzy.

Print Friendly, PDF & Email

10 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *