Jezero, Finsko, kempování
Cestování & výlety

Dovolená I

Ne, nikam nevyrážíme…. ani jsme v poslední době nikde nebyli…

Slovo „dovolená“ je takové cizí slovo, jehož význam nám nějak uniká…. Co je dovolená? Jak taková věc vypadá? Totiž, je to věc? Nebo činnost?

Ale teď vážně…. naposledy jsme byli na dovolené přesně před 8 lety, když jsme v červenci vyrazili do Finska, trochu se tu porozhlédnout, ale především na prohlídku (dnes už našeho) domu. Cesta to byla krátká, moc jsme si ji neužili… takže se dá říct, že poslední naše dovolená, opravdová, relaxační, byla v roce 2011…. No, ale i tehdy nás to táhlo sem nahoru….

Naplánovali jsme cestu na norský Nordkapp, přes Pobaltí, východ Finska směrem na sever a západní část po cestě zpět…

A to asi bylo celé plánování. My cesty neplánujeme, maximálně se koupí letenka a zajistí ubytování, ale protože jsme vyrazili autem, neproběhlo ani to… Prostě jsme napakovali auto a vyrazili. Z jihu Čech do Tallinu na jeden zátah, měli jsme štěstí na volné místo na trajektu bez delšího čekání, a celkem po cca 24 hodinách cesty jsme konečně byli v Helsinkách…. s očima rudýma z nedostatku spánku, totálně vyčerpaní, třesoucí se zimou a únavou, ale šťastní…. protože Finsko!


Jelikož neplánujeme, naše cestování probíhá kochacím způsobem… Už jsem o tom psala dřív…. Prostě koukneme do mapy, řekneme si směr, kterým pojedeme (občas máme záchytný bod v podobě nějakého místa či města, o kterém jsme si řekli – jé, tam koukneme…), a hledáme cesty, u kterých je dle mapy nejvíc jezer, vesnic se starými domy, hustý les, nebo něco podobně zajímavého. No a pak už jen jedeme autem, kocháme se, jucháme, acháme… a když míjíme nějaké opravdu hezké místo, zastavíme, a jdeme se projít….

Což je tedy také důvod, proč nejsem schopna poradit kam byste se měli podívat. Ta krásná místa, která jsme navštívili, jsou často nějaké zastávky u silnice, po které jsme jeli… totiž tam někde… mezi hmmm…. ehm.. kde jen ono to bylo… No, ve Finsku… víte jak…

Takže svým způsobem je tenhle článek naprosto zbytečný… ale proč se nepodělit o fotky, pro představu, jak to tu vypadá, a trochu nezavzpomínat na doby, kdy jsme taky cestovali, a neseděli pořád jen na stavbě…


…. už netuším, kde jsme spali první noc, protože trajektem do Helsinek jsme vyčerpaní dorazili v noci… druhý den jsme ale vyrazili na cestu směrem na sever, po východní části Finska. První zastávkou byla Savonlinna, respektive tamní hrad – Olavinlinna.

Hrad byl založen v roce 1475, jako vojenská pevnost. Dnes slouží hlavně turistům… největší událostí je pak tradiční operní festival konající se na nádvoří hradu.


Lokaci kempu, ve kterém jsme přenocovali, si nepamatujeme… našli jsme ho náhodou, tak jako většinu ubytování, jen sledováním cedulí kolem silnic… cesta k němu vedla dlouhá, klikatá, úzkou silnicí, trochu jsme si říkali, kam to sakra jedeme…. ale bylo tam krásně…


Národní park Koli.… kdo tam nikdy nebyl, jako by nežil… respektive, nejste dost turista, když se tam nezastavíte… což tedy znamená, že tam nejspíš potkáte Čechy…

Čeští turisté jsou povětšinou hodně zvláštní druh… často je poznáte už z dálky, díky hulvátskému řevu, nebo podle vytroušených obalů od českých potravin. Stejně tak jsou k pláči všechny ty ignorantské řeči, které běžný český turista vede kamkoliv dorazí. Český turista totiž všude byl, vše zná, a všemu rozumí nejlépe. Zároveň má dobré oko pro všechno, co na daném místě nefunguje, nehodí se, či je ošklivé.

Ne všichni, jistě že ne… ale obávám se, že ty slušné nepoznáte, protože se snaží na sebe neupozorňovat.

My vždycky mlčíme, snažíme se předstírat, že nerozumíme ani slovo, a přitom nás hanba fackuje… Obaly od tatranek a jiných pochutin, které si Čech prostě musí napakovat s sebou, aby snad nemusel kupovat jídlo v zahraničí, v tichosti sbíráme, a jen se snažíme, aby nás s českými turisty nikdo nespojoval…

Ano, zase pomlouvám Čechy… Ale ono je opravdu nepříjemné cestovat jako Čech někam, kde jsou Češi vyhlášení pro bordel, který za sebou nechávají.


Jedno !jééé! parkoviště…. kde jsme usoudili, že ty řízky, které nám nabalila tchyně, už prostě dál jíst nezvládneme… Lidi, prosím vás! I v cizích zemích mají jídlo!

… a další kemp… tentokrát vím alespoň přibližnou lokaci – totiž Kuusamo…

Byla celkem legrace sledovat reakce lidí, když jsme z našeho sportovního auta vybalili stan, skoro větší než auto samotné, a zahradní nábytek….. Alfa Romeo GT má mnohonásobně víc místa v kufru, než na zadních sedačkách…. jen pro vysvětlenou..


Jedno krásné místo, na které jsme narazili po cestě na sever, a jehož jméno si pamatuji, protože jsem si prozřetelně udělala fotku cedule! hahaaa!, je Kitkajoki. Rybářský ráj, ale vlastně jakýkoliv ráj…. s říčkou tekoucí přes kamení, vtékající do krásného jezera….

A první sobí kamarádi….

Na soby nenarazíte po celém Finsku, jak si někdo může myslet, ale až na severu… V nižších polohách narazíte leda tak na losa… a tedy „narazit“ moc nedoporučuji… Z auta moc nezůstane, no a pěšky je to ještě horší, protože los je zvíře poměrně agresivní a útočné…. to je skoro lepší potkat vlka či medvěda…


Národní park Oulanka, kterým protéká řeka stejného jména…. překrásné místo, které jsem v momentě návštěvy nedokázala dostatečně ocenit… rozumějte, bylo asi 39°C ve stínu, pekla jsem se za živa!


Na severu Finska, u Inari, jsme objevili jedno hodně zajímavé místo – Sovintovaaran Huippu… jde o kavárnu s rozhlednou, která v době naší návštěvy hostila výstavu ve spolupráci s laponskou vojenskou asociací… Vystaveny tak byly zrezlé tanky, raketomety, ale i lodě, nejrůznější motory, vybavení a vůbec kdeco… no a k tomu ten výhled…!

No… a pak samo jezero Inari…

A další krásné rybářské místo cestou na sever…


A pak jsme jeli ještě víc na sever… stromy se zmenšovaly, ubývalo jich, až nakonec zbyly jen kamenité holé pláně…. pak přijdou velké kopce, po Finsku, které je hodně rovinatou zemí, velký rozdíl… no .. a Norsko.

Kdo někdy v Norsku byl, ví, jaký efekt tamní příroda má… Člověku vyrazí dech. Hory, fjordy, drsná, ale překrásná příroda, kdy se člověk nezmůže na víc, než jen s otevřenou pusou zírat. Norsko je nejkrásnější severská země, bez pochyby. Byli jsme unešeni, vlastně jsme se stěhovali do každého dřevěného domku, který stál na skalnatém kopci nad fjordem… taková krása to byla, že bych byla ochotna začít rybařit, a… a to hlavně… ryby doopravdy jíst.

Nordkapp proběhl v půlnoci, ale bez slunce, díky mrakům, s miliardou turistů fotících se u každého hov… totiž kdečeho, co okolo leželo. Projeli jsme cestou dolů ještě část Norska, nadále uchváceni, ovšem s nějakým neurčitým vnitřním pocitem…

Protože…. protože Finsko je jako jeho národ nenápadné, tiché, skromné, pokorné a upřímné… jeho krása vás neposadí na zadek, ale potichoučku zalézá pod nehty, plíží se do vašeho srdce, až nakonec nemůžete žít nikde jinde.

Přejezd hranic zpět do Finska provázel nádherný pocit návratu domů…. a tehdy nám došlo, že sem patříme, že tady chceme žít…. a nikde jinde.

Finsko, Laponsko

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *