chata u jezera
Saarimökki

Chata u jezera

Protože rok a půl máme hlavu plnou starostí a na ostrov jezdíme téměř výhradně pracovat, trochu během toho zapomínáme, co vlastně máme.

Máme chatu. Ve Finsku. Chatu u jezera.

Opravdovou chatu, u opravdového jezera, a navíc na ostrově.

A taky máme pejsky.

A saunu s výhledem.

Ježiš, my se máme!

Někdy se mezi tím vším vymýšlením, plánováním a stresováním musím zastavit a pořádně podívat kolem. Je to krása… Na tom našem ostrově je prostě krásně. Je to vší tou zelení, i konkrétním umístěním ostrova, kam slunce svítí doopravdy celý den, protože žádný z okolních ostrovů sluneční svit neblokuje. A je to i velikostí ostrova, respektive jeho malostí, protože i přes množství stromů slunce prosvítí i všechnu naši zeleň. Trochu problém může být téměř neustálý vítr, ale zase… když fouká, nelítají komáři.

Vždycky jsem milovala podzim. Kvůli barvám, vůni ve vzduchu, a tomu krásně štiplavému chladu, když si člověk při práci venku vyhrne rukávy svetru. V souvislosti s ostrovem je mi však z podzimu smutno.

Chatu jsme stihli dokončit do podoby, kdy v ní lze pohodlně trávit horší a chladné počasí, před krbem, s hrnkem kořeněného čaje, ale podzim znamená konec sezóny. Ta následující se dá očekávat začátkem května.

Přestože po zamrznutí jezera je možné dostat se na ostrov přes led, nevíme úplně jistě, jak to bude fungovat pro naše psy. Kromě toho, že absence vody znamená, že psi mohou z ostrova volně odejít, vlastně ani nevíme, zda se nám v první řadě podaří dostat je přes led…. No, uvidíme…

Takže zase bojujeme o čas, jako každý rok. Doma nám práce stojí, z čehož máme strašlivou depresi, nicméně chatu jsme si dali jako prioritu, protože už prostě odmítáme jezdit tam další rok zase jen otročit. S alespoň relativně dokončenou/funkční chatou budeme schopni jezdit si tam odpočinout, což je ostatně důvod, proč jsme ostrov vůbec pořizovali.

Podzim u vody je nádherný! Barevné listí kontrastuje s modří nebe a jezera, s přídavkem slabé sluneční zlati. Voda je ledová, tak jako sílící vítr. Vzduch chladí v plicích, ale podzim jako takový hřeje. Ostrov šustí, uschlou vodní travou a tím, jak kluci běhají skrze popadané listí.

Další návštěvy jsme však vzali dost zvolna. Jsme poslední dobou příliš unavení, a pořádně se nám nic nechce. Takže pracujeme, ale už nechvátáme…

Na komín jsme přidali „větrník“ pro zlepšení tahu krbu.

Kuchyňské skříňky jsme obložili dokoupenými dvířky…

Kuchyně Ikea Enhet patří k levným řešením, nenabízí proto možnosti a doplňky jako plnohodnotné kuchyně Ikea. Znamená to například, že i když si koupíte šedá dvířka, korpusy skříněk seženete jen bílé, a neexistuje k nim žádný krycí panel. My to vyřešili dokoupením dalších dvířek, nicméně standardní řešení situace to není, protože dvířka jsou rozměrově menší než bok korpusu, ten tedy nikdy není plně zakryt. Nám to tak úplně nevadí, protože v části u okna je nezakrytý pruh u zdi, kde to není vidět pokud se tam vyloženě nepodíváte, také prosvítá bílá pod pracovní deskou… ale opět, není to vidět, pokud se nesehnete a nepodíváte se pod desku. Jediné místo, kde bílá stále viditelně prosvítá, je tak roh skříňky v prostoru. I tak nám ale výsledek připadá poměrně elegantní, oproti odhaleným bílým korpusům.

Co se týká ostrůvku, tam by to problém byl, pokud bychom ovšem celou sestavu nenapojovali. Z dostupných velikostí dvířek nebylo možné složit rozměr, který by zakryl bok ostrůvku aniž bychom museli dvířko-panely nějak nesmyslně řezat. Napadlo mě proto použít část pracovní desky, která zbyla po odříznutí rozšíření. Respektive… už před řezáním desky jsme si spočítali jak široký má být pruh rozšíření pracovní plochy, tak aby nám stále zůstal dostatečně široký pruh, který použijeme k zakrytí boku a podložení pracovní desky. Současně je to řešení, které dává největší smysl, protože je použit materiál, který v celé sestavě již je, a nebylo tak nutné přidávat a mixovat další barvy či materiály.

K odlehčení onoho pruhu jinak masivní desky jsme i tu postavili na nožičky, stejné jako zbytek kuchyně, a deska samotná má vyfrézovaný zářez, který kryje zbytek korpusu skříňky, kde už použitá dvířka nestačila.

Není to dokonalé, ale těžko říct, jak se celá linka bude chovat po pár sezónách. Chata bude nejspíš velkou část roku neobydlená, v zimě promrzlá… Dotahovat každý detail proto nemá příliš smysl, protože jak už víme, celá stavba se hýbe. Detail, který jsem si ale odpustit nedokázala, jsou patinované mosazné úchytky, které jsem ke skříňkám pořídila….. No, a pro porovnání a umocnění výsledného efektu přidávám i staré foto z doby koupě chaty…

Své místo samozřejmě dostala i zmiňovaná lavice…. v současnosti natřená polomatnou černou barvou.

Kluci zdárně pokračují v demolici ostrova a podrostu, v plašení ryb a vodního ptactva, to když se celé dny rochňají ve vodě, chlad nechlad, vítr nevítr… a následně tahají bahno do chaty, jak jinak, ve které už je dokonce i poškrabaná podlaha, takže místy prosvítá červená…. Jako věděla jsem to, čekala to, ale zase to přišlo moc rychle.

Pepa v chatě dokončil i palubky kolem komína…

…. a přivezl na jedno odpoledne i Mařenu č. 2, kterou v křoví na protějším břehu úspěšně našel…. a vyjeli jsme si na veslovací čumendu po okolí….

S příchodem podzimu samozřejmě sílí i vítr, takže stromy ztrácí listí neuvěřitelnou rychlostí..

Pár fotek pro představu o rozložení prostoru v chatě… Celek se vzhledem k její velikosti fotí velmi špatně…

Patro pro spaní zatím slouží jako odkládací plocha, protože zatím spíme se štěňaty na zemi…. to však brzy skončí, protože rostou příliš rychle.

Spíme jako sardinky. Já nacpaná prakticky pod lavici, zatímco mě půlku noci jistá obluda kope do hlavy…. Pepa spí skoro v krbu… ale chápu… smráďata si také potřebují natáhnout nohy….

V místě, kde aktuálně věšíme kabáty, bude stát ona původní stará komoda… totiž, pokud se nám povede vyřešit uložení a odvoz všech těch křápů, které tam aktuálně zabírají místo…

Škrabání komody se ukázalo být obtížnějším, než jsme si mysleli. Podle obrovské vrstvy starých a loupajících se nátěrů jsme předpokládali, že barva půjde dolů snadno… ale omyl. Takže jsme další víkend dorazili vyzbrojeni horkovzdušnou pistolí a nastartovali agregát (solár by to neutáhl). Střídali jsme se, ale i tak to zabralo skoro celý den. Nátěr bude muset počkat, možná do příštího roku, uvnitř se s natíráním nejspíš nevejdeme, a venku už k tomu nejsou dostatečné teploty…

Je to vlastně krásný kus nábytku. Po odstranění vrstev se ukázalo, že komoda bude nejspíš i dost stará, protože kromě neuvěřitelného množství nátěrů prošla i většími úpravami – prostřední část měla původně výklopné otevírání, což naznačují místa, kde původně byly panty. Chybí i některé části zdobení a mnohá místa jsou různě opravovaná. Původní záměr byl natřít ji onou světlou perlově šedou, s použitím stejných úchytek, jaké jsou na kuchyni, ale teprve se uvidí…. Měla bych chuť nechat komodu bez nátěru, ale u hnědé trámové zdi by bohužel vůbec nevynikla.

Co ale roubeným stěnám moc sluší, je světlo…

Ráno v den našeho posledního odjezdu byl překrásný východ slunce, bohužel nevyfotitelný….

Tento víkend si asi dáme „oddych“ doma… pracovní, jak jinak, ale nemusíme nakládat milion věcí do auta, přesunovat se 150 km daleko, pak se vším do lodi, z lodi… a po pár dnech zase do lodi, z lodi do auta, 150 km daleko, z auta…

A hlavně už vážně musíme něco udělat s tou zpustlou zničenou zahradou, plesnivým skleníkem, a onou stále nedokončenou kůlnou…

chata u jezera

Achjo…. jela bych na chatu….

Print Friendly, PDF & Email

7 komentářů

  • Vendula

    Je to krása, jako vždy… vůbec nevím, ve které části Finska jste, ale v kolik vám teď zapadá/vychází slunce? 🙂 A co máte se skleníkem??

    • Tereza Talvikki Metsola

      Děkuji 🙂

      Naše nejbližší velké město je Vaasa, jsme tak nějak v jedné třetině Finska… aktuálně slunce vychází chvíli před osmou a zapadá před sedmou večer. Ale den se teď opravdu rapidně zkracuje. Každých pár dní je hrozně znát.

      Skleník je stále plný rostlin, ale přestože jsme už zapnuli topení, je tam chladno a hodně vlhko… všechno to plesniví. Veškeré hezké počasí trávíme na chatě, tak nám tu doma všechno chřadne. Budeme muset sklidit zbytek, co ještě stihl dozrát, a jinak už vše zlikvidovat a uklidit.

  • iveta

    Já taky Tery,jela bych hned,na tu naši a i na tu vaši,prostě kouzlo přírody,ach o,já jedu už v pátek,ale není to zdaleka tak krásný jako u vás-/,prostě sever je sever

  • Hanka

    Terezko, opět jsem se krásně pokochala a začetla se do tvého povídání. Netušila jsem, že ostrov máte tak daleko, ale jde vidět, že cesta vždy stojí zato;-) Kuchyň jste vyřešili parádně a ta lavice v té černé je prostě super. Už teď se těším na další fotky.

    • Tereza Talvikki Metsola

      Děkuji 🙂

      No, ono to je daleko a přitom není… Vychází to přesně na dvě hodiny jízdy, což je tak akorát. Dá se tam dojet na otočku v jeden den, ale současně to není příliš blízko. Někdo má chatu třeba půl hodiny od domu, ale my bychom neměli pocit, že někam jedeme, kdyby to bylo tak blízko…. nevím, zda to dává smysl….
      A samozřejmě na finské poměry, co se týká vzdáleností, je to prostě kousek 🙂.

  • Lucie Maniak

    Nejlepsi je ta spaci fotka! 😂😂😂👌
    Terez, je to takova krasa! 😍 Ja jsem zrelaxovana uz jenom z tech fotek! Tak nadherne jste to pretvorili, nevim, co pochvalit driv! Kuchyn je naprosto dokonala, jako nouzovka nevypada ani v nejmensim. A ta lavice! 😍 Boze, jak ta je s tou cernou barvou dokonala!!! 😍😍
    Udelali jste z toho opravdovy unik z reality, dokonale misto… ♥️♥️

Napsat komentář: Hanka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *