V zahradě 2023

Další díl reportu z loňského roku.

Celé jaro se nedá na zahradě nic moc dělat, leda tak rozbíjet led a přehazovat sníh na místa, kde je ho méně, či kde už roztál, anebo do květináčů/záhonů, aby rostliny zavlažil, ale také chránil před mrazem.

Při sezení ve skleníku za slunečného počasí jsem měla jeden z momentů „co bych tak mohla…“, takže došlo na realizaci jedné z internetových inspirací, totiž využití a předělání rozbité plechové lucerny na hmyzí domeček.

Hmyzí domeček

Těžko by hmyzí domeček mohl mít lepší tvar než tvar domečku, to se rozumí. Záměr to nebyl, ale lucerna, kterou jsem před pár lety objednala z internetu, dorazila rozbitá, a jelikož jsem se nemohla rozhodnout zda ji zasklít, nebo najít jiné využití, ležela roky ladem… až došlo na hmyzí hotel.

Koupili jsme kus pletiva, které Pepa vlepil do lucerny tavnou pistolí. Jako výplň jsem použila uschlé stonky slunečnic z předchozího roku, šišky, mechy, hobliny…. prostě věci, které jsem měla nashromážděné např. pro dekorování, protože sebrat něco v lese kvůli vrstvě zmrzlého sněhu nešlo.

Hotový domek jsme umístili do keře.

Topírna

Naše malá stavba, do které plánujeme přesunout tepelné čerpadlo, pokročila jen minimálně… takže ne, koupelnu stále ještě nemáme…

Venkovní stůl začal trochu pouštět chlupy, ale to není nic, co by nevyřešil kousek smirkového papíru…. Modřínová deska už navíc krásně šedne.

Na fasádu kůlny jsme přidali pár dalších krycích latí. Čas na dokončování celé fasády není, ale současně není potřeba se do toho příliš tlačit. Sem tam mezi jinou prací, a když vyjde počasí, natřu pár kousků dřeva, a ty pak Pepa, když má čas, přidá na fasádu. Jde to pomalu, ale jde.

Kvůli části fasády pod okny jsem odkládala osázení záhonu, který jsem tam vytvořila, a který za ty roky neskutečně zarostl plevelem. Ten jsem vyměnila za rostliny, které jsem už pár let měla připravené v květináčích, z nichž například kontryhel je vypiplaný z mini rostlin z vysemeněných semínek z jiné části zahrady.

Záhon je nad drenáží, takže bylo nutné použít netkanou textilii aby se hlína hned nevymyla.

Upřímně…já tyhle kusy hadrů absolutně nenávidím. Plevel tím proroste, a jde odstraňovat daleko daleko hůř, než z holé země. Navíc tyto textilie obsahují plasty, trhají se, kontaminují a vůbec ničí půdu… to jen tak pro detail.

Protože z hromady dřeva složeného před skleníkem bylo potřeba vydolovat nějaké větší kusy, rozebrali jsme to po letech celé.

Současně se nám podařilo najít místo kam stavební dřevo, které ještě chceme zachovat, přemístit.

No, píchli jsme ho do kopřiv, jak jinak… jen se tedy budeme snažit ty kopřivy sekat, aby ze složeného materiálu nakonec nebyl kompost.

Co vám budu povídat. Čím méně hromad, tím větší šance na budování zeleninových záhonů… Takže radost veliká.

Z horších ale stále použitelných prken z rozebrané hromady Pepa vyrobil chodník k sauně do míst, kde je země hodně podmáčená, takže si člověk našlape bahno na nohy, které si zrovna v sauně umyl.

Já přidala fermežový nátěr na pár rámů oken. Ty byly zatím natřené jen podkladovou bází.

Velká věc v naší zahradě jsou bezpochyby kytky.

Jsou mojí radostí, i utrpením, to když každé jaro čekám, kolik rostlin zase nepřežilo zimu, kolik toho rozhrabou či rozšlapou psi ve chvíli, kdy už to začalo růst, a hlavně.. jak to celé bude vypadat, protože výsadbu zásadně plánuji metodou „nemám tušení, co dělám“.