Jelikož jsem se letos se psaním článků zrovna nepřetrhla, mám tu sbírku různých fotek, ke kterým asi nejde úplně vymýšlet samostatné články.

Ale protože dle mého názoru stojí za zveřejnění, rozhodla jsem se sepsat částečné shrnutí letošního roku.

---

Jako téměř každý rok, i ten letošní začal fantastickou zimou…

Kombinace slunečního světla, sněhu a mrazu je prostě dokonalá…

• 

• 

• 

• 

• 

• 

---

V březnu už slunce sílí, prozáří celý dům a stíhá zasvítit i do kuchyně…

• 

• 

• 

• 

Po dlouhém uvažování jsme pořídili nové kuchyňské židle.

Tahle konkrétní křesílka jsem si vysnila už po nastěhování do domu, tedy dlouho předtím, než jsme vůbec měli hotovou kuchyni. Protože ale nerada vyhazuji funkční nábytek, nechávali jsme židle původní, které jsme koupili s domem.

Ty však nebyly v nejlepším stavu už před lety, a v poslední době se začaly už úplně rozpadat. Renovovat půjdou, a určitě to máme v plánu, ale nemá smysl dělat to narychlo a provizorně. Řádná renovace ale znamená spoustu času, který nemáme… A protože na vyhlídnuté židle byla zrovna výrazná sleva, rozhodla jsem se je pořídit.

Roky jsem hledala židle, které budou pasovat do naší kuchyně, ale hlavně celkově do toho našeho mixu nových a starých věcí. Úplně nejvíc jsem snila o židlích finské výroby, o nějaké finské klasické designovce. Bohužel veškerý finský design, který by stylově pasoval do naší kuchyně, absolutně nejde dohromady s naším jídelním stolem. Takže jsem po dlouhém přemítání skončila u židlí Carmen švédské firmy Rowico.

Tahle křesílka jsou taková zajímavější verze klasických severských židlí – ve finštině tzv. pinnatuoli… Tyhle špruslové židle se už dlouhé roky vyrábí v nejrůznějších variantách, velikostech, tvarech i barvách. Je to taková klasika pasující do starých domů, i do moderního interiéru, a do našeho mišmaše tedy ideální.

Protože jsem si zamilovala mix různých židlí a barev u stolu, rozhodla jsem se při nákupu stejného typu židlí zkombinovat alespoň více barev.

Křesla se kvůli své velikosti vejdou ke stolu jen čtyři. Pravda ale je, že šest židlí jsme u stolu měli jen kvůli tomu, že se vešly, a vypadalo to lépe. Většinu času jsme v domě jen sami dva, s případnou návštěvou čtyři, takže menší počet židlí vůbec nevadí, a v případě potřeby se židle jednoduše přidají..

Co se křesel týká, minimálně to dřevěné, lakované, by mělo být dostupné i v Čechách, ostatní barvy nevím… nicméně před koupí jsem četla recenze a na ty barevné si lidé hodně stěžují, a já mohu nespokojenost jen potvrdit.

Totiž barevný nátěr byl částečně oloupaný už při vybalení židlí z krabice, a v místech, kde jsou jednotlivé díly spojeny, stačí přejet suchým hadříkem a nátěr se dál loupe.

Nicméně já s horší kvalitou počítala, a pro nákup se rozhodla proto, že židle jsou dřevěné, a mohu je tedy v budoucnu obrousit a natřít nátěrem kvalitnějším.

Úplně největší důvod pro výměnu židlí je však výška sedu… respektive trochu vyšší, atypický, stůl.

Židle, které jsme užívali doposud, jsou pro náš stůl příliš nízké, a přestože jsme s Pepou oba hodně vysoké postavy, u jídla jsme, když to přeženu, sotva viděli do talíře. Současně je ale stůl stavěný tak, že příliš vysoké židle se pod něj nevejdou, respektive, člověk se nevejde nohama, pokud židle bude příliš vysoká.

Takže byl i celkem boj sehnat správně vysoké židle.

Nová křesla jsou o pár centimetrů vyšší než původní židle, což je nesmírně znát…

• 

• 

---

Další velkou změnou v našem interiéru jsou psi.

Totiž psi na gauči… a psi v posteli.

Vzhledem k velikosti rasy jsme nikdy dřív psa na gauč ani do postele pouštět nechtěli… jenže od doby, co jsme přišli o Orffa s Linusem, jsem nějak vyměkla…

Najednou mi bylo hrozně líto, že štěníci leží na svém pelechu, zatímco bychom se mohli tulit na pohovce..

Pepovi se to vůbec nelíbilo a hrozně dlouho odolával. Já si to sama sobě snažila vymluvit, protože mi bylo jasné jak bude pohovka vypadat… jenže když on Alvar je malej ťuňťa… a tak si jen tak lehce sedl na kraj pohovky… přitulil se… trochu se opřel…. a pak najednou ležel…. a tvrdě spal.

Byla jsem doma sama a úplně mě to dojalo a rozbrečelo… Mám pejska. Mám chlupatou šelmičku co usne s hlavou na mém klíně…

Pepa ještě nějakou dobu protestoval, ale nakonec jsme ho my tři přesvědčili… asi tou spoustou hrozně smutných pohledů.

No a pak jednoho rána Alvar vlezl k nám do postele…. Tak jak jsme to dělávali jako malé děti, kdy jsme se ráno nacpali do postele rodičům….

No… a tak s námi kluci sice nespí (fakt se nevejdeme), ale prakticky každé ráno si přijdou pro svou dávku společného lenošení.

Totiž lenošení…. on je to občas fakt boj … o prostor… o peřinu… Když vám vlkodaví obluda přilehne deku, hodně těžko jí zpod něho budete tahat. Tak kolikrát napůl mrznu, napůl visím přes kraj postele, zalehnutá psem, nebo oběma… ale rozhodně si nestěžuju.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

---

No a na konec…. pár fotek severské nádhery… totiž polární záře…

Bydlíme už dostatečně na severu, abychom polární záře viděli, ale bývají obvykle jen málo viditelné, nevýrazné. Letos byla solární aktivita velká, a září byla spousta, bohužel ale u nás prakticky stále zataženo…..

… až jednou v noci….

• 

• 

• 

Vidět výraznější polární záři je dechberoucí zážitek. Vidět ji přímo nad vlastním domem je jako ze sna.

🖤🖤🖤