Doufám, že jste prožili krásné a klidné svátky…..

My si dali ještě jedno menší kolo předvánočního stresu, to když jsme se 24. v jednu ráno vrátili od sousedů z našeho tradičního ochutnávání šunky, abychom kromě očekávané louže v předsíni našli i pochcanou pohovku, ožvýkaný Hempea polštář, a rozervanou deku se soby z Pentiku…

Při uklízení toho chaosu Alvar, který byl sotva týden po operaci, stihl sežrat ponožku, a jak se ukázalo, před naším příchodem i kusy oné rozervané deky.

Takže jsme se tu na sebe s Pepou v připitém stavu vzájemně vyřvali, a za naštvané ignorace psích prasat šli spát.

Štědrý den byl ve znamení úklidu, protože kvůli Alvarově operaci a následné péči jsme to dřív nestihli.

Začínám razit teorii, že vlkodav se nejmenuje vlkodav proto, že zabíjel vlky, ale protože se vlkem zadáví. Určitě ho celého spolkne, aniž by ho pořádně rozkousal. Úplně to vidim.

A tak probíráme bobky. Část už prošla, ale pořád chybí ona ponožka a jeden velký kus deky. Nezbývá než doufat, že je to jen někde zapadané sněhem….

Edit: za těch pár dnů, kdy jsem článek sepisovala, prošly zbývající kusy deky i ponožka…. ovšem hned následující den stihl Alvar rozervat další můj svetr a sežrat z něj kapsu. Takže jedeme další kolo…

---

Přiznám se, že jsem byla hodně zpruzelá, jelikož strom jsme zdobili teprve 23., až jsem si říkala, zda to má vůbec cenu. U mě vánoční pocit končí s předáním dárků… občas, dle nálady, trvá do 26., a když to jde hodně dobře, výzdobu, tedy hlavně strom, snesu ještě na Silvestra. Ale upřímně, nejraději bych strom rušila už na Štěpána, jenže pokud stále dobře vypadá, nemám srdce ho zlikvidovat. A protože prostě zásadně nestíháme zdobit strom v předstihu, straší nám tu třeba ještě v půlce ledna…. uf..

Po dlouhém uvažování mi 22. došla trpělivost a natřela jsem krb. Nějak jsem se na tu začouzenou prasečinu nemohla dál dívat. Nevím, zda to byl dobrý nápad, protože teď svítí až do sousední vsi. Fermežová barva má tendence v tmavém prostředí žloutnout, topení v krbu tomu ještě přidává… ale že nátěry zežloutly až tak moc, jsem fakt nečekala. Barevný rozdíl mezi krbem a stropem, včetně lišt kolem oken a dveří, je do očí bijící.

Letos jsem měla už na podzim takovou sváteční náladu a hodně jsem se na Vánoce těšila. Dlouho jsem sháněla krásné nové šaty, protože proč ne, a to konkrétně zelené sametové, až jsem kromě nich sehnala přes inzerát i jedny vínově červené….. Ty šaty se mi líbí natolik, že jsem se kvůli nim po několika letech rozhodla použít červenou i v interiéru…

Jen tak decentně, aby mě nešlehlo, ale svátečně a pro nás nevšedně.

A jasně že věci nevyšly podle plánu…. třeba červené papírové hvězdy, které opožděně dorazily poštou až 23. a místo dvou balení po 3 ks dorazily kusy dva, a já samozřejmě potřebovala 4. A úplně nejhorší byl plánovaný středobod štědrovečerního prostření, totiž červený amarylis… koupila jsem dva, oba napučené, ale ani jeden doteď nevykvetl. Pepa byl při honu na vánoční strom pověřen i sháněním již rozkvetlého kvítka, ale nepovedlo se….

Tak jsem se po dokončení úklidu a umytí vlasů ve dřezu (nejlepší způsob jak si umýt hlavu, když není koupelna) namalovala, oblékla sametové šaty, a se sklenicí vína v ruce si řekla, že co je, to je… co není, není… se z toho přeci nepo…

A to je vlastně asi definice našich Vánoc, taková naše tradice…… stres, další stres, a pak uvědomění, že všechna očekávání, zvyky apod. jsou vlastně hlouposti. Nejdůležitější je pohoda a klid, dobré jídlo, pití, a hlavně milované bytosti kolem. Zda člověk vstává od stolu při štědrovečerní večeři, kdy zdobí strom, či jaké další zvyky dodržuje, či nikoliv, je fakt úplně jedno.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

---

Přejeme vše dobré do následujícího roku.

Ať už bude jakýkoliv, nezapomeňte, že velkou část našich životů si tvoříme my sami, a velká spousta stresů a problémů pochází z našich vlastních hlav.

Onnellista uutta vuotta!