V zahradě 2025
Loni přišlo jaro nečekaně brzy, a už začátkem března byla zahrada částečně rozmrzlá. Koncem března byl stav nahromaděného zledovatělého sněhu kolem domu stejný jako bývá v květnu.
Po letech váhání jsme se odhodlali k likvidaci vrby na dvoře. Nechtěli jsme prostor úplně otevřít, a snažili se vrbu postupně prořezávat aby měla šanci obrašit, nic ale nepomohlo, a vrba se už několik let, přestože svázaná lanem, celá rozvalovala. V zimě pod sněhem, v létě po dešti. I přes ořez byla neustále v cestě. První léto po koupi domu původními majiteli pokácené nálety vyhodily asi půlmetrové výhony. Většinu pozemku jsme začali sekat, ale tenhle jeden keřík jsme nechali růst. Pár let trvalo, než z ní byl velký keř, pak asi dva tři roky byla hezká, a od té doby se rok co rok válela, a často byla pod útokem mšic a jiných breber.
Variantou bylo uříznout ji celou a nechat znovu obrašit. Ale čekat roky až vyroste, aby pak byla hezká zase jen tři roky, nám přišlo jako nesmysl, a tak jsme po dlouhém váhání vrbu ořezali, a později, po komletním rozmrznutí země, vykopali kořeny a na místo zasadili jabloň.
Podařilo se nám sehnat už trochu větší plodící strom (finská odrůda Valkeakuulas), tak snad přežije první zimu. Na práce samozřejmě dohlížel Alvar… kterého jsme nakonec pro jeho vlastní dobro museli zavřít do verandy…
Konečně jsme se dopracovali k zavěšení kari sítě pro popínavou hortenzii…. Zasazenou už ji sice máme roky, ale podle všeho má pomalý start, a nám ji navíc před časem oholili psí kluci…. tak uvidíme…
Pověsili jsme pár nových ptačích budek, začali připravovat terén pod skleník, a také jsem si po letech toužení pořídila houpací lavici – retro model finské firmy Varax. Dlouho jsem odolávala, protože lavici na sezení na dvoře jsme měli. Ta byla ve špatném stavu, a Pepa ji před pár lety poopravil, nicméně nám ji následně okousala štěňata, a ulomilo se pár dalších špruslí. Pořád půjde opravit, ale už to není projekt na pár hodin + nátěr, ale bude potřeba ji nejspíš celou rozebrat…. s naší morálkou projekt na několik let, no.
Dlouho jsme si do zahrady plánovali nějaký vodní prvek. Miniaturní jezírka se nám nelíbí, na velké nemáme prostor, a okrasné nádrže apod. bývají nebezpečné pro zvířata. Jelikož nám šlo hlavně o zvuk tekoucí vody, pořídili jsme nakonec menší nádrž s fontánkou, kterou jsme umístili do kamene k už již existující hromadě v trvalkovém záhoně. Když vše zaroste, není na fontánku od venkovního sezení vidět, ale to nevadí, protože primárně jsem chtěla vodu pro ptáky.
No, ve výsledku je z toho spíš glorifikované pítko pro psy.
K mé radosti se probraly k životu rok předtím přemrzlé hortenzie. Ne všechny, bohužel, nicméně většina přežila…. uf.
Přestože konec léta byl chladný a vlhký, noční mráz přišel až v polovině října, a ještě koncem roku jsme zvládali nějaké práce v zeleninové zahradě. Vůbec bych se nezlobila, kdyby ta prodloužená sezóna vyšla i letos.


































































































Jeden komentář
jana
Krasa! My mame zahradu v prudkem svahu,v lete zde prazi cely den slunce, tak-ze krome levandule se zde zadne jine kvetiny nedaji pestovat. Mam ji tedy vsude. Nez ji na podzim vsechnu ostriham, zabere mi to nekolik dni.
Hezke dny preji.