Loni před začátkem léta Pepa dojel na otočku do Čech, s prázdným autem a přívěsem, aby po letech přestěhoval naše věci. Přivezl taktéž kovový modulární plot, který jsme kdysi nechávali vyrábět kvůli Linusovi s Orffem, čímž se vyřešil problém s částí oplocení, obzvlášť proto, že součástí plotu jsou i funkční otevírací pole/brány.

Protože věcí bylo tolik, že nám zaplavily celý dům, sbalili jsme se a odjeli na chatu, kde jsme pak trávili prakticky celé léto, protože do toho chaosu doma se nám vracet nechtělo.

No a protože jsme byli pryč skoro pořád, zahrada se proměnila v plevelovou džungli.

Po dlouhém dumání co s oplocením trvalkových záhonů jsem vymyslela jednoduché kovové zápichy s okem, nastřihané a nakroucené z železných tyčí. Rezavé prvky v zahradě se mi moc líbí. Prozatím jsme oky protáhli původní staré šňůry od elektrického plotu. Mám určitou představu, jak by lano, které použijeme, mělo vypadat, ale zatím jsem nenašla žádné, které by odpovídalo. Rozhodně chceme nějaké přírodní, třeba konopné, ale jde hlavně o jeho tloušťku, která bude hrát velkou roli ve výsledném vzhledu.

Takže zatím stav s umělou šňůrou. Myšlenka zápichů je navíc taková, že v zimě, kdy napadne sníh a celý terén je jinak vysoko, k nim bude v případě nutnosti možné přidrátovat pletivo a oplocení tak zvýšit.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

---

Topírna

Protože podlahu v budoucí koupelně máme po jejím vytopení stále ještě otevřenou, rozhodli jsme se ji už nezavírat a rovnou předělat rozvody. Věc se má totiž tak, že tepelné čerpadlo, kterým vytápíme dům, a zásobník na teplou vodu, stále stojí na části prasklou vodou poškozené podlahy. Tu jsme jen částečně rozebrali, abychom mohli odstranit veškerou izolaci a nechat vše větrat. Nicméně abychom podlahu mohli opravit, musíme nejprve odstranit tepelné čerpadlo. No a když už budeme to těžké čerpadlo stěhovat ven přes díru v podlaze, učinili jsme rozhodnutí už ho zpět nevracet.

Plán je postavit samostatně stojící stavbu – topírnu v blízkosti domu a samotného vrtu, a do něj pak čerpadlo i se zásobníkem teplé vody přestěhovat.

Jako ideální se nabízelo řešení koupit a přestěhovat nějakou starou kůlnu, aby výsledná stavba vypadala jako by tu stála odjakživa. Bohužel ale i ty nejmenší původní stavby, které jsou typické pro místní architekturu, jsou zbytečně velké. Celý projekt stěhování by byl příliš pracný a finančně nákladný. A protože danou stavbu budeme muset navíc i vytápět, naplánovali jsme místo toho postavit něco opravdu malého, co nezabere moc místa a nebude na pozemku příliš rušit.

Umístění topírny dává smysl i proto, že se díky malému rozměru vejde přesně do míst, kde jsme potřebovali pročistit náletové stromy, které poslední roky narostly do rozměrů, kdy si stíní a utlačují se mezi sebou navzájem, a začínají se lámat a padat.

• 

• 

• 

Jak už to tak bývá, kdykoliv potřebujeme něco kopat, narazíme na kámen…. či celou skálu. Kámen Pepa částečně olámal, tak abychom s plánovaným betonem nemuseli jít příliš nad terén. Další zákonitostí našich výkopů je pak i déšť a následné hrabání se v bahně… Po letech kopání v dešti na minibagru bez střechy si ale Pepa pořídil bagr větší, s kabinou, takže šla práce mnohem rychleji.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Obří izolované trubky zůstanou druhým koncem mimo dům až do jara/léta, kdy bude možné pokračovat s výkopem až pod dům. To samé platí pro přepojení trubek z vrtu.

Stavbu samotnou tvoří jednoduchý rám, který bude vyplněn izolací, zevnitř uzavřen nejspíš překližkou, zvenčí pak klasicky izolační dřevovláknitou deskou a tradiční fasádou.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

U rekonstrukce nejsme zvyklí používat výkresy. Pravda je totiž taková, že náš typ staveb je tak nesmírně křivý, že každý úkon a každou práci je potřeba řešit za pochodu. Většina problémů se řeší pocitově, a „od oka“, výkresy jsou dobré leda pro stavební úřad nebo na výstavku. Ale protože topírna je stavba kompletně nová, plány si Pepa nakreslil.

Teď jen počkat na lepší počasí a zavřít střechu, bez které zatím není možné se stavbou pokračovat.

---

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

---

V listopadu se na pár dní udělalo malinko tepleji, a protože bylo jasné, že se jedná o poslední hezké dny na několik měsíců, chytla mě euforie mixlá panikou, a vytáhla jsem plechovky s nátěrem.

Na práci s fermežovou barvou už byla příliš velká zima, hlavně proto, že barva schne několik dní. Pár stupňů nad nulou a slunce ale stačilo na podkladový nátěr.

Stihla jsem natřít jen rámy oken kůlny, a také rámy dvou zbývajících oken domu směrem do dvora. Ale lepší než nic.

• 

• 

• 

• 

• 

Také jsem se rozhodla natřít vnitřní stranu vchodových dveří, která dostává zabrat od psa… Alvar má bohužel zvyk škrabat na dveře. Dělal to už i Linus, ale ten jen odíral nátěr. Alvar dává do každého škrábance tolik síly, že za chvíli bude ve dveřích díra. Vrstvy nátěru dveře alespoň trochu chrání.

Nátěr je jeden z mnoha, které jsme měli doma (rychloschnoucí fermežová barva lokální výroby). Odstín při otevřených dveřích vypadá jako bílá, při zavřených v kontrastu s bílým interiérem verandy je však poznat, že jde o světle šedou.

• 

• 

• 

Za těch pár měsíců od natření už jsou dveře k nepoznání, plné škrábanců a děr. Obávám se, že na Alvara bude platit asi jen oplechování.

---

Do prvního sněhu už jsme stihli jen odstěhovat Brouka, pro kterého jsme zařídili stání pod střechou, tak aby další zimu nerezl pod ledem a sněhem. Poprvé po letech nestojí před domem, což jsem skoro obrečela, ale je to tak prostě lepší….

Ty zdánlivě hloupé šňůry kolem záhonů fungují dobře i za sněhu. Kluci sice občas do záhonu vlezou, ale naprosto minimálně, takže keře nejsou olámané, a trvalky letos snad nebudou ušlapané do kusu ledu.

• 

• 

---