Z důvodu špatného víkendového počasí na podzim, stavby topírny, a samozřejmě každoroční předmrazové paniky ze zazimovávání zahrady a všeho kolem domu, jsem byla na chatě naposledy v srpnu minulého roku.

Pepa se na chatu vypravil sám. Jednou koncem léta při finální kontrole sauny stavebním úřadem. Podruhé v listopadu při zazimování chaty a vyzvednutí lodi.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

A nejspíš proto jsem letos v myšlenkách na chatě už od ledna, protože to čekání bylo zkrátka nesnesitelné..

Našla jsem před časem na Instagramu účet sdílející fotky od našeho jezera, takže pravidelně kontroluji příspěvky a na jaře tedy i stav ledu.

Díky výraznému oteplení jsme se s velkou nadějí vypravili na chatu hned první květnový víkend. Podle fotek a videí šlo poznat, že na velké části jezera už je otevřená voda, takže i kolem našeho ostrova, problémové jsou ale přístupové cesty. Z velké loděnice se dá sice dobře vyjet, ale kousek odtud je poměrně mělká část jezera, která snáz promrzá, a o to déle pak led drží. Vzali jsme s sebou Mařenu (velkou loď), protože i v případě, že nebude možné projet až k ostrovu, můžeme ji už nechat ukotvenou na místě v loděnici.

Pro případ, že se na ostrov nedá projet velkou lodí, máme na břehu naproti ostrova v trávě pohozenou loď menší (Mařena č.2). Místo je to chráněné, a proto i tam dlouho drží led, ale bývá ho menší plocha, a v minulém roce se tudy Pepa, při rozbíjení ledu za jízdy, na ostrov dostal.

Vyhodili jsme tedy Mařenu na vodu, Pepa zkusil dojet k problematické oblasti, aby zjistil, že tam stále je led, kterým neprojede. Vrátil se. Loď jsme ukotvili, a jeli zkontrolovat druhé místo.

Jak se ukázalo, led byl stále příliš silný i tam, takže ani malou lodí se k ostrovu dostat nedalo.

Pátek před prodlouženým víkendem.

9 hodin večer.

Domů 150 km.

Světlo se tou dobou dalo čekat tak do půl jedenácté večer, ale nebe už doopravdy neztmavne celou noc.

A protože se nevzdáváme snadno, a protože onen zmiňovaný Instagram, věděli jsme, že je už skoro měsíc průjezdná cesta z řeky, která do jezera ústí. Na místě jsme se nikdy nebyli ani podívat, ale víme, že se tam někde nachází další místo ke shození lodi do vody.

Zkusili jsme se dojet podívat. Místo vyhovovalo. Dojeli jsme zpět do loděnice naložit Mařenu, tu převezli k řece, a pak se pomocí námořní mapy v mobilu snažili zorientovat v travnaté části jezera, kterou vůbec neznáme.

Dojeli jsme.

Sice úplně zmrzlí, ale dojeli.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Venku už mrzlo a vytopit prázdnou chatu někdy v 10 večer, aby se v ní dalo spát, je dost problém. My lidi máme na spaní patro pod střechou, ale psí kluci musí mrznout na podlaze.

Alvar problém nemá, je nejspíš křížený s ledním medvědem, protože naopak vyhledává chladná místa. Zato Eliel je zmrzlina. I když leží přímo před krbem, celý se třese.

Gaučák, no.

Příjezd nám trochu pokazila i loni postavená terasa, která se přes zimu neskutečně zvlnila.

Věděli jsme, že se terén bude hýbat, proto jsme se neobtěžovali s betonováním patek či něčím podobným. Ale já osobně nečekala, že se to celé pohne tak moc.

Takže plány na dokončení venkovní kuchyně a sezení jsme museli odložit než se nám terasu podaří srovnat.

Achjo.

• 

• 

Protože jsme na chatu vyrazili po oteplení, zbytky ledu kolem tály přímo před očima. Přesto ale díky nočnímu mrazu nejprve led přibyl.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

A byli to majitelé účtu, který na Instagramu sleduji, kteří se hned v sobotu pokoušeli projet k loděnici, avšak bez úspěchu.

Nicméně v neděli už led prorazili, jako první a vytrvalí odvážlivci, čímž nám ušetřili týden čekání.

Vyrazili jsme proto hned vyzvednout auto z onoho říčního parkovacího místa… tedy Pepa mě vysadil u auta, a zatímco jsem přeparkovala do naší loděnice, on dorazil lodí, skrz proražený led, mě vyzvednout. A pak ledem zase zpět na chatu..

• 

• 

Chatu v naší nepřítomnosti obývaly myši, takže si možná umíte představit tu spoušť….. to nejnutnější (pracovní plochu kuchyně) jsem uklidila hned v noci po příjezdu, protože jsme mimo jiné umírali hlady.

Přestože denní teplota se každým dnem zvyšovala, zvyšovala se i rychlost větru, což ve chvílích, kdy se slunce schovalo za mraky, způsobovalo mrazivý severák.

Pohodlnost chaty se od stavu před rekonstrukcí sice dost vylepšila, ale pořád je vcelku minimální.

Chata je velmi malá, což umocňuje její čtvercovitý půdorys. A jelikož jsme se rozhodli zachovat starou dřevěnou lavici, není v celé chatě vlastně žádné místo, kde se dá pohodlně usadit. Za teplého počasí to vůbec nevadí, protože veškerý čas trávíme venku, proto jsme také stavěli velkou terasu…. ale protože jsme ostrov nechtěli hyzdit přístřeškem ani pergolou, jsme vydáni napospas počasí, a za toho špatného končíme zavřeni v malém prostoru chaty.

Ve dvou lidech na pohodu…. ale naši psi vydají za další dva dospělé, takže jsme tu už dost na těsno.

Víkend jsme věnovali úklidu, plánování dalších prací, čtení knih (totiž já), otužování (Pepa) a hlavně zjišťování, co se vlastně stalo s terasou.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Jak se ukázalo, propadl se trochu roh chaty, což terasu vypružilo a zvlnilo.

Naštěstí jsme to s materiálem na terasu přehnali, takže celá konstrukce se pouze zvlnila, ale nikde nepraskla, a prkna, uchycená „neviditelnými“ šrouby, které jdou do materiálu zboku a křížem proti sobě navzájem, zůstala taktéž všechna na svém místě.

Základ chaty jsme před stavbou terasy samozřejmě kontrolovali, problém je ale prostě podloží ostrova, který celý drží pohromadě snad jen díky kořenům stromů. Vše se tedy neskutečně hýbe, dokonce i chata, u které by člověk čekal, že po desítkách let už dostatečně sedla.

Prkna terasy hodně seschla, takže se vytvořily velké spáry, a všechno naše dořezávání na milimetr šlo do háje, což zamrzelo nejvíc.

---

Po dlouhém přemýšlení jaké židle pořídit k venkovnímu stolu jsem si řekla, že nevidím důvod proč kupovat nové, když na chatě židle máme. Jsou sice interiérové, ale beztak potřebují nový nátěr, takže natřu-li je fermežovou barvou, mohou sloužit dobře i venku. Na dešti je nenecháváme, a když odjíždíme, uklízíme je do chaty, takže je určitě nezničíme a budou zase k užitku. Protože je ale potřeba oškrabat nátěry původní, a natřít pak znovu několika vrstvami barvy, židle jsme vzali s sebou domů, kde na nich mohu pracovat dle libosti, bez nutnosti tahat všechno nářadí na ostrov.

---

Další víkend už byla cesta na ostrov jednoduchá, navíc se neskutečně oteplilo, takže jsme měli úplně prázdninovou náladu.

Na chatu jsme jeli vybaveni heverama, takže jsme přizvedli a podložili propadlou chatu, vyštelovali terče, na kterých terasa stojí, a tím ji dorovnali. Dřez venkovní kuchyně je z jedné strany stále nakřivo a padá směrem k chatě, nicméně se ukázalo, že je to dřezem samotným – zvlnil se rám, který je součástí dřezu. Ten plánujeme dorovnat/vypodložit, a pak už snad vyrobit dvířka a celou kuchyni zavřít.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Jo, a vyrazili jsme si na výlet.

Kluky jsme nechali na ostrově, nebývá často, že máme možnost je někde odložit, takže jsme toho rádi využili.

Na řece, v místě odkud jsme se první víkend dostali na ostrov, je začátek krátké trasy (lehce přes 4 km), kterou otevřeli v roce, kdy jsme ostrov koupili, ale ještě nikdy jsme tam nebyli. A tak jsme se rozhodli tam podívat, i proto, že se dá k místu dojet lodí.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

---

A pak Pepa odletěl do Čech, takže dva víkendy v háji, ale já mám alespoň čas oškrabat ty židle, uf…

---