Skleník #2
Když jsme před pěti lety začínali stavět skleník, udělali jsme velkou spoustu ústupků a kompromisů s tím, že do budoucna nejspíš postavíme skleník další….
A když jsme loni po letech plánovaní zeleninové zahrady konečně založili záhony před skleníkem tak jak jsem si přála, byl součástí plánu i onen zmiňovaný druhý skleník.
Jelikož jsme i přes některé detaily (např. hodně tenké profily) s prvním skleníkem (Vitavia Sirius) spokojení, a nechceme mixovat konstrukce různého druhu, vybrali jsme skleník od stejného výrobce, tentokrát však model s cihlovou podezdívkou – Vitavia Cassandra.
A protože ke skleníku s podezdívkou přirozeně patří pařeniště, museli jsme ho také přidat, přestože nic takového součástí skleníku není, a celý projekt se tím zkomplikoval…
Ale abych nepředbíhala, nejprve byly nutné terénní úpravy…
Na místě skleníku se nacházel původní kompost, který bylo možné odstranit až pozdě na jaře, protože byl na kámen zmrzlý. Po jeho romrznutí jsme nedostatečně zkompostovanou část přesunuli do nového kompostu, a zkompostovanou část překátrovali k použití v záhonech.
Pak přišlo na řadu vyměřování, bagrování a beton….. a ano, zase kameny.. Přesné umístění skleníku je tak dáno mimo jiné prostorem mezi kořeny stromů a nevykopatelnými kameny. A jak už to tak bývá… kdykoliv cokoliv kopeme, zaprší…
Cihly na podezdívku jsem vybírala dlouho. Nakonec jsem vybrala patinované od finského výrobce. Mají krásnou barvu a v tom samém odstínu prodávají i obklad, který je možné použít jako dlažbu, kterou plánujeme stejně jako v prvním skleníku. I s dopravou to celé vyšlo levněji než staré cihly přes inzerát, nebo lokálně sehnatelné moderní cihly. Ale bez problémů to neproběhlo…
Kromě toho, že se dodání odsouvalo a cihly jsme tak dostali o několik týdnů později než bychom rádi, obklad, tedy naše plánová dlažba, má úplně jiný rozměr než bylo zmíněné na webu. Ukázalo se totiž, že jde vlastně o boční kus odříznutý z cihly. Na internetu uvedený rozměr odpovídal ploše cihly a plán byl obkladem celou zídku začistit, protože cihly jsou děravé. S doručeným rozměrem to možné není, ale na podlahu dlaždice i tak použijeme.
V téhle fázi jsme začínali chvátat, protože rostliny vypiplané ze semínek začínaly chřadnout, krátila se sezóna, a hlavně se blížil začátek dalšího projektu, před kterým jsme skleník potřebovali dokončit…
Cihlová podezdívka je krásná, ale bylo to náročnější, než jsme čekali.
Pepa zdít umí, ale tohle bylo poprvé kdy stavěl z pohledových cihel, navíc stařených, takže hodně křivých. Už u prvního šáru jsme zjistili, že nejefektivnější bude, když Pepa bude zdít, a já po něm budu spáry začišťovat. I tak nám ale trval jeden šár celý den.
Stavěli jsme jich 7. Takže 7 dní. Ale ne žádné dvě tři hoďky večer po práci, kdepak… pěkně 10 – 12 hodin s rychlým obědem a kafem vypitým během technologické přestávky…
Už nikdy nic zdít nebudeme.
Stavba skleníku samotného byla rychlá, zasklení trochu komplikovanější, protože ze zadní strany jsme se museli procpat větvovím, a z přední jsme skákali přes vyzděné pařeniště…
Totiž pařeniště…. postavili jsme si něco, čemu v Británii říkají „cold frame“. Nebude v něm hlína, jen štěrk, a bude sloužit pro rostliny v nádobách. Na jaře pro předpěstovávané rostliny, které už mohou být venku, ale potřebují být chráněné, v létě např. na cukety.
Nízká výška podezdívky skleníku limitovala zídku pařníku, která by byla nedostatečná prakticky pro jakékoliv pěstování, a tak jsme vnitřek oproti terénu zapustili.
Záhon uvnitř skleníku jsme olemovali dřevem. To bude kromě hlíny držet i dlažbu, ale kvůli maximalizaci prostoru pro vysoké rostliny nebude záhon vyvýšený.
Nepodařilo se nám lokálně koupit big bag kvalitní hlíny, ale sehnala jsem v akci dvě plné palety pytlované, s dopravou levněji než běžně kupujeme v blízkých obchodech. Jednou v životě jsem tak zažila klid na duši, že mi nedochází hlína, a hlavně jsme si ušetřili přehazování skoro 150 pytlů do auta a na káru.
Do skleníku se ta hlína ale sama nenanosila…
Dlážděná část podlahy bude vytápěná a v prostoru vedle dveří bude přivedená voda. Nic z toho jsme ale zatím dokončit nestihli, stejně jako víka na pařník. Zvládli jsme však přidat ještě poslední chybějící záhon.
Úroda byla letos mizerná. Od brzkého jara jsme bojovali s mšicemi, a po vysazení rostlin ven, i s housenkami. Po dokončení skleníku navíc přišlo několik týdnů třicetistupňových veder, takže se růst všeho úplně zastavil. Rajčata v novém skleníku tak nestihla uzrát, papriky jsme nějaké sklidili. Tak snad to příští rok bude lepší… Jinak máme, až na těch pár pěstování neomezujících detailů, hotovo.
2 komentářů
jana
Terezko, jiz jsem se tesila na vas dalsi prispevek. Jako vzdy – klobouk dolu pred vasim umem!Zdravim z destive Sumavy.
Hana Koubová
To je zase nadhera 😻 tento sklenik obdivuji a ta vase precizni prace, uplne skoda ho umazat hlinou, ja bych do nej chodila pit kafe a dala si tam kresilka 😁 cihlicky jsou dokonale. A ty palety hliny mi rozproudi krev, vic jak nova kabelka 😆 Uroda byla letos mizerna i u nas, moc prselo, vse plesnivelo. Rajcata visi zelena premrzla venku a uz trochu snezilo. Vedle skleniku mam hortenzie, ale asi udelam zahon na cukety, jako mate vy. Vypada to skvele. Jste uzasne sikovni oba.