Punainen Talo - Červený Dům
Interiéry & design

Sen o knihovně…

Když jsem před nedávnem psala článek o dokončení kuchyně a zařízení obýváku na skutečný obývák, zmínila jsem i svou vysněnou knihovnu a fakt, že její dokončení je v nedohlednu….


Nebývala jsem extra velký čtenář…… Vlastně jsem jako dítě četla hodně málo, skoro vůbec. Měla jsem pár období, kdy jsem objevila sérii nebo nějaké konkrétní knihy (např. o umění), které mě hodně bavily, ale obecně jsem čtení spíš nenáviděla.

Tak jako nemám ráda, když lidé zbytečně žvaní, nemám ráda ani zbytečný text. Bohužel prakticky všechny knihy z povinné školní četby jsou „žvanící knihy“. Všechny ty „klasiky“… české, ruské…. jakékoliv…. čtu, a v hlavě mi to dělá „bla, bla, bla“. Nevyhnutelně tak i po přečtení celé knihy nemám tušení, o čem byla. Kromě toho, že neumím vyprávět děj (ať už knih či filmů..) a mám totální zásek kdykoliv po mně někdo něco takového chce, nejsem schopná číst věci, které mi způsobují až fyzickou bolest…. Nenávidím například tolik milovaného Malého prince. Nenávidím veškeré knihy, filmy a seriály s naivními či hloupými hlavními hrdiny. Malý princ je bolestně naivní… a neuvěřitelně bolestně napakovaný bláboly. Já chápu sdělení knihy, chápu myšlenku, ale je to způsob jejího sdělení, který mi rve vnitřnosti z těla.

Doopravdy číst jsem tak začala až ve svých 16 letech… díky Finsku….

Byla to ta neuvěřitelně silná touha vědět o Finsku víc, co mě dohnalo k návštěvě knihovny, přestože použité, osahané a zničené knihy nemám v oblibě. A zjistila jsem, že existuje literatura, která mi sedí.

Mám ráda jazyk. Mám ráda jeho možnosti, prostor pro kreativitu, ale i fakt, že výběrem slov a způsobem, kterým mluvíme, či píšeme, se o sobě navzájem dozvíme víc, než z obsahu slov samotných.

Na finské literatuře miluji její syrovost a strohost. To ovšem neznamená, že chybí obsah… naopak. Kde např. český autor potřebuje několik stran k popsání pocitu či situace, tam Finovi stačí pár vět. Nemusím se pročítat džunglí zbytečných slov, když ke stejnému sdělení stačí slov pár, jen velmi pečlivě zvolených.

A protože finština nabírá na popularitě, začalo přibývat nových překladů, a mně nových knih.

Když pominu fakt, že naše maloměstská veřejná knihovna brzy měla knih od finských autorů méně, než já doma, kupovala jsem (a stále kupuji) knihy především proto, že do knihoven nerada chodím.

Nerada chodím kamkoliv, kde jsou lidé. Kromě období hospod a koncertů kolem mých dvacetin, se mě tenhle stav drží celý život. A s věkem se to očividně zhoršuje. Zároveň, jak už jsem psala, nemám ráda ošmatané knihy. Nemám ani tak problém se špínou či bakteriemi, jako se stavem knih celkově. Já si své věci udržuji v pořádku. Většina mých knih vypadá nově, přestože jsem je četla. Když díky typu vazby hrozí, že se knize budou po přečtení rozevírat stránky, čtu ji částečně přivřenou…. (říkám pořád, že jsem divná). Stav knih z veřejných knihoven tudíž neodpovídá stavu, ve kterém bych je chtěla číst.

….. a do toho jsem prostě hromadič… Takže tak.

No, takže jsem postupem času, s přibývajícím množstvím knih, začala snít o velké knihovně. Přes celou stěnu, jak jinak. Středobod obýváku. Knihy všude kolem mě, pořád a navždycky. Není tedy divu, že místo pro knihovnu bylo jasné prakticky od začátku plánování našeho domu.. Vlastně mám pocit, že knihovna měla své místo už po zahlédnutí fotek z inzerátu, tedy hodně dlouho před tím, než byl dům doopravdy náš.

Ano, některé barvy a nábytek jsem měla naplánované ještě před prohlídkou domu….

Nicméně teprve v době, kdy jsme se do domu konečně nastěhovali, se začala rýsovat jasnější představa o vzhledu knihovny.

Hledala jsem vhodné řešení pro větší množství knih, variabilní, protože knih bude přibývat, alespoň trochu dobře vypadající, a ideálně s nějakým úložným prostorem. Vzhledem k tomu, že v místnosti jsou dvoje dveře, čtyři okna, jeden roh zabraný krbem, další obsazený psími pelechy, prostoru pro jiná úložná řešení už moc nezbývá.

Knihovny ve formě skříní by byly perfektní kvůli prachu, ale jejich variabilita je dost omezená a hlavně… miluji naši šedou zeď a nedokážu si ji představit zastavěnou nábytkem. Jediným řešením se tak ukázalo množství nízkých skříněk umístěných podél celé stěny, pokračujících do tvaru L ještě podél stěny vlevo, kde budou sloužit jako skříňka pod TV, v kombinaci s konzolovým policovým systémem. Pracholap, ale řešení umožňující policemi hýbat a přidávat.

Jedna z variant spodních skříněk byla sestava nízkých kuchyňských skříněk se šuplaty z Ikey, ovšem cena byla neskutečně vysoká, skříňky příliš hluboké a boky šuplat nejsou plné, což není ideální pro ukládání věcí jako ovladače, CD, DVD.. Vyhrály to tak nakonec skříňky Nordli (taktéž Ikea). Jsou tak akorát vysoké (vyjdou i pod naše extra nízká okna), hluboké také ideálně, mají robustní šuplata s tlustým dnem (ne jako ikeácké prádelníky, kterým vypadává dno když naplníte šuple deseti páry ponožek), a kovovou výztuhu s pevnou deskou, takže je lze použít i jako lavici pod okno.

Jednu ze skříněk jsme koupili spolu s pohovkou při zařizování obýváku. Jako řešení pod TV, a především na vyzkoušení.

Máme ji tedy už tři roky. Šuplata toho opravdu hodně poberou, včetně velké váhy, dna doopravdy drží, a na skříňce se doopravdy dá sedět.

Takže když moje pokojovková džungle pohltila oranžovou lavici v obýváku, pořídili jsme pár dalších skříněk na její místo.

Punainen Talo - Červený Dům

Tou dobou jsem už dlouho nic nečetla.. mimo jiné proto, že většina mých knih byla uložena v plastových boxech, které byly také zaskládané květináči s rostlinami (jak jinak). Dostat se do krabice pro knihu tedy znamenalo přestěhovat spoustu kytek, a to ještě za předpokladu, že člověk věděl, do které z těch 11 krabic potřebuje.

Došlo tedy k tomu, že jsem seděla na pohovce, toužebně se dívajíc na krabice knih pohřbené pod hromadou kytek, až jsem se zeptala Pepy, sedícího u jeho PC v rohu místnosti, jestli teda, hele, neuděláme tu knihovnu…

Proč ne… Zněla odpověď.

A tak jsem z internetu objednala pár chybějících skříněk, kovový policový systém v šedé barvě a dojeli jsme do hobby marketu koupit dřevěné police.

Po těch dlouhých letech snění o knihovně, s vědomím, že na konkrétním místně už opravdu bude, ale až někdy… časem…. až milion věcí bude určitým způsobem… jsem najednou nemohla uvěřit, že se to doopravdy děje.

Prvotní reakce byl šok….

Z barev. Já ty barvy už prostě nedávám…. Po pěti letech mezi šedými stěnami jsem nedokázala rozdýchat tu velkou spoustu barev, ale i množství věcí. Naše krásná šedá stěna obložená spoustou barev…. co jsem to jen provedla?!

Měla jsem pocit, že se zblázním, že na tohle si nikdy nezvyknu……

Ne, na barvy si skutečně neumím zvyknout, ale knihy…. to je věc jiná. Miluji je kolem sebe, miluji je na naší šedé zdi. Obývák teď určitým způsobem působí prostorněji, i když z fotek to asi poznat není…. Působí útulněji, zabydleněji…. a prostor najednou jako by dával smysl.

Však aby ne, když celá místnost, od samého začátku, byla takto plánovaná…

Ke skříňkám je ale nutno dodat, že mě pěkně s.rou….. Ale vážně! Za těch pár let od koupě první šla kvalita neuvěřitelně dolů…. bílý povrch kolem předvrtaných dírek se při skládání loupe prakticky po dotyku. Ano, je to jen uvnitř skříněk, ale je jen otázka času, než se začnou loupat/odírat i viditelné části. A navíc! změnili vzhled! Nová verze má spodní sokl v rovině se šuplaty, stará ho měla zapuštěný….. proč?!! Nechápu!

Nečekala jsem extra úžasnou kvalitu, to bych nekupovala nábytek Ikea… Poslední roky už tam nekupuji téměř nic. Kvalita mi nevyhovuje, dekory už vůbec. Ale s nábytkem jsem jim pořád věřila…. tam vždy kvalita přesahovala cenu. To už ale evidentně neplatí…. což je pro mě obrovské zklamání 😥😥 Pepa má stále v rohu stůl s PC. Až se jednou dopracujeme k dokončení domu a existenci pracovny, skříňky pod knihovnou nejspíš vyměním….

Nevím, možná se ze mě stává snob… Anebo je to prostě tak, že po dlouhých letech levných, rychlých a provizorních řešení, už konečně chci i nějakou kvalitu. Myslím to s naším domem vážně a chci, aby mu zařízení kvalitou odpovídalo. V zařizování se navíc dostáváme do fáze, kdy věci už mají své finální místo, a proto chci, aby na onom místě vydržely co nejdéle.

Rostliny původně sídlící za pohovkou jsem rozstěhovala po zbytku domu…. současně jich i spousta ubyla, protože finská temná zima v kombinaci s útokem breber má silný smrtící efekt.

Knih je v knihovně jen třetina….. něco kolem 500. Menší množství knih se nachází různě po domě, ale drtivá většina je stále ještě v Čechách…. daleko… moc daleko… Nicméně, dle mých výpočtů by se všechny měly vejít (tedy jejich aktuální počet… ehm). Teď jsou poskládané hodně na volno, spoustu místa zabírají jiné předměty (třeba rostliny… hehe..) a hlavně chybí obě vrchní police…. knihy tedy budou až úplně do stropu, a také vespod na bílých skříňkách. Téměř všechny knihy v levé části jsou ve finštině (mám víc finsky psaných knih než naše místní švédákovská knihovna!), jinak mix češtiny, angličtiny, pár ve švédštině, a Pepy knihy v němčině. Přiznám se ale, že finsky čtu málo. Od doby, co jsem přestala chodit na kurz, se moje finština rapidně zhoršila. Nejhorší je samozřejmě mluvení, ale přestože na internetu apod. čtu čím dál víc a častěji, na knihy se musím poměrně hodně soustředit. Většinu času mám ale chuť si číst právě proto, abych se soustředit a přemýšlet nemusela…. proto raději sáhnu po něčem v angličtině (nějak ji mám raději než češtinu)..

Tipy na knihy ode mě čekat nemůžete, protože o nich neumím podávat informace…. Nicméně…. mé asi nejoblíbenější čtení nemá (zcela překvapivě) s Finskem nic společného. Já totiž milujuuuuuu Harryho Pottera!! Mám tři vydání a dávám dohromady čtvrté, ilustrované… také vlastním luxusní ručně vyráběné repliky učebnic z filmů…

Tohle trumfne už jen finský národní epos Kalevala, který vlastním pětkrát (dvakrát česky, anglicky, finsky + jednu zjednodušenou verzi ve švédštině) ….

Knihám (a kytkám) zdar!

Print Friendly, PDF & Email

6 komentářů

  • Lucie Maniak

    :-)) nejvic me pobavila ochota chodit mezi lidi. :-)))) Jako bych to psala ja. :-)))))
    S Ikeou to je zklamani a je to bohuzel slyset ze vsech koutu. :-/ Tedy, me se to netyka, ja na nove nemam, takze kupuju po inzeratech „ten stary dobry“ :-)))) Ale treba system Platsa je tak novy, ze ho nikdo neprodava, takze ten me ceka koupit novy. 🙂 Ale jeden jeho exemplar mam a prekvapive (dost neverim zacvakavacim vecem, natoz nabytku) drzi jako zidovska vira. 🙂
    Knihovna vysla perfektne, ale ty barvy bych asi taky nedala. :-)) Posledni mesice tu chodim a zbavuju se vseho, co ma nejakou barvu. :-))) Knizky mam za sedymi dvirky a porad to sice nema vubec zadny system, ale jsou schovane. 🙂 Otevrene knihovny miluju. Ale po nekolikaletem otevrenem obdobi mam ted obdobi zaviraci a zaviram uplne vsechno. :-)) I kdyz ty otevrene ulozne prostory miluju. S detma pribylo tolik dalsi prace, ze luxus utirani prachu me uz presel. :-))))
    Jsem zvedava, jak to bude vypadat jeste s temi hornimi policemi. A taky uplne plne.

    • Tereza Talvikki Metsola

      Jo, ono to tak možná nevypadá, ale my většinou na to nové taky nemáme…. Jenže tady ve Finsku je problém kupovat cokoliv přes inzerát, přestože se toho prodává hodně… důvod jsou vzdálenosti.. To jedna skříň je k vyzvednutí 400 km daleko, druhá 800 km… představa, že jedu 800 km na jednu stranu Finska a pak 1600 na druhou, jen kvůli skříním, je nemyslitelná, a hlavně vyjde levněji dojet přes 200 km do nejbližší Ikey a koupit najednou vše nové. No a když na to nemáme, tak prostě roky žijeme v krabicích 😀
      Ta zhoršující se kvalita mě fakt mrzí, vždycky jsem byla jejich advokát a vlastně veškerý nový nábytek v domě je Ikea. Já ani nevím, kam jinam bych pro to šla. Když nebudu chtít superúžasný a superpředražený kus od truhláře, kde jinde co koupím? Je to smutné. Tím spíš, že mám v plánu v Ikee koupit veškerý další nábytek pro podkroví i pro chatu na ostrově 🙁 Ty klasické obchody s nábytkem jsou tu stejné jako v Čechách, beztak je to samý šunt z Pobaltí nebo Polska… když je to vyrobené ve Finsku, cena je neuvěřitelně vysoká. Navíc… když chci nějaký extra kus nábytku, stejně si radši koupím starý z antiku…

      Jo, knihovna a prach…. 😀 ale já ho luxuju… když na policích není milion serepetiček, co by člověk vysál spolu s prachem, stačí to fakt vzít vysavačem… Jo jednou za čas je třeba vyndat celou knihovnu, ale za knihy se většinou tolik prachu nedostane, takže běžně stačí jen rychle vysát prostory, kam se s vysavačem člověk dostane…a je to…

  • Jana

    Nádherná kapitola pro knihomila :-))))) a chodit mezi lidi? V tomhle mi stav nouze naprosto vyhovuje, včera a dnes jsem obvolala doktory, zítra zajdu do lékárny, všechny recepty mám v mobilu, tento způsob vyřizování se mi líbí moc, jednou za měsíc sejít z kopce dolů zvládnu ?:-)

    Kalevalu jsem četla teprve loni, „potkala“ jsem totiž svůj dvojsešit ze střední a pročetla po letech co jsme měli umět k maturitě a čemu jsem se úspěšně vyhnula. Po letech přehodnocuji to „úspěšně“ a pomalu doplňuji vzdělání 🙂
    I já jsem shromažďovač, bohužel, místa málo jak skutečného tak v PC ……
    Harry Potter je úžasný, počin hodný nobelovky, myslím, že má fanoušky ve všech generacích…..včetně mě 🙂

    Knihovna je krásná na pohled. Jenže já mám problém s policemi zavěšenými na zdi:-( V už zmiňované knížce Byt či nebyt píšou, že knihovnička 90 cm se třemi řadami knih „váží tolik co dobře živený majitel“ a tím pádem nevěřím ničemu co nemá nohy (žebříky, sokl….) už jsem viděla jak se umí vyrvat i hodně kvalitní hmoždinka, nikoli vinou knihovny………………. ALE ve Vašem obýváků je to skvělé řešení a nevím, jestli by jiné bylo TAK pohledné!!
    O IKEA mi nemluvte, potřebuji jedinou věc a docela se bojím po zkušenostech z okolí na to jen pomyslet, jenže jinde obdobnou nemají :-(, hledala jsem.

    Jo a chtít kvalitní věci není snobárna, snobárna je nechat na nich co nejviditelněji cenovky :-)))))))

    • Tereza Talvikki Metsola

      Mám to stejně…. my tu vlastně žijeme v „karanténě“ už několik let 😀 a vůbec nám to nevadí…

      Jo, klasické police, každou zvlášť zavěšenou, bych neriskovala… děsily mě i ty konzole, ale pak Pepa přinesl asi 20 cm dlouhé šrouby, tak jsem se uklidnila. To je zase výhoda masivní dřevěné zdi… jak se do toho něco přivrtá, drží to neuvěřitelně 🙂

  • Karolina

    Přeji pěkný den. Už dlouho jsem se Vám chystala napsat velké díky k tomu, že sdílíte informace o přestavbě, věnujete se tomuto blogu-velmi hezky se to čte a jelikož já moc neumím formulovat své myšlenky opravdu jsem musela sebrat odvahu abych sem vůbec napsala… může za to právě tento článek o knihovně-měla jste mě vidět u prohlížení fotek-takový potutelný úsměv s hřejivým pocitem v břiše 🙂 vzpomínka na svá studijní léta (10let dozadu) na privátě kde jsem žila s nyní již manželem-já nyní již maminka dvou cácorek,které by takovouto knihovnu vzali okamžitě útokem. Měli jsme úplně stejné konzoly, (při stěhování jsme se o ně se spolubydlícím skoro porvali… minimálně v té době se už nedaly sehnat…) jen jednoduché desky-úplněto vidím. V jednoduchosti je krása.
    No a k těm barvám-říkám si, že si můžete v oblasto designu s manželem podat ruce-jemu se barevné přebaly knih také nelíbí a tak si je přebalil sám-minimálně 400 svazků v bílém papíře pouze s upraveným popiskem, kterému také sám vymyslel vzhled, tak třeba až by se Vám barvy okoukaly i taková je možnost 🙂
    A hledat si kvalitní věci není snobárna-manžel x let jezdil na kole s vrtačkou v batohu kdyby narazil na nějaký dům kde se mění okna a mohl si vzít kličky od oken které by se mu líbili-stejně tak kliky ze starých dveří-v bytě máme jenom takové, stejně tak příbory a nádobí-to máme z první republiky-takové se v žádném případě nevyrábí a užíváme minimálně 5let z toho tři roky děti a nestalo se, že by se nějaký kus rozbil-takového porcelánu si totiž vážíme a k tomu vedeme i naše děti 🙂

    • Tereza Talvikki Metsola

      Moc děkuji za krásný komentář a za odvahu mi napsat 🙂 Velice si toho vážím!

      Obalení knih beru jako poslední možnost… jsem teď nějak moc líná, než abych se do toho pouštěla.. 😀 tak uvidím časem, jak moc mě ty barvy budou štvát… případně mám program na následující zimu 😀

      Ve Finsku je normální, že se i v rodinách s dětmi používá krásný porcelán…. je to tedy opravdu jen o výchově a přístupu, než že by některé nádobí nebylo pro děti vhodné… Takže Vám moc fandím! Jo a třeba příbory máme také staré… část jich byla v domě, když jsme ho koupili, zbytek sady jsem dokoupila přes inzerát. Jsou to naše nejpoužívanější příbory, přestože máme i jiné, nové a krásné… Ale ty staré prostě mají nějaké kouzlo, že stejně radši sáhneme po nich, a i po letech používání se nám neomrzely 🙂

      Takže krásný den i Vám 🙂 Ještě jednou děkuji… a budu se těšit na další komentáře 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *