Ostrov III
Novinky z ostrova číslo 15647641648…. aneb nic moc nového verze 548486868.
Ne, samozřejmě kecám…. protože sauna….
Jo… sauna… na ostrově…. nedokončená, ale už stojící… a také máme nový lodní motor, a Mařenu č.2…..
Ale popořadě…
Vyprávění o komplikacích projektu Ostrov jsme opustili koncem srpna minulého roku, a bylo to teprve koncem září, kdy se Pepa (opět sám) vydal na ostrov znovu.
Takže zatímco já plánovala rozložení záhonů na dvoře, s Linusem v patách, kopajícím do květináčů, které jsem mu nacpala do cesty, Pepa převezl k jezeru saunu, která už několik měsíců ležela zabalená na káře.
Přistavil si auto k protějšímu břehu, aby nemusel veškerý materiál převážet až z loděnice. Jeho počínání zaujalo majitele ostrova sousedícího s naším, a po zjištění, oč jde, dorazil i on se svou lodí, a pomohl Pepovi převážet materiál na ostrov.
Další víkend, kdy už dvůr byl vykopaný a já začínala sázet… opět s Linusem v patách, tentokrát válejícím se v nakypřené hlíně.. Pepa opět vyrazil na ostrov, tentokrát už započít stavbu sauny.
Základ sauny jsme vzhledem k podmáčenému terénu vyřešili šroubovými piloty (šroubové kotvy) zavrtanými do země. Jejich použitím se příliš nenaruší podrost a celá sauna bude v budoucnu snadno odstranitelná – pro případ, že bychom se doopravdy na ostrově rozhodli stavět onu velkou novou chatu i se saunou.
Sauna je od stejného výrobce jako ta, kterou máme doma, ale za ty roky rozhodně vylepšili jak stavbu samotnou (např. složení střechy), tak především výkresy.
Další víkend pokračování…..
A pak se v momentě, kdy Pepa dojížděl do loděnice, rozbila Mařena… zvládl tak tak dopádlovat ke břehu.
S rozestavěnou saunou s igelitem na střeše, a blížící se zimou, nás popadla panika… zachránil nás však Janne, který se nabídl, že vezme svou loď, a Pepovi pomůže převézt těžká saunová kamna.
A protože Janne kromě lodi nabídl i pomoc, vyrazili další víkend na ostrov znovu.
Velké okno vedle vstupních dveří sauny není originální. Rozhodli jsme se ho přidat kvůli výhledu. Rám vyrobil Pepa, sklo jsme na míru objednali od skláře, a jak barva rámu okna naznačuje, sauna bude mít v budoucnu černý nátěr.
Na dokončení sauny jsme se však vzápětí vykašlali…. to kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu našeho Linuse.
Vývoj událostí nemá smysl popisovat, kdo bude chtít, může si o tom přečíst v předchozích článcích….
Nicméně.. po smrti Linuse jsme kromě pocitu absolutní beznaděje získali i svobodu cestovat. Už ani jeden z nás nemusel sedět doma a hlídat nemocného psa, už jsme nemuseli odnikud chvátat domů….
Vyrazili jsme proto až téměř k ruským hranicím, cca 500 km daleko, vyzvednout nový motor na Mařenu.
Místo 40 koní budeme mít 50.
Cestou jsme přespali v hotelu…. což sice znamenalo cizí studenou postel, můj hysterický řev a brek nad tím, že jsem musela na dva dny opustit nejen dům, ale i na dvoře zakopané kluky, ale současně to znamenalo také koupelnu…. Po více než dvou letech jsem byla ve sprše…. autora vynálezu bych navrhla na nobelovku.
Ale protože vyměnit tak velký motor nebude úplně jednoduché, a protože Mařena byla stále v loděnici, 150 km daleko, a bylo jasné, že motor do zimy nevyměníme, našli jsme ještě druhou loď…
Je to taková malá mrcha, vážící asi 40 kilo, takže snadno manipulovatelná jedním člověkem…. ale má kromě miniaturního čtyřkoňového motoru i VESLA! Navíc byla k prodeji po cestě z domova k ostrovu, takže jsme po vyzvednutí rovnou pokračovali i tam.
Přehodili jsme lodě, totiž Mařenu č.1 naložili na trailer, Mařenu č.2 se rozhodli vyhodit na břehu naproti ostrovu… Mařka 2 je vlastně katamarán a má díky tomu menší ponor, takže na kamenitý mělký břeh je naprosto ideální.
Děs nás přepadl v momentě, kdy jsme ke břehu dorazili a uviděli, že téměř veškeré stromy, které na břehu stály, jsou pokácené…. tzn. ty, na které koukáme z ostrova, na pozemku, který byl součástí dědictví spolu s naším ostrovem, který teď vlastní firma, která nám odmítla kousek pozemku odprodat, a která se zmínila, že by do budoucna chtěli pozemek rozdělit na stavební parcely…..
Jako kdyby život sám o sobě nebyl dost na h…..
Vyrazili jsme na ostrov trochu poklidit a především vytáhnout molo z vody, aby plastové pontony tlakem ledu nepraskly.
Mařku 2 jsme pak prostě zahodili na zničeném vykáceném břehu, a odvezli jen motor a vesla (a již naloženou Mařenu č.1).
Přes zimu toho na chatě ani sauně moc nezvládneme, snad jen nějaké drobné vyklízení.
V každém případě po vodě už to nejde…. teď čekáme na dostatečně silný led.
Jeden komentář
Alena
Mila Terezko, na FB mne fascinuji Vase fotografie z Vaseho domova a casto si rikam, jak jste odvazni, ze jste zacali zit tak daleko od zeme, kde jste se narodili. Ja sice taze neziji v Ceske republice, jsem ve Vidni, ale to neni tak daleko . Ale uplne vas chapu – sice rec je uplne jina, nez na jakou jsme zvykli (ale naucit se da vsechno), ale jinak severske zeme maji svoje velke kouzlo. Ihned bych sla na sever take..
Drzim Vam palce, aby se vam dvema vsechno darilo podle vasich predstav a tesim se na dalsi fotky a vypraveni!!
Zdravim Vas z Vidne – Alena