Tak samozřejmě čím víc se snažíme na chatu jezdit, tím spíš to nevychází…. Takže loni jsme mezi odzimováním (Pepa s Elielem) a zazimováním (já s Pepou), byli na chatě (všichni čtyři) jen jednou…

• 

• 

• 

• 

Počasí přálo, ale nejprve jsme chvátali se stavbou skleníku, pak zbytek léta pracovali na koupelně. Jedinou pořádnou návštěvu ostrova jsme zvládli ve vlně veder, protože jsme si řekli, že to bude snesitelnější u vody, než doma…..

No, nebylo. Chata přehřátá, voda jak kafe, protože jezero je extrémně mělké a rychle se prohřeje.

… a do toho lidi na vodních skútrech…. a ne že by projeli jezero a sem tam se ozval zvuk motoru jako když projíždí lodě, ne, kdepak, oni na tom samozřejmě „dovádí“… vrrrn, vrn..vrrrrrr, vrrrrn… vrrrrn…vrrrnrnr…vrn, vrn, vrrrrrrrrrrnn, vrn vrrrrrrr...vr..vrrn..vr… od brzkého rána až do pozdních nočních hodin, bordel na celé jezero. Na palici, fakt.

Že nemám ráda lidi, nenávidím hluk, a kombinaci obojího považuji za peklo, je známo, a nikoho samozřejmě nezajímá, co si já myslím. Ale že kvůli tomu umírají zvířata, hlavně vodní ptáci, kteří na jezeře hnízdí, a konkrétní jezero je díky nim známé, a navíc částečně chráněné, už asi relevantní problém je, ne? Že na skútru každý „letí“ takovou rychlostí, že nemá šanci vidět, jestli ve vodě před ním náhodou někdo neplave, je další věc…

Problém to není jen na našem jezeře, ale v celém Finsku obecně. Řeší se to nějak? Ne…. samozřejmě že ne. Raději budeme separátně dotovat podporu ohrožených druhů zvířat, než abychom regulovali jeden z důvodů, proč jsou druhem ohroženým….. dál to komentovat nebudu, byla bych sprostá..

---

Seděli jsme tam ve vedru na terase a rozhodli se, že alespoň dojedeme nakoupit.

Naše chata je v tomhle skvělá, protože lodí dojedeme od vlastního ostrova až do městské loděnice, odkud je to jen kousek do supermarketu. Po cestě do krámu je navíc grilovací místo, a taky parádní hřiště, kde kromě prolézaček pro děti mají i houpačku, která unese dětí 11, anebo pár dospělých. A jéje, tam jsme se trochu zasekli. Zatímco já se houpala, až jsem si sama sobě málem vykopla zuby, Pepa seděl schovaný pod dětskou prolézačkou. To víte… 35˚C, plné slunce…

Když jsem uznala, že už jsem dost pohoupaná, vyrazili jsme tedy do obchodu, a s plnou taškou a zmrzkou v ruce se vrátili k lodi.

Vyrazili jsme….. po pár vteřinách křrř… kř…

Motor běžel, ale loď nejela….. aby taky jo, když jsme právě rozsekali vrtuli o kameny. Vrtuli úplně novou, kterou Pepa toho dne vyměnil.

Na ostrov po vodě cesta možná 5 km, to s jedním bezpečnostním pádlem nedáme. Na ostrově psi, sami. Víkend, novou vrtuli neseženeme.

Takže jsme zakotvili, a vydali se pěšky 3 km (v tom vedru, s těžkým nákupem) ke břehu naproti našemu ostrovu, kde máme odhozenou malou veslici jako pojistku, i když jsme samozřejmě neměli tušení, jestli tam loď ještě je.

Byla tam, i vesla….

Ulevilo se nám, naložili jsme nákup, nastoupili, a Pepa vesluje, vesluje….

Křup…. koukám, kus vesla plave kolem lodi.

A tak Pepa pádluje, pádluje…. a já se mu snažím pomáhat tím ulomeným kusem vesla.

Kdybychom plavali, byli bychom na ostrově rychleji.

Jelikož tu starou pomlácenou vrtuli Pepa nechal na ostrově, měli jsme alespoň nějakou zálohu. Nicméně v tom vedru se nám zpátky nechtělo, a tak jsme to odložili na další den.

Součástí Pepova paddle boardu jsou dvě pádla, takže jsme následujícího dne vzali náhradní vrtuli, a dali se znovu na cestu.

Vedro bylo ještě větší, a pádlovat na veslici tak jako úplně nefunguje, ale pořád lepší pádlovat dvěma pádly, než 1,5 veslem. Za ty 3 km chůze k lodi jsme se málem přilepili k asfaltu, ale došli jsme, došli. Výměna vrtule, dávat bacha na ty kameny, a pak už konečně cesta zpět na ostrov.

Tohle nám z té nové vrtule zůstalo:

• 

• 

Poučení pro příště – vozit náhradní vrtuli v lodi.

---

Jelikož se nám na terase osvědčilo závěsné křeslo, rozhodli jsme se přidat druhé. Nicméně křeslo, které jsme měli, už se nevyrábí, a já bych nesnesla, kdyby každé bylo úplně jiné, takže jsem koupila nová rovnou dvě. A to mimo jiné i proto, že jsem sehnala větší rozměr – více látky znamená, že se člověk vejde celý, a dokonce se dá i opřít hlava.

A tak jsme tam s Pepou seděli, vedro k zalknutí… vvrrrn… vr. v. rrrrrn. vr…

Pepa: „Pojedeme domu?“

Mobilizuji zbytky sil, vyskakuji z křesla a chystám chatu na odjezd…

Takhle rychle jsem úklid nikdy předtím nezvládla.

Byl už večer, ale s letní světlou nocí nebylo třeba chvávat, a my radostně uprchli domů…

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

---

Zazimovat jsme chtěli jako součást pobytu, nakonec kvůli počasí, a také proto, že byl Pepa většinu podzimu v Čechách, proběhla celá akce zase narychlo, na otočku. Nebrat s sebou psy bylo nakonec dobré rozhodnutí, protože byla na vodě neskutečná zima, a jen za ty dvě cesty lodí jsme stihli pořádně promrznout.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Je nám ta chata fakt hodně platná, co?

---