Článek ze zahrady jsem sice chtěla sepsat už na podzim, ale nevyšlo to… zase… Nicméně jelikož je začátek roku současně začátkem plánování a předpěstovávání pro sezónu následující, je článek víceméně tématický…

• 

• 

Každý začátek roku se ze zimního spánku přesouvám k plánování zahrady, což jen umocňuje natěšenost a nedočkavost. Setí semínek oddaluji jen to jde, abych v našich podmínkách rostliny netrápila v květníkách příliš dlouho.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Po čtyřech letech se trochu propadla cihlová dlažba ve skleníku v místě vchodu – tam kde člověk šlápne největší vahou… a tak Pepa problematické cihly přizdvihl a podsypal… A pak samozřejmě přichází řada na mytí skleníku, a to už je známka, že jde do tuhého. My, lidé, stokrát denně kontrolujeme předpověď počasí a riziko nočního mrazu, zatímco rostliny se cpou z květináčů horem dolem, předhání se v tom, která bude největší a nejsilnější, hlavně aby žádná nebyla ta chudinka, co skončí vyhozená na kompost….

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Předpěstování střídá nadšené hrabání v zemi, to když kousek nějakého záhonu konečně rozmrzne… že je záhon o metr vedle ještě pod sněhem, není překážkou…

A v tomhle napětí jsme si my naplánovali nové zeleninové záhony.

Takže předpěstovaných rostlin samozřejmě bylo víc než obvykle. Protože už samozřejmě bylo počítáno se záhony, a aby do nich bylo co dát… to se rozumí.

Pro nás to znamenalo po rozmrznutí země začít s vyklízením zbytkového materiálu a dřeva, které v místě zaclánělo, a samozřejmě bagrováním…

Každojarním radostným úkonem je prostřihání divokých malin. Je to práce triviální, ale neskutečně uspokojující, protože práce na čerstvém vzduchu po dlouhé zimě + vizuální efekt. A efekt vyčištěného prostoru ještě víc umocnila koupě drtiče větví… Do toho našeho jdou kromě větví nacpat malé stromky vcelku… tedy super investice.. jen jsem při jeho používání neskutečně ostražitá, kam strkám ruce…

Před skleníkem jsme měli dva záhony z paletových ohrádek, jejichž odstranění samozřejmě bylo možné až po rozmrznutí země.

Na ploše před skleníkem ze země vykukovalo hned několik kamenů, a protože zem se tu v zimě mrazem neskutečně hýbe, spousta jich za dobu, co tu jsme, vykukovala čím dál víc, a tak jsme se je jali vykopnout…

Jenže, lokální půda je takové, jak se u nás říká, „kivipelto“.. pole kamení, tedy kde kopnete, tam šutr na šutru…

A my kopli… bohužel.

Kromě hory kamení, které naštěstí vykopnout šlo, jsme obkopali i kámen, o kterém jsme si od začátku říkali, že vykopnout nepůjde.

Je to totiž kámen, který za ty roky, co tu jsme, vykukoval ze země pořád stejně… Jestliže zmrzlá půda tím kamenem nepohne, je to jiná liga….

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Kromě velikosti a vůbec nemožnosti s ním hnout, je to navíc asi kus diamantové skály…

S lámáním kamene tady na tom našem „kamenolomu“ máme zkušenost. Máme i vybavení. Ale tentokrát to nestačilo.

Běžně funguje kámen navrtat, zatlouct klíny, rozlomit… Tentokrát ne.

Zkusili jsme hledat alternativy a našli produkt, kterému se u nás říká „etanadynamiitti – šnečí dynamit“, což je látka, kterou aplikujete do navrtaných děr, a ta se pomalu rozpíná až kámen praskne. Problém byl v delší dodací lhůtě (u nás sehnatelný jen přes internet), ale především v tom, že je potřeba navrtat drtivou většinu kamene, a to i do hloubky.

Jenže nám ani to vrtání nešlo.

Po několika zlomených drahých vrtácích a poškození hlavy bouracího kladiva, došlo na koupi nové, větší a výkonější, flexy.

O skoro tři týdny a 6 diamantových kotoučů později…. konečně hotovo..

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Z celého procesu mi bylo hodně smutno… kvůli rostlinám čekajícím na záhony, příliš dlouho chřadnoucím v květináčích, ale hlavně kvůli Pepovi….

Za těch několik týdnů se hodně zničil. Hlavně ruce. Nemohl spát bolestí. A zatímco on opakoval, že jestli mě ty ruce takhle bolí celou dobu, jak jako vůbec můžu fungovat?!.. já se bála, že skončí jako já, že tu budeme s chromýma rukama dva.

Co si tu jenom počneme…

---

Protože se snažíme plánovat dopředu, museli jsme ještě kopnout propojení pár trubek.. totiž případnou drenáž (kterou dost možná nikdy nepoužijeme, ale lepší trubku připojit, když už se výkop kope) a také připojení okapu budoucí nové stavby, která nahradí naši rozpadlou kůlnu, do již existující nádrže na dešťovou vodu.

• 

• 

Přestože plochu za kůlnou, vedle skleníku, jsme zbavili trávníku už předchozího roku, když jsme dělali menší terénní upravu a hlavně sázeli angrešty od sousedů, tráva nám v daném místě dorostla, a bylo nutné povrch opět odstranit.

To tak je vždycky, úplně padlé na hlavu… Kde trávník chcete, tam se mu nedaří, opakovaně doséváte, hnojíte, zaléváte, ale tráva nikde…. V místě, kde trávu nechcete, se i po odstranění drnu během zbytku sezóny vytvoří poměrně kompaktní vrstva porostu….

Naštěstí to není nic, s čím by si bagr neporadil…

Místo už nějakou dobu bylo plánované a využívané jako sezení s ohništěm. Je to totiž poslední místo kam v létě dopadá slunce, a tak k večernímu sezení dokonale vybízí.

Naprosto očekávaně jsme veškeré upravované plochy zavezli štěrkem.

V ideálním světě bychom měli mlat. Ale v našich zeměpisných šířkách je to těžko sehnatelný materiál… Koupit se dá, ale stojí příliš mnoho peněz, a doprava ještě víc.

Štěrk, který kupujeme, je z lokálních lomů, maximálně pár desítek kilometrů daleko, je to tedy stejný typ kamene, který se na našem pozemku přirozeně nachází, a jeho použití nám tak dává největší smysl.

Štěrk ve větší vrstvě neprorůstá plevelem, a tedy není třeba používat textilie a jiné hnusofolie. Plevel, který zakoření, je tak slabý, že jde snadno vytrnout. Navíc v místech, kde se chodí, se štěrk dostatečně „vrtí“, takže růstu plevele zabraňuje o to víc. Současně se štěrk chůzí oproti kačírku upevní, takže se nehrabe, ani si člověk nezvrtává nohy, ale přesto stále perfektně propouští vodu. Jelikož máme jílovitou hlínu, která způsobuje podmáčení celého pozemku, ale současně nechceme vodu zbytečně odvádět z pozemku pryč, je štěrk zkrátka ideální materiál.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Ohniště máme už roky železné, přenosné… výhodou je možnost přemístění dle potřeby, kdy např. v jarních měsících sedáváme u ohně na dvoře před domem, zatímco jindy v ohništi pálíme zbytky dřeva či ořezané větve, a můžeme ho tak přemístit tam, kde velkým žárem neohrožujeme okolí…. o možnosti ohniště dobře vyčistit ani nemluvím.

K ohništi jsme po zkušenostech z ostrova koupili skládací dřevěná křesla EcoChair finské firmy EcoFurn. Hliníková křesla, která jsme předtím měli, byla sice hezká a pohodlná, ale jejich konstrukce nedovoluje sezení bez polstrování. Tzn. pokud na ně nedáte sedák a polštář, nedá se na tom sedět…

U nás se textilie obecně nedají nechat přes noc venku ani v létě, takže všechno je nutné vyndavat, a pak zase uklízet. Takže křesla, na kterých se bez textílií nedá sedět, zůstávají většinou nepoužívaná…

Co se týká křesel EcoFurn, vybrali jsme opět modřínová, protože se nám líbí jak přirozeně šednou. Pro případné kritiky rovnou říkám, že křesla jsou pohodlná, jinak bychom si nepořizovali další. Zmiňuji to proto, že jsem na sociálních sítích dostala už kolikrát sekec, co to jako má být, že je to nepohodlné už od pohledu apod… Není. A pokud jste na těch křeslech nikdy neseděli, fakt není důvod psát mi hejty.

Kolem sezení jsem kromě už zasazených keřů rybízu a angreštu přidala i jahody a pak nějaké kytky… Jelikož bagrem odstraněná zemina byla kvalitní, ale plná kamení, vyrobil Pepa ze zbytků dřeva a pletiva kátro… Zatímco on kátroval, já už čistou zeminou naplnila vzniklý záhon.

• 

• 

• 

• 

Kolem angreštů jsem zasadila měsíční jahody… ty větší jsou rostliny, které jsem ze semínek vypěstovala předešlého roku. Ty menší, už i tak velké, jsou jahody vysazené stejného roku.

Upřímně, měsíční jahoda je nejdokonalejší rostlina, kterou si vypěstujete ze semínka, která plodí už první rok, a kterou můžete použít jako podrost do trvalkového záhonu a vůbec všude možně, kde je dost slunce… Jako vždy jsem zapomněla vyfotit už plodící fázi… nojo, no… ale tady alespoň ukázka rychlosti jejich růstu… Semínka mají pomalý start a hodně nám pomohla topná podložka…. nicméně později, po přesazení, rostou prakticky před očima.

• 

• 

• 

Loňský začátek léta mi připravil jeden větší šok, to když se neprobraly k životu mé hortenzie.

Hortenzie jsou u nás vždy trochu pomalejší, ale když i v době, kdy okolní rostliny začaly růst, keře nejevily známky života, začala jsem se fakt bát.

Ukázalo se, že předchozího podzimu přišla zima a velký mráz tak brzy, že se mnohé keře nestihly připravit na zimu. Jelikož jsme tou dobou byli v Čechách, neměla jsem tušení. Naštěstí to byla ve většině případů jen nadzemní část, která odumřela, a většina keřů přežila.. nicméně růst se zasekl a po ostřihání mi zůstaly v záhonech díry.. s množstvím hortenzí, které v záhonech mám, byla jejich absence obzvlášť viditelná. Obří hortenzie, které jsem si hýčkala u příjezdu v květináčích nepřežily, jak se zdá, vůbec… ale tam může být škoda způsobená mravenci, kteří se v květináčích zabydleli. Mravenci mi komplet zlikvidovali i nějaké pivoňky a další rostliny. Co nám na mravence funguje, je pošťourat a rozhrabat hlínu a posypat skořicí (kupuji nejlevnější velké balení) a to celé opakovat. Problém je ten, že přelezou jinam… takže už se dopředu bojím, co kde zase zničí.

Loňským zklamáním byl také stav mé milované rebarbory… Vím, že na jednom místě prosperuje jen pár let. My si tu dobu prodloužili stavbou skleníku, vedle kterého se jí evidentně moc líbilo. Loni už se ale ukázala únava, a po obvyklém bujarém jarním růstu byla zbytek sezony ovadlá… Letos tak nejspíš dojde na její přemístění….

• 

• 

• 

Jinak jsem loni totálně propadla mátě… já tedy mátu miluju naprosto odjakživa, ale dostupných je víc a víc druhů… a já je samozřejmě potřebuji všechny…. Zimuji je zakopané v záhonu, a zatím vypadají naživu.. tak snad…

• 

• 

Absence struktury (v podobě hortenzií) zjednodušila psům přístup do záhonů. Takže samozřejmě na podzim, kdy jsem si libovala jak jsem zase novými rostlinami zaplnila volná místa, asi třetinu záhonů rozkopali. Letos tedy zas a znovu… achjo.

Ale jinak se jako každý rok projevuje noční světlo… a prostě tu tak nějak všechno roste, a já už se nemůžu dočkat letošní zeleně.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

---