Linus
19. 11. 2020
Dnes je to přesně rok od prvního článku a založení blogu… Chtělo by se mi psát něco hezkého, pozitivního, ale život často pozitivní není…. a rozhodně není fér.
Rok, dva měsíce a šest dní po ztrátě Orffa nás opustila i naše velká láska Linus.
Můj vysněný vlkodav, náš první, náš milovaný…. Náš kluk, naše dítě, naše černé štěňátko…. a další obrovská krvácející díra v srdci.
Linus, Linoušek, Linusák, Susík, Susínek, Hekoník, Hekoslav, Prudoslav, Prudín, Lama…
Nemám slov.
Nemám jak popsat tu obrovskou bolest, smutek a prázdnotu, která nám zůstala…
Ach, Susínku, lásko …
Předchozí
Podzim
Další
2 komentářů
Regina
…a to je život. 🙁 Neumím chlácholit a říkat, jak čas uzdravuje a tiší bolet – to přeci všichni víme, že čas pomáhá. Ale zapomenout? Nejde.
Ne každý živý tvor je tak milovaný, jako byl váš Linus. Měl obrovské štěstí.
Kéž bychom my všichni byli takto milováni a zanechali stopy v těch, kterým jednou budeme chybět.
Držte se.
Lucie Maniak
Nevim, co napsat… 😔😔 Ten prazdny dum a prazdne srdce se neda popsat… Az cas to trochu zmirni… Ale nikdy uz nic nebude jako driv… 💔💔💔