Kompost

Co bychom měli za (zeleninovou) zahradu bez pořádného kompostu. A je to právě ten pořádný, který nám zatím chyběl.

Pravda je, že když jsme po koupi domu vybírali místo, kam hodit posekanou přerostlou trávu a plevel z několik desetiletí neudržovaného pozemku, dávalo smysl místo slunné, kde materiál rychle seschne a slehne, které nebude na očích, a tak tehdy přišel vhod plácek za kůlnou.

Když jsme na kopu začali přihazovat odřezky zeleniny z vaření, protože když už tam ta tlející kopa je, proč nepřidat, netušili jsme, že neúmyslně zakládáme kompost na dalších 11 let.

A právě proto, že nám vybudování nového kompostu trvalo tak dlouho, změnil se plán z jednoduché dřevěné konstrukce na trochu složitější…

Vzhledem k tomu, že kompost v našich končinách v zimě kompletně promrzá, pořídili jsme loni na jaře plastový izolovaný kompostér. Problém s klasickým kompostem je totiž také ten, že celý zapadá sněhem, a kuchyňský odpad pak prostě musíte hodit navrch. Loni v zimě bylo kromě velkého množství sněhu také období střídajících se teplot, kdy sníh tál, a následně zmrzl do ledu, takže vrstvu sněhu z kompostu ani nebylo možné odstranit. Takže brzy zjara, kdy už nebylo kam kompost házet, a vyhlídka na rozmrznutí byla v řádu dlouhých týdnů, koukli jsme, kde mají vyhlídnutý kompostér skladem, a jeli ho vyzvednout.

Jelikož bylo ještě před sezónou, koukali na nás v obchodě jako na blázny, a kompostér dlouho hledali ve skladu. Naštěstí skladem doopravdy byl, čímž se nám dost ulevilo, protože jsme rozhodně nechtěli zakládat novou hromadu vedle našeho stávajícího kompostu, když bylo v plánu kompost kompletně zrušit. A také proto, že přes sníh pohozené odřezky mají tendence rozvrtávat ptáci a sousedovic kočky.

Požadavky na budoucí kompost byly jasné:

– 3 fochy, rozměr minimálně metr x metr

– zastřešená/stíněná konstrukce, která sice propustí vodu, ale zabrání hromadění sněhu

– zamaskování/zakrytí plastového kompostéru, který plánujeme nadále používat pro kuchyňský odpad, především v zimě

No a tím, že jsme si řekli, že přidáme foch na kompostér, jsme nakonec přidali ještě pátý, na kotouče a podobné věci, protože nám tak celá konstrukce rozměrově vyšla přesně do plánovaného místa.

Jak jsem běžně psala, že nekácíme stromy…. tak prosím změna… kácíme. Ve velkém.

Ne že by nám to dělalo radost, ale když do chaosu náletové zeleně jednou sáhnete, zjistíte, že musíte ubrat další, a další, a další….. ve výsledku to bude ku prospěchu a těch pár stromů, které jsme nechali, na tom bude mnohem lépe, ale bylo nám z toho ouvej.

Před kácením jsme však ještě museli vyklidit (seřezat a naštípat) hromadu skladovaného dřeva.

Na kompostu jsme pracovali současně s úpravami terénu kolem skleníku a budováním záhonů. Abychom toho neměli málo, víte jak… Ale s tím, jak vše plánujeme jiná možnost nebyla, protože jak se říká.. z jedné vody na čisto.

Koordinace všech prací ale byla dost náročná. Limitoval nás čas, ale také prostor… nebylo možné odbagrovat veškerou hlínu a současně nechat přivézt štěrk. Také jsme při objednání štěrku museli přemýšlet kde stojí která technika, protože štěrk jinam, než do vjezdu dát nešlo, a tím pádem už nešlo dostat např. bagr na druhou stranu.

Do toho jsme také řešili materiál… co, kde, kolik čeho koupit, abychom ušetřili čas a nejezdili stokrát do města. A také materiál tady na místě.. to když jsme museli odkopat trochu hlíny, dát stranou, zaštěrkovat, čímž jsme uvolnili trochu místa z hromady štěrku, kterou jsme mohli využít na hlínu… Kritický stav byl nakonec zažehnán, protože se nám podařilo udat kamenitou část hlíny tady v sousedství.

Zrušili nám ve vsi místo tříděného odpadu, na kterém byla velká zapuštěná nádoba na papír. Díru sice po zrušení zasypali, ale ta se rychle propadla a nebylo čím ji doplnit… na naší kamenitou zem díra tak akorát.

Větší kameny jsme přebrali, něco použili na naši zídku (no, spíš takový val), něco hodili na hromadu „pro budoucí použití“.

Teprve po vyklizení veškeré hlíny a kamení jsme mohli začít kompost vyměřovat.

Kompost má stejnou délku jako vedle stojící rozpadlá kůlna, kterou plánujeme nahradit stavbou stejného rozměru.

Po rozměření místa jsme začali s odstraňováním stromů. Chtěli jsme se totiž ujistit, že nebudeme kácet zbytečně. Díky zvniklému prostoru jsme se tak dostali bagrem až ke staré studni.

Byla to jen díra v zemi vyztužená prkny. Voda v ní je celé roky, ale nevěděli jsme, jestli studna funguje, nebo jen drží vodu dešťovou. Rozhodli jsme se ji proto vyčistit…

Jelikož rozpadlá budova vedle fungovala jako chlév, předpokládáme, že studna sloužila jako zdroj vody pro zvířata. Nicméně když starý pán zemřel, koupili dům v aukci lidé, kteří si z něj udělali letní bydlení, vzdali se všech polí, a zvířata nechovali, takže studnu, jak se to tak pěkně dělá, využili jako skládku….

Vytáhli jsme z ní půlku lékárny, včetně naprosto nepoškozených léků. Nesčetně párů bot, kusů oblečení, různého rozbitého nádobí. Kusy pneumatik, ale také chuchvalec novin, v bahně zachovaných tak, že zůstaly čitelné.

A protože několikametrová díra v zemi není zrovna bezpečná, přemýšleli jsme, jak studnu vyřešit. Samozřejmě je možné použít betonové skruže, jenže jako se vším objemnějším… drahá doprava. Na káře bychom je odvezli, a bagrem asi sundali, ale umisťování by bylo problematické, když jsme tu na to jen my dva. Další věc je ta, že nevíme, zda studna funguje, a věnovat tolik úsilí do stavby betonové studny, která dost možná nepotáhne vodu, se nám nechtělo.

Nakonec jsme jako nejlepší variantu vyhodnotili plastovou megatrubku od lokálního výrobce, která je navíc jako studna zamýšlená, takže má veškeré přívody pro připojení čerpadla, a také bezpečné snadno otevíratelné víko. Jelikož je to velký kus plastu, také něco váží, ale na manipulaci byla rozhodně praktičtější, už proto, že jsme ji potřebovali nacpat skrz stromy.

Dno studny jsme zasypali štěrkem. Dno se tím vyrovnalo a připravilo pro trubku, ale štěrk také trochu vyfiltruje zbytky bahna, které ze dna nešlo odstranit čerpadlem.

Do studny jsme totiž ani náhodou nevlezli. Já osobně mám z děr hrůzu, ale hlavně nikdo nezaručí pevnost dřevěné konstrukce, tím spíš, že ta studna byla plná vody kolik…. sto let? A my vodu vyčerpali.

Popravdě jsme čekali, co se bude dít, jestli se to celé rozpadne, ale tady nás asi zachránila jílovitá půda.

V každém případě, trubku jsme šoupli do díry, a pak už se Pepa odvážně do studny spustil.

Žebřík si nechal dát pryč, aby měl místo na přehazování štěrku – bylo nutné trubku vyrovnat a řádně usadit… Nicméně po chvíli chtěl žebřík zpátky… a já se teda vůbec nedivím, já bych tam dole dostala infarkt.

Z venkovní strany jsme nasypali štěrk, a začali netrpělivě vyhlížet vodu… Totiž, bylo nám jasné, že studna možná nefunguje, ale voda v ní nicméně celé roky byla.

I když to trochu trvalo, je v ní zase, i po našem zásahu. Studna opravdu, jak se zdá, funkční není, a drží jen okolní vodu, ale jako nádrž na dešťovku taky dobrý….

To jak se nám podařilo trubku usadit rozhodlo kde přesně musíme vykopat připojení vody a elektřinu k čerpadlu.

Jelikož elektřinu plánujeme připojit i do vedlejší (zatím rozpadlé) stavby, bylo nejjednodušší vykopat jen krátkou přípojku k boudě, a hlavní připojení z rozvaděče pak táhnout druhým výkopem rovnou do boudy, protože tam navíc budeme přivádět i vodu z řádu, vedenou z domu. V kopání ale samozřejmě ještě překážely stromy, a taky hromada hnusu ze studny..

Těch stromů jsme nakonec odstranili víc, než jsme čekali. V momentě, kdy jsme začali připravovat základy pro kompost, stačilo trochu zavadit bagrem o kořeny ve výkopu, a mladé stromky vedle se začaly celé kývat. Bylo nám jasné, že když jim překopeme kořeny, ale necháme je stát, koledujeme si o průšvih. Možná ne hned, možná za několik let, kdy stromy ještě víc zesílí, ale o to horší pak budou následky…

Jelikož jsme věděli, že konstrukci kvůli pevnosti musíme postavit ideálně na beton, ale že výkop pro nějaký základ se nám v daném místě právě kvůli kořenům nepovede aniž bychom zlikvidovali úplně všechny stromy kolem, zvolili jsme nakonec jednotlivé betonové pilíře se šroubením a úchytem, který se používají na stavbu teras a pergol.

Jo ale rovnat 12 jednotlivých betonek v na pár milimetrů přesných vzdálenostech byla taky chuťovka, to vám řeknu. Tím spíš, že kromě hrbolaté kamenité země plné kořenů nejsou závity v betonkách usazené rovně, takže vše bylo třeba rovnat na střed platlí i za cenu, že betonky budou nakřivo.

Další fajnovka byl materiál…

Jelikož nechceme celou stavbu v následujích letech absolvovat znovu, pořídili jsme tlakově ošetřené dřevo, a na rám navíc pěkné, velké, lepené kusy, tak aby se konstrukce nekroutila.

Ty trámy jsou ale tak velké, že je naše pokoska neprořízne a dřevo tedy bylo třeba otáčet a snažit se trefit přesně do řezu na druhé straně, což bylo fajn hlavně při řezání úhlu…

Pak ještě zapustit držáky…

Trochu jsme se báli, jak ve dvou budeme tak velké díly usazovat, ale nakonec to šlo dobře. Celá konstrukce bude držet pohromadě jen za pomoci lamel, kterými bude obložená, a tak jsme si při stavbě jednotlivé části spojili kusy dřeva.

Zem jsme užabkovali, aby se betonky pokud možno nehýbaly. A aby v kompostu nestála voda, navezli jsme vrstvu štěrku. Pro pohodlné vybírání kompostu a také uložení kompostéru a věcí jsme se navrch rozhodli položit betonové dlaždice.

Důvod k zapuštění držáků stojen byl především plán vytvořit z menších hranolků kolejnice pro vkládání prken. Tímhle způsobem je každý foch kompletně rozebíratelný, takže prkna ve špatném stavu půjdou snadno nahradit, aniž by bylo třeba zasahovat do celé konstrukce. Použitá prkna jsou odřezky z fasády.

Lamely jsme samozřejmě před zimu dokončit nestihli, což ale vůbec nevadilo, protože hlavní část, tedy střecha a kompost, byla hotová…

Přístřešek se ukázal jako funkční, sníh opravdu zadrží, a k naší radosti se konstrukce přes zimu ani nehla. Dokončení tak nestálo nic v cestě, a metodou já řežu, Pepa šroubuje, šla práce pěkně od ruky.

Prkna na třetí kompost doplníme, až zase budou nějaké odřezané zbytky z fasády, jinak ale hotovo..