Jedna z výhod užití skleníku je časné zahájení grilovací sezóny.

Loni v březnu už mělo slunce takovou sílu, že se ve skleníku dalo sedět jen ve svetru.

• 

• 

Jak začne duben a finská zahradnictví zase otevřou, padne skoro celý můj příjem na rostliny…

Každé jaro jsem jak na trní, kontroluji data, od kterých ten který e-shop začne odesílat, procházím seznamy rostlin v nabídce…. a samozřejmě, nejraději bych koupila všechno, což prostě nejde.

Můj první loňský úlovek byla rebarbora, proti té naší takové malé miminko, ale odolat jsem nemohla. Mimi dostalo na chvíli místo ve skleníku, a později vlastní dřevěný truhlík vedle velké ségry. Truhlík mi Pepa vyrobil před pár lety pro jednu z hortenzií, ale ta už má své místo v trvalkových záhonech. Barborce (tak říkám naší rebarboře) jsme vyměnili dřevěnou ohrádku za větší, a současně jsme vyrobili další i pro keře rybízu a angreštu. Keře se lépe mulčují, a také se kolem nich snáz seká tráva.

• 

• 

• 

• 

• 

Už jsem kdysi psala, že trávník nemám ráda, a platí to stále. Do budoucna bych proto ráda vyštěrkovala i plochu kolem skleníku. Vím, že hodně lidí vnímá vyštěrkované plochy jako parkoviště, ale určitým způsobem je ta štěrková plocha úplně stejně mrtvá jako na krátko sekaný trávník. Ani jedna z ploch není zajímavá natož prospěšná pro živočichy. Jen štěrk na rozdíl od trávníku naši psi nerozšlapou do bahnitého hnusu.

Dalším problémem trávníku u nás je i hrbolatý terén. Ten je možné srovnat, což už jsme místy udělali, nebo dosypat hlínou případné díry a dosít trávník…. což děláme každé léto. A každé další léto můžeme začít znovu.

Máme tu neskutečně kamenitou zem, což pokud znáte naše fotky z rekonstrukce a výkopů, už budete vědět…. No a kameny mají tendenci se v mrazu v zemi hýbat a vlnit celým terénem. Díra ve štěrku je snadno řešitelná hráběmi, přihozením lopaty dvou nového štěrku, a někdy prostě stačí jen jít a porovnat to nohou. Prostě ideál.

No a protože jsou do celé plochy před skleník plánovány zeleninové záhony, keře, a ostrůvky květin, bude štěrk ve výsledku tvořit jen cestičky, tak jako mezi trvalkovými záhony na dvoře před domem.

Se stavbou vyvýšených záhonů na zeleninu proto čekáme na ten štěrk. Jenže aby se dalo štěrkovat, musí se odstranit haldy stavebního dřeva a dalšího materiálu, což se nám nikdy nepovedlo stihnout do zimy. Na jaře už pak není moc času, protože ještě v dubnu bývá dřevo pod sněhem přimrzlé k zemi, a později v roce už máme zase jiné aktivity..

Dopadlo to tedy tak, že jsme štěrk nestihli ani loni, a tím pádem ani plánované záhony. Nicméně doma čekala ze semínka vypiplaná cuketa, na kterou ve skleníku nebylo místo, a Pepa nutně potřebuje pěstovat hrách, takže jsme využili paletových ohrádek, které jsme už měli doma, a založili alespoň dva malé provizorní záhony přímo na trávník. V lokálním obchoďáku jsme ulovili dvě poslední víka.. Ta jsou sice kvůli polykarbonátu estetickou tragédií, ale jsou velmi praktická, i proto, že jimi lze záhony jen částečně přivřít a chránit tak před sousedovic kočkami.

• 

• 

• 

• 

Další menší projekt, který visí na štěrku, je místo pro ohniště.

Záměrně jsme koupili kovové přenášecí, což se ukázalo jako velmi praktické, a určitě ho budeme i do budoucna stěhovat podle potřeby, nicméně rádi bychom měli jedno místo, kam ohniště doopravdy patří a bude kolem vyřešené sezení. Poslední rok jsme u ohně skoro neseděli, a to právě proto, že se celé sezení vždycky muselo nejprve připravit, nanosit nábytek (křesla od venkovního stolu), a pak teprve bylo možné zatopit.

Místo, kde ohniště plánujeme, je vedle skleníku, před oknem kůlny. Je to místo, které je trochu schované při pohledu od domu, a současně přesně tam svítí slunce před tím, než večer zapadne. Jinak je to ale místo poměrně stinné, tedy vlhké, takže když na trávník přinesete zahradní křeslo, propadáte se s ním do země, o orosené klouzající trávě nemluvě.

Štěrk se sice zatím nepovedl, ale ohniště už na místě používáme, a máme tedy vyzkoušeno, že umístění funguje.

Co se týká našeho pěstování, zvládli jsme hned na začátku ředkvičky, a splnila jsem si sen a pořídila fíkovník a olivovník… (Radost velká, protože obě rostliny přežily zimu, i když olivovník vypadá úplně mrtvě.. Také mi už několik let přežívá avokádo, které jsem kdysi dostala od kamaráda Janneho (výpěstek z pecky), a přežila i mladá rostlinka révy, kterou jsme před zimou vykopli ze skleníku, a která už stejně jako fíkovník krásně obrůstá, takže úplně tragické podmínky přes zimu nemají, to jen olivovník bude asi pěkná primadona).

Jinak vše rostlo jak chtělo. Léto jsme totiž trávili stavbou terasy na chatě.

Rostliny ve skleníku nám tak uhynuly kvůli invazi mšic, se kterou jsme se sice snažili bojovat, ale samozřejmě jen občas, když jsme se jó náhodou obtěžovali přijet z chaty domů.

Největším úspěchem byl nakonec hrách, a také zmiňovaná cuketa… úroda nebyla nijak obrovská, což vzhledem k absenci péče není nic nepochopitelného, ale těch pár kousků, které jsme sklidili, byly vynikající. Hlavně tedy takhle krásnou pruhovanou cuketu bych pěstovala třeba i jen na okrasu.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Ve skleníku jsme dokončili uzavření šachet, kterými je přivedená voda a elektřina. Vymyslela jsem si zapuštěná víka, která slouží jako odkládací plocha.

Na jednom konci záhonů je v šachtě uložená hadice a na víku dost místa pro vložení květináčů. Na druhém konci jsme vyvedli kohout s vodou.

Chtěla jsem pevný kohout pro pohodlné napouštění konví, a samozřejmě aby nějak vypadal… takže přívod Pepa vyrobil z měděných trubek. Madlo kohoutu bylo klasicky červené, ale stříkli jsme ho sprejem. Na šachty jsem si vymyslela víka, která současně slouží jako rošt, takže jimi může odtékat voda. Kohout samotný je umístěný v ideální výšce nad víko, aby se pod ním dala plnit zahradní konev.

• 

• 

---

K některým fotkám jsem připsala data, abyste měli trochu lepší představu jak je to tu s naší pěstební sezónou. Aktuálně máme ještě spoustu sněhu. V místech, kde sníh odklízíme (něco málo na zemi při odklízení zůstane, něco ušlapou psi), jsme asi 20 cm nad terénem, což dobře ilustruje fotka skleníku, kde s grilem stojíme skoro výš než je podlaha skleníku, který stojí na soklu, a pak vyvýšené záhony, kterým není vidět celá jedna spodní ohrádka.

Na konec přidávám fotku skleníku a jeho okolí ze vzduchu.

Rozpadlá kůlna vpravo (původně chlév) už zachránit nepůjde, ale chceme ji nahradit stavbou stejného rozměru. V plánu byla kovárna, ale vidíme to spíš na malou přesazovací místnost (starými okny prosklenou místnost k přesazování a uložení květináčů, které teď zabírají místo úplně všude) a ve zbytku „špinavou dílnu“ (dílenská část v již opravené kůlně je využívaná jako úložný prostor, což znamená, že když tam např. uřízneme dřevo, máme piliny ve všech uložených věcech i nářadí, takže se nám tam většinou nic dělat nechce). Prostor mezi novou stavbou, opravenou kůlnou vlevo a skleníkem tedy zůstane stejný… přesně tam jsou plánované ony vyvýšené záhony. Další důvod, proč chci tuto plochu vyštěrkovat, je právě i její vyklizení, srovnání. Vzhledem k našim veškerým dalším aktivitám (např. na ostrově máme ještě pořád co dokončovat) neplánujeme zakládat záhony hned. A přesně z toho důvodu bych ráda plochu připravila jako celek, tak aby ve chvíli potřeby šlo přidat záhony bez dalšího bagrování a kopání. Současně se tak urovná další velká část okolí, které je navíc viditelné při příchodu k domu, a také z oken kůlny.

Vlevo nahoře je pak vidět ohniště v jeho plánovaném umístění. Současně je to místo, kterým potřebujeme se štěrkem začít… takže i kdyby nevyšel prostor pro záhony, snad letos stihneme alespoň místo pro ohniště.

Prostor jsem příliš neměřila, jen jsme zkoušeli hýbat nábytkem abychom zjistili, zda se vejdeme… Kolem štěrkem srovnané části bych pak ráda vysadila zeleň. No… uvidíme…

Přeji krásné jaro, a aby letošní sezóna byla úspěšnější než ta předchozí!

---