Za ty roky co rekonstruujeme už nejsme tak naivní, abychom si mysleli, jak nám práce půjde od ruky. Přiznám se však, že i přes tu ohromnou míru skepticismu a negativních očekávání jsme stále, zas a znovu, čas od času, zaskočeni.

Zvládli jsme tu největší práci, a řekla bych, že toho bylo hodně, ale prostě jsme to ZASE nestihli.

Jistě, za hodně mohlo špatné počasí, ale primárně jsme prostě neměli čas… protože … no, my už se ze sebe a našich dalších výmyslů a projektů asi picnem… o čemž vám snad taky někdy napíšu, totiž jestli bude ten čas a odvaha se ke všemu veřejně přiznat…

No, ale teď už menší fotogalerie postupu stavby..

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

S hotovým rámem jsme se samozřejmě dostali do fáze položení prken, což dle očekávání bylo komplikovanější, než se může zdát.

Kromě toho, že mezi první částí terasy a pokračováním uběhlo pár týdnů, byly i balíky se dřevem koupené později, což se samozřejmě projevilo na vlhkosti dřeva.

Stručně řečeno, prkna ve druhé části měla jinou šířku a byla i celkově jinak prohnutá, takže navazovat prkna na sebe byla neskutečná pruda.

Od počátku jsem sice plánovala mezi jednotlivými díly terasy předěl, protože mi bylo jasné, že napojení do délky nebude vypadat dobře, ale i tak jsme chtěli aby spáry lícovaly co nejvíc.

A co se onoho předělu týká, s dobrým vybavením/nářadím, plánováním a měřením to zas takový problém není.. Totiž když už je hotovo.. ta příprava předtím je neskutečně otravná.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Jedna z věcí, které jsem si na chatu od začátku moc přála, je venkovní kuchyně.

Nic extra složitého ani velkého, prostě jen místo, kde se dá za hezkého počasí mýt nádobí venku, a samozřejmě také vařit. Není nic moc smutnějšího než se za hezkého počasí potit u plotny v interiéru.

Variant co se týká vzhledu a umístění se nabízelo hodně, a jedna z těch úplně nejúžasnějších je samozřejmě pracovní plocha v prostoru, s výhledem na vodu.

Jenže… to pak ale znamená i to, že kuchyně samotná je hodně viditelná, a v našem případě, kdy máme výhled na vodu do všech stran, by takto řešená linka nevyhnutelně zacláněla ve výhledu. A to my nechceme.

Nejlepším a současně nejpraktičtějším řešením tak bylo naplánovat venkovní kuchyni k volné stěně chaty, kde navíc ústí odpad z vnitřní kuchyně, kde se nachází plynová bomba, a kde je i vyvedená elektřina. Respektive už při navrhování interiéru chaty jsme plánovali i exteriér, tak by nám všechny přípojky fungovaly dohromady, nemuselo se dál vrtat do zdí chaty samotné, a celek byl funkční jak uvnitř, tak i venku.

Odpad jde do vsaku a je složen z okapové šachty, kusu hadru na odchyt nečistot a zakopané drenážní trubky.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Nerezový dřez možná poznáte…. našli jsme ho kdysi dávno v kůlně, a krátkou chvíli sloužil i v našem domě.

Stále krásný, nesmírně praktický, a hlavně starý kus, který po desetiletích dostal své místo a účel.

No a když jsme konečně získali prostor pro sezení venku, začal chybět jídelní stůl…

Nějakou dobu jsem hledala, jaký bychom mohli koupit, aby stylově seděl, dobře vypadal, nestál víc než celá chata, a hlavně vydržel podmínky našeho ostrova.

Samozřejmě jsem takový nenašla, takže došlo na samovýrobu. My s tím do určité míry počítali, protože velikost terasy je dána volnou plochou, která kolem chaty byla, aniž bychom museli kácet stromy, od čehož se odvíjí možná maximální velikost použitého nábytku.

Umístění jídelního stolu poblíž kuchyně nám přišlo logické, už proto, že na zbytek terasy je plánované ohniště, a relaxační část. Nicméně kolem stolu vede přímá cesta ke kůlně a wc, stůl tedy nesmí být příliš velký aby blokoval plynulý pohyb.

Jedna věc je něco plánovat, měřit a vymýšlet. Něco jiného je prostor a jak ho člověk vnímá v reálu. Proto jsme místo běhání sem tam s metrem zkusili do prostoru stůl nasimulovat.

Kdysi jsme v Ikee koupili „kozy“ na natírání, které sice pro tento účel nejsou navržené a jsou tak příliš nízké, nicméně stály pár korun a jsou lehoučké, takže na jakoukoliv práci a odkládání nesmírně praktické. No a protože jejich pravý účel je sloužit jako podnoží stolu, mají naprosto ideální výšku. A tak když došlo na zkoušení velikosti stolu a sezení vůbec, stačilo hodit pár prken právě na zmíněné kozy, a hned jsme měli jasnější představu.

Protože nemáme rádi plýtvání materiálem, vyrobili jsme stůl ze zbytků terasy.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Víc jsme však už nestihli…

Ještě je v plánu lavice ke stolu, zarovnání přední strany terasy, schody, a samozřejmě uzavření skříněk pod dřezem, ale to už je bohužel plán na příští léto, stejně jako všechny nedodělky uvnitř chaty.

Letošní ostrovní sezónu jsme nestihli ani pořádně ukončit, a už je fuč. Propásli jsme i období podzimních barev. O to delší bude čekání na tu další.

Ale abychom nekončili rozmrzele, mám tu ještě pár fotek…

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•