chata u jezera
Saarimökki

Ostrov v zimě

Nedávno jsem počítala, jak přibližně dlouho trvá naše chatová sezóna….. No, vychází to na půl roku.

Což současně znamená, že půl roku musíme čekat, než zase na chatu pojedeme… Umíte si představit jak je to dlouhá doba, když má člověk v hlavě spoustu nápadů, a hlavně ví, kolik se toho ještě musí dokončit…. ?

No, pravda nicméně je, že na chatu se dá dostat i v zimě, což mimo jiné bylo období, kdy jsme ji poprvé navštívili, a následně koupili. A je spíš problém s vytápěním, a se psy, protože jak není okolo ostrova voda, ale pevná zem, hrozí jejich úprk…

Ale protože jsme chtěli chatu trochu zkontrolovat, a hlavně zbavit solární panely sněhu, shodli jsme se s Pepou, že tam někdo musí dojet.

A tak než začne sezóna nová (snad už brzy), mám tu alespoň pár zimních fotek…


Protože jsme dlouho uvažovali o tom, že musíme začít naše psí kluky rozdělovat (jsou to asociálové jako my, zvyklí jen na sebe navzájem, jako my), vyrazil Pepa na ostrov jen s Alvarem.

Bylo to tak nějak:

A kterýho bereš?

Nevim…. kterýho mám vzít?

Nevim, je mi to jedno. Smrádě jako smrádě…

No, ale asi vezmu Alvárka…

Hele, Černoto, zůstáváš doma…!

Načež „Černota“ Eliel čumí jako puk, neví co se děje, ale oba s Alvarem tuší, že něco se děje určitě…

(pozn.: Elielovi říkáme Černota, protože nám v mnoha ohledech strašně moc připomíná Linuse, který byl jako štěně úplně černý. Linusovi jsme tak paradoxně nepřezdívali, Eliel to slízl za něj, přestože sám je barvou žíhaný. Alvar je pak příležitostně nazýván Hnědota, ale povětšinou prostě Smrádě, nebo Malej Můj. Oběma pak přezdíváme Pinda/Pinďa… dle situace.)


8. – 9. ledna

Protože odjezd v pátek po práci kvůli brzké tmě nehrozil, v pohodě jsme zabalili věci, a kluci vyrazili v sobotu ráno.

Jak se za nimi zavřely dveře, Eliel chytil hystera, běhal po domě, kňučel, ječel, načež ještě než kluci vůbec nastoupili do auta, zechcal celou předsíň.

Alvar nezůstal pozadu, a přestože se vyčůral venku a bez problémů nastoupil do auta, za stálého kňučení se už 5 km od domu posr…

Takže v době, kdy měli být tak ve třetině cesty, Pepa teprve zvládl douklidit auto. Pak 150 km, rychlonákup proviantu, a nakonec cesta přes jezero…. do tmy to měli jen tak tak…

Daný víkend pro cestu Pepa zvolil kvůli krásnému jasnému počasí… bohužel právě to znamenalo ještě větší mráz, konkrétně -21°C.

Chata byla absolutně vymrzlá, dokonce i omrzlé věci uvnitř, takže zatopení v krbu na dlouhou dobu vůbec nepomohlo. Alvar ve vestičce a pod dekou, Pepa plně oblečený s namrznutým plnovousem, proseděli zbytek dne u ohně, s teplotou v chatě jen kousek nad bodem mrazu.

5. – 6. března

Druhou návštěvu ostrova podnikl Pepa sólo…


Aktuálně čekáme, až rozmrzne led… Stav ledu konkrétního jezera bohužel neznáme, ale na jednom ze sousedních je stále asi půl metru… což je strašně moc. Loni jsme sezónu zahajovali už 2.5., což letos rozhodně není reálné. Ale protože máme kromě velké Mařeny (lodi) ještě druhou menší, kterou snadno hodíme na vodu ze břehu naproti ostrovu, nemusíme čekat, až rozmrzne celé jezero. Takže snad už brzy…. snad….

Protože v hlavě už stavím terasu… a venkovní kuchyni… a druhou terasu s přesahem nad vodu… a koupací káď…. No… zase jsme si toho navymýšleli tolik, že nevím kdy to hodláme stihnout…

Print Friendly, PDF & Email

6 komentářů

  • VenNeu

    To je taková krása… a ráda čtu hezký článek o krásných místech… toho dobrého je teď vidět tak málo, tak to bylo parádní pohlazení… Už se těším na terasu, káď i venkovní kuchyni 🙂

    • Tereza Talvikki Metsola

      Děkuji ❤️ My se tak těšíme, že už nemůžeme dospat… Tenhle den před rokem už jsme tam byli a pracovali.. Ach ❤️ Ale už máme dobré zprávy co se stavu ledu týká, části jezera už jsou komplet rozmrzlé, tak už brzy…

  • Hanka

    Téda, Teri…až vám někdy ty vaše zimní radovánky závidím. U nás letos rybník nezamrznul ani na bruslení, sněhu po skromnu a to u nás na Valašsku bývá oproti zbytku ČR. Ale zas potom se člověk těší na jaro a to zas u vás bývá dlouhé….Těším se na další článek.

    • Tereza Talvikki Metsola

      Děkuji ❤️ No, přiznám se, že přestože zimu miluju, a ty poslední dvě byly úplně pohádkové, každá další se zdá být o kus delší než ta předchozí…. Tak snad už bude jaro, a kvítí, a snad i nějaké články… ❤️

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *